Hon

Je desivé, čo ľudia vedia urobiť, ak ich je viac, sú proti jednému a padnú posledné zábrany. Mne osobne sa z takých filmov robí mdlo a strašne nerád ich pozerám (bez ohľadu na to, či sú kvalitné). Hon je mrazivá dráma, miestami skôr triler, ktorý sa bez problémov mohol skončiť ako Straw Dogs, ale nakoniec sa režisér vybral trochu inou cestou. Mads Mikkelsen je skvelý a jeho umiernený a zraniteľný výkon oceňujem o to viac, že poznám jeho brutálne a drastické výkony z Hannibala a Vzkriesenia Valhaly. Oceňujem, že sa tvorcovia nebáli nakrútiť film o takej háklivej téme, ako je (potenciálna) pedofília. (07.07.2017)

Bál jsem se ... Dvě hodiny Konverzačního Dramatu je pro mně děsivá noční můra, díky bohu tohle byla krásně Šokující a Intenzivní severská podívaná plná zvratů, emocí,empatizmu a slušně překvapivých momentů. Mads Mikkelsen ovládá svou hlavní postavu Lucase s trochou výbušností když je potřeba! Je to hezky přímočaré mezi stabilitiou a chaosem, civilizovaným světem a anarchii, což dodává filmu nepředvídatelnou kvalitu! 85% (27.03.2013)

Pure žánrová záležitost se všemi pro (skvělá práce s herci, výtečná atmosféra, přístupnost v nejlepším slova smyslu) i proti (lehká manipulativnost a vypočítavost, celkem pozvolná expozice). Vinterberg ještě vycizeloval režijní přístup ze Submarina a řadí se definitivně k nejlepším tvůrcům mainstreamového dramatu, kteří umí jednoduchost prodat bez urážlivé banality. Druhé shlédnutí mě jen utvrdilo v tom, jak dobrou práci dánský filmař odvedl - to schéma, na které tu mnozí poukazují, i značná archetypálnost hrdinovy životní situace (vyobcován z polis za hřích, který nespáchal) se funkčně odráží ve struktuře filmu i opakovaných motivech "kolektivního rituálu" (cyklický rámec roku / iniciační oslava v podobě honu / Štědrý večer na malé vsi). Hon tak odkazuje spíš k něčemu, co je v lidském společenství univerzální a přetrvává navzdory konkrétní epoše (nevidím v tom žádnou snahu vytvářet umělé problémy, "sever" má ve vztahu k dětem dlouhodobě spoustu chimér, které jen posiluje zdánlivě kompaktní morálka komunity). Těžko tady nespatřovat vazbu na stěžejní dogmatická témata - jen se úplně proměnilo vidění. Vinterberg nejde v úmyslném obnažování schémat tak daleko jako Trier, jeho dva poslední filmy jsou především hledání decentní výpovědi a nacházení překvapivě silných postav. Lucas je uhrančivá postava s vnitřním vývojem od štvané zvěře k morálnímu mementu, které se hrdě staví na oči. A herecký výkon Anniky Wedderkopp je svojí intenzitou a detailností malý zázrak. Hon je prostě dánské drama v kostce - přiznaně schematické, přitom v klíčových chvílích nemluvné, reflektující "až příliš semknutou a řádnou komunitu" a její skryté démony. To, že jste jakoby o tah před režisérem paradoxně nevadí - jde o sílu realizace, ne o moment překvapení (letos mě napadá v této souvislosti skvělá Petzoldova Barbara postavená na stejném principu). A ta síla je v mých očích stále ohromující. (07.07.2012)

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)

Podle kadence slin, flusaných zde na klíčové děvče jsem se domníval, že půjde o pětiletou předčasně vyspělou sexuální mašinu, co svým propadlým hrudníčkem manipuluje svět a doposud necelulitickou prdkou vrtí psem. Ona to zatím šmudlinka, kterou na jejím dětském obláčku zklamal chvilkově necitlivý přístup dozorce z kindršůle. Tak plácla první blbost, co se jí prohnala hlavičkou.... Každý dospělý zde vlastně konal správně, což neznamená, že celek nemusí mířit do řiti. Severské země, již díky svým tuhým zimám a nižší hustotě zalidnění, mají s pedofilií (co je malé, to hezké) či incestem (co je v domě zraje pro mě) bohaté historické zkušenosti. Právě proto je tahle sonda do hlubin maloměšťákovy duše přínosem, vědí, o čem točí. Snad kdekterého diváka v krizové chvíli vzpomínka na film nakopne a praví - dvakrát měř, než uřízneš. Čtvrtou přidávám za závěrečný hon a symboliku kulky, co sice tentokrát netrefila nevinného, ale jen těsně! Stejně na něm provždy ulpí třísky a pach střelného prachu. (06.11.2015)