Caesar musí zemřít

Zajímavý film natočený italskými matadory, bratry Tavianiovými, kterým už bylo oběma v době natáčení osmdesát let. To samo o sobě je neuvěřitelné, ale oni stále ještě mají pořád o čem vyprávět, což je o to důležitější. Pojetí Shakespeara je v zajímavém prostředí, ale nutno říct, že film mi zase tolik nedal. (16.10.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $871,416║ Ako námet z daného prostredia určite zaujme, nie je to samozrejme žiadna ľahká vec na kľudné pozeranie ale tí väzni sú strašné plochý jednotvárny a aj keď to vedia všetko pekne odrecitovať, nemá to tie správne grády, kamera ušla. Je vidieť že z toho zas chcú na umelo vytvoriť festivalový hit. /videl v kine: 45%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (17.06.2012)

Trochu zarážející je pro mě to rozporuplné hodnocení, nicméně co tisíce lidí to tisíce chutí. Já seděl a ani nedutal. Bratři Taviani to s kamerou umí. Použití pouze přirozeného světla a černobílého materiálu člověka ještě více vtáhne do prostředí věznice, kde o životě se pouze sní a divadlo tak může paradoxně znamenat jedinou možnost setkání se s opravdovým životem. Těžko uvěřit, že herci jsou jen vězenští ochotníci. Narozdíl od místního CSFD osazenstva si myslím, že se svých rolí zhostili s grácií a leckterého profesionála by i do kapsy strčili. Je skoro obdivuhodné jak Tavianiové dokázali přesně odhadnout míru prolínání se divadelního představení s skutečným životem vězňů tak, aby člověk nikdy nepřestal myslet na to v jakém prostředí se nachází a kdo představuje ty čestné a cnostné muže Říma a zároveň nebyl vytržen z dění "na jevišti". Scéna u mrtvého Caesara na vězeňském dvoře, přednášená vězňům nezapojeným do zkoušek, kteří představují římský lid před vzpourou vůči zrádcům, mi navodila to příjemně-nepříjemné mrazení v zádech, díky kterému vždy vím, jaké hodnocení si ode mne snímek odnese. A nakonec stejně tak jako bratři Tavianiové věřím, že dobré umění dokáže člověka změnit k lepšímu a že nikomu by neměla být tato možnost odepřena. Ani Brutovi! (14.09.2012)

Při sledování filmu jsem si nemohl nevzpomenout na Zelenkovy Karamazovy - srovnání se tu přímo nabízí. Inscenování klasické divadelní hry ve specifickém prostředí a za zvláštních podmínek má samozřejmě na diváka jiný dopad a vyznačuje se úplně odlišnou atmosférou než na klasickém jevišti. Jsou tu nicméně dva zásadní rozdíly: Petr Zelenka se může opřít o jedny z nejlepších herců své generace, navíc perfektně sehrané z divadelního angažmá. Jeho snímek se mnohem víc blíží klasickému pojení hraného filmu. Bratři Tavianové natočili pro změnu svérázný dokument, kde ovšem nevíte, kde začíná a končí hranice lidské pózy, předstírání a exhibice před kamerou. Jejich "hrdiny" jsou skuteční kriminálníci, vrazi, mafiáni a drogoví překupníci odsouzení k mnohaletým trestům odnětí svobody. Tavianiové jsou minimalističtí, o jejich "hercích" se dovídáte minimum, jejich skutečné smýšlení se ukrývá za maskou. Jen několik scén prokazuje vnitřní napětí a prostředí věznice se zvláštní ostrahou. Ceasar musí zemřít je typická festivalovka, určitě nejde o film určený běžnému divákovi, který usedá k obrazovce, aby si odpočinul. Ten, kdo si umí vychutnat nevyřčené, kdo ocení absurditu scén, kde mafiánští vrazi hrají příběh o vražedném spiknutí s cílem odstranit Caesara - kmotra, může být víc než spokojený. Jelikož jsem Karamazovým dal 5*, tady se nakonec přikláním k totožné nadílce. Osud Salvatore Striana, který z vězeňské cely po udělení milosti začal působit jako herec, patří k těm, o nichž si pomyslíte, že se může odehrát jenom ve světě filmu. Celkový dojem: 90 %. (10.09.2014)

Dôrazný protipól špinavej väzenskej drámy, ktorú diváci tak dobre poznajú. Žáner: dramatizovaný dokument. Jedným z najväčších problémov kinematografie bola, je a zrejme aj ešte dlho zostane hranica medzi filmom a dokumentom, inscenáciou a realitou. Bratia Taviani túto hranicu zmazávajú, keď rozprávajú o živote vo väzení prostredníctvom krátkeho časového úseku, behom ktorého väzni pripravujú divadelnú inscenáciu Shakespearovho Júlia Cézara. Všetok čas venuje len a len týmto momentom a nachádzaniu vynútených podobností a paralel postáv, ktoré majú odsúdení hrať, od ich postavenia v hierarchii zločinu a talianskeho podsvetia (Kto iný má stvárniť Cézara než bývalý šéf obchodu s drogami? Kto iný má hrať Bruta než na doživotie odsúdený vrah?) po ich letmé spomienky na niekdajší život a prostredie, z ktorého pochádzajú. Je to zjavný scenáristický konštrukt, vytrhávanie z kontextu a ohýbanie slov, vychádzajúcich z úst postáv podľa vlastného zámeru. Lenže Cesare deva morire nie je filmom tézovitým, nesnaží sa podložiť nijakú zásadnú kontroverznú myšlienku ani argumentovať v určitej otázke. Naopak - je naratívne vyprázdneným záznamom, ako by mal po správnosti byť každý film dokumentárneho charakteru, ktorý si kladie jedinú úlohu - oboznámiť nás s priebehom a výsledkom snahy o realizáciu Shakespearovej hry na doskách väzenského divadla. To sprevádza postupné pomalé vžitie sa do postáv, preberanie ich zvykov a spôsobu reči aj do bežného života medzi kovovými mrežami a holými stenami. A aj vďaka tomu a výraznému prispeniu pôsobivej vizuálnej stránky a impozantnej hudby sa stáva príbehom shakespearovskej drámy za mrežami, s reálnymi antagonistami v hlavných úlohách. Dokumentom, ktorý nevypovedá o ničom, len na 76 minút poskytne možnosť sledovať niečo, čo na krátky čas dáva istý cieľ a možno aj zmysel monotónneho života mužom, ktorým už nič iné nezostáva. Mužom, ktorí stoja pred rovnakou dilemou v komornom vyznení - prečo nemôžu zabiť svojho ducha bez toho, aby zabili telo? "Cesare, Cesare! Cesare deva morire!" 85% (06.08.2014)