Nemají pokoj svévolníci

Čo zo zaujímavého začiatku a záveru, keď je medzi nimi hodina a pol neprehľadného filmového trápenia. Psychicky nevyrovnaný policajt vystrieľa bar a potom pátra po nepríjemnom svedkovi. Zdanlivo jednoduchý dej sa postupne mení na niečo celkom iné, ale to prevedenie mi bolo proti srsti. Monotónne odriekané dialógy by možno napravil dabing, ale s titulkami to bolo neznesiteľné, a hlavný hrdina s podivným výzorom a konaním ničomu nepomohol. (29.11.2016)

V tomto svete ozaj niet pokoja pre bezbožných. Téma terorizmu je s rôznymi úspechmi filmovaná na celom svete, ale toto je iná káva. Spočiatku sme svedkami najakčnejšej scény filmu, kde policajt Santos vystriela bar a nevdojak mi to pripomenulo vyčínanie vo Voľnom páde. Lenže veľmi rýchlo vhupneme do bežného vyšetrovania a v podstate je to tak do konca. Lenže nitky vyšetrovania vedú úplne inde, ako by sa spočiatku zdalo... Treba povedať, že máme do činenia s kvalitným prepracovaným príbehom ( niekomu sa nemusí páčiť jeho "pomalosť" ) a vysokým profesionálnym prístupom celého tímu ( presná réžia, skromná a výstižná hudba ). Kapitolou samou o sebe je postava Santosa, ktorej ocenený José Coronado vložil neopakovateľnú charizmu osamelého cynického policajta, ktorá pripomína postavy z najkvalitnejších noir filmov minulosti. (29.08.2012)

Noirem načichlý španělský krimithriller začíná tím, čím by mnohé filmy stejného ražení vyústily, chladnokrevnou trojnásobnou vraždou. Vypravěč klasického noiru by zřejmě zbytek filmu strávil flashbackovým osvětlováním příčin svého zkratu. Santos Trinidad se však do minulosti nevrací, nesnaží se nás přesvědčit, že jednal správně. Hrdina s vzezřením váguse a despektem k moderním technologiím (namísto automatu používá revolver, mobily ho vyrušují, nahrávací zařízení ohrožují) chce jenom uniknout spravedlnosti. Jeho hlavní snahou není pokřivený svět, ve kterém inspektor nepátrá po vrahovi, ale po tom, koho sám zabil, napravovat, ale jenom v něm přežít. Úvodní ztrátou policajtské kredibility se ocitá v bodě, z něhož není návratu. Ví, že nahoru již nevystoupá, že může leda padnout ještě níž. Noirový fatalismus je prohlubován pomalým odtajňováním globálních souvislostí kriminálních aktivit, k kterým se Santos na začátku nešťastnou náhodou přichomýtl. Rozsah konspirace umožňuje tvůrcům neustále odtajňovat (nebo zatajovat) nové informace, jejichž vyhodnocování nás zaměstnává dost na to, abychom se pídili po minulosti protagonisty, jednajícího metodicky, bez jakýchkoliv emocí. Adekvátně k melvillovské přímočarosti hrdiny byla zvolena strohá forma vyprávění. Film je obdivuhodně úsporný na záběry. Pokud to rozmístění postav umožňuje, namísto střihu je použito přeostření (tento stylistický prostředek dobře vystihuje skutečnost, že postavy stále někoho sledují a logicky se tak musí nacházet ve stejném zorném poli jako objekty jejich pozorování). Stabilní, soustředěná kamera neukazuje více, než potřebujeme vidět (jediný výraznější odklon od horizontálního snímání těsně před koncem díky tomu obzvlášť vynikne). Náladu prostředí, ať už jde o jeden z nočních podniků, odlehlou skládku nebo obchodní centrum, zachycuje ve výstižných zkratkách, navíc v týchž záběrech, které zároveň obohacují vyprávění. Kamera se nekochá krajinou jenom pro to, aby dotvářela atmosféru. Obdobně je velmi úsporně užíváno návodné nediegetické hudby, která jen párkrát navýší napětí. Mohli bychom od vyprávění vyžadovat větší sevřenost, ale jsem přesvědčen, že nenaplňování diváckých očekávání, kdy se film rozeběhne jistým směrem a pak nečekaně zahne, bylo záměrné (zbrzďující výslech soudkyní). Právě odvážného předpokladu trpělivého diváka, kterému bude pečlivě promyšlená distribuce informací dostačující náhradou za emocionální napojení na postavy, si na podmanivě odměřených Svévolnících cením nejvíce. 75% Zajímavý komentář: FlyBoy (14.06.2013)

K tomuhle filmu jsem se po deseti letech vrátil kvůli tomu nakolik mi protagonista charakterově a vizuální připomíná hlavní postavu počítačové hry Disco Elysium. A opravdu mě dost překvapuje, že se o propojení těchto postav nikde nepíše. Buď je ona vize zlomeného detektiva v evropské kultuře tak vizuálně homogenní, že o sobě film se hrou nevědí nebo autoři Disco Elysium inspiraci nepřiznali. Když ale posuneme tenhle element stranou, pořád máme před sebou velmi unikátní krimi s morálně dost problematickým scénářem. SPOJLERY: Hlavní hrdina Santos zde během snahy zahladit stopy poté, co opilý zastřelil tři lidi v baru, odhalí nevědomky daleko rozsáhlejší plán, jehož úspěšná realizace by měla za výsledek smrt stovek nevinných lidí. A to mimo jiné tím, že naprosto rezignuje na technologie a odpojí se od byrokratického policejního systému, který jej tak není schopný zastavit či vychýlit z osy. Oproti tomu inspektorka, která skrze lidi, jež Santos zastřelil, se dostává na stopu stejného případu, nemá možnost jej vyřešit v rámci policejního systému, který ji neustále hází vědomě i nevědomě klacky pod nohy. Po vzoru starých kriminálek nám takto je řečeno, že v chaotickém světě organizovaného zločinu není možné uspět tím, že se jeho systému přizpůsobíte, nýbrž, že potřebujete čas od času neřízenou střelu, která je schopná prorazit se až k jádru a vyrvat mu srdce, často za cenu vlastního života. Akorát Santos není kontroverzní bonviván ve střihu Belmonda, ale cynik, troska a vrah, který si žádnou  scénou neříká o divákovy sympatie. Pokud je tenhle film obhajobou jeho přístupu asi úplně nevím, nicméně rozhodně je výbornou obhajobou jednoho filmového žánru. (07.07.2021)

Z obyčejné opilecké přestřelky se vyvine případ týkající se islámského terorismu. inu proč ne. Problém byl, že jsem se na můj vkus až příliš často nechytal. Některé úseky jsem si musel pouštět znovu a mnohdy jsem se vracel ještě blíž k začátku, aby mi to všechno zapadlo do sebe. Na druhou stranu atmosféra a hlavní hrdina nehrdina tu zmatečnost v mých očích v pohodě vyvažovali. Především tedy José Coronado. Snad první naprosto negativistická ústřední postava v dějinách krimi thrillerů. 80% (16.11.2013)