Mishima: A Life in Four Chapters

Zajímavě natočená biografie Jukia Mišimy. Líbil se mi nápad propojit Mišimův příběh vyprávěný paralelně v někola časových linkách se střípky příběhů z jeho děl, které jsou adaptovány vizuálně velmi nápaditou divadelní formou. Škoda že mi snímek nedokázal osvětit, proč byl Mišima ve své době, tak uznávaným autorem. Na mě působil jako silně nevyrovnaný muž, jehož fascinace smrtí je mi absolutně cizí.  Rozhodně mě to ale motivovalo přečíst si nějaký Mišimův román, abych se mu dokázal dostat více pod kůži. BTW: Ten soundtrack je špička! (15.04.2023)

Poetické, vizuálne krásne dielo, s výbornou pulzujúcou hudbou Philipa Glassa, o slávnom a rozporuplnom japonskom spisovateľovi Yukiovi Mishimovi. Dielo pomerne zložité a náročné, v ktorom sú kombinované 3 typy vizuálne odlišných scén: čiernobiele biografické scény, pôsobivé štúdiové dramatizácie diel Mishimu a napokon dej v reálnom čase, zobrazený vo farbe. Film ma dosť zaujal, len som sa nevedel vysporiadať s pár vecami, ktoré ma dosť iritovali. A to boli niektoré hlúpe ideály a tradície Japoncov a ich veľmi divný postoj k smrti. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (20.11.2021)

Motivy. Kapitoly. Dlouho jsem se tomuhle filmu vyhýbal... stejně jako Mišimovi v literatuře. Ale když mu konečně loni vydali 'Zpoveď masky' u Rubata, neváhal jsem. Pokud jste od Mišimy, nebo o něm, něco četli, tak víte, že i v Japonsku je to dost rozporuplná postava, stal se ve velmi mladém věku úspěšným autorem, svého času možná nejslavnějším v Japonsku. Dobrou ochutnávkou je tahle syntéza, kterou předvádí Paul Schrader v jednom ze svých nejlepších filmů - motivy prolínající se napříč jeho tvorbou, přesné, nápadité a klasicky japonsky podivně pošahané. Mišima je fascinující. A stejně tak to, čím se na pozadí svých knih zabývá. A jeho konec je samozřejmě ikonický. (26.04.2020)

Vizuálně velmi originální vhled do hlubin duše jednoho z největších japonských spisovatelů 20. století, který byl pro své krajně pravicové názory a sexuální orientaci někdy nazýván jako homofašista. Na příkaz vdovy po spisovateli, která hrozila tvůrcům žalobou, je obraz více než rozoruplné Mišimovy osobnosti poněkud retušovaný a opatrnický. Jistě nesmírně zajímavé by bylo, jak by spisovatelovu filmovou biografii pojal rodilý Japonec… –– There must be something beyond the words… (06.07.2013)

Prehnane ochraniteľskú babičku z detstva, ktorá ho nepúšťala von, v dospelom veku nahradila staršia vládkyňa. Veriteľka jeho matky, ktorá si mladého spisovateľa kúpila výmenou za odpustenie dlhu. Rozkazy, rezanie, vyväzovanie. Nečudo, že psychicky poznačený spisovateľ si potrebuje nájsť za tieto vládkyne náhradu. Veliteľa, ktorému sa bezvýhradne podriadi, ochotný za neho položiť aj život. A našiel ho. V japonskom cisárovi. Spisovateľ zriadi súkromnú armádu, by slúžil i chránil vládcu krajiny vychádzajúceho Slnka. Popritom tvorbou snaží dokázať svoje prvenstvo a majstrovstvo vládnutia slovom. No nestačí to. Podivuhodné myslenie pokrivenej duše vo farebne experimentujúcom filme. Strieda čb a farebné obrazy, divadelné kulisy i reálnu drámu. Zaujímavé, no zďaleka nie tak fascinujúce, akými sú japonské filmy, spracúvajúce napr. kwaidanové mystické príbehy. Obsahujú tiež fantaskné obrazové prvky, no oveľa viac priliehajú deju i japonskej mentalite. Nestotožnenosť so spracovaním súvisí aj s tým, že snové obrazy nesúvisia s prírodnými znameniami a úkazmi. Okrem toho, príroda, tak typická pre Japonsko, je prítomná, no málo a zvláštne. Napr. v pohľade na horu Fudži, obklopenú hmlou. (19.11.2020)