Čtvrtá mocnost

Rutinný politický thriller, ktorý je v rámci Ganselovej filmografie jeho doteraz zrejme najambicióznejším projektom, mierne zlyháva v otázke prevedenia. Miesto invenčnejšieho pojatia preberá Gansel osvedčené schémy a postupy rozprávania, dosadzuje známe mená a cieli atraktivitu pre čo najširší okruh laického diváctva. Film sa dá rozdeliť na dve časti - tá prvá, expozičná, je skôr statická a odráža hrdinovu počiatočnú nehybnosť a pasívne prijímanie šokujúcich skutočností. Na počiatku sme šokovaní úvodnou retrospektívou z konca 90. rokov, ktorá naznačuje tušené súvislosti s tým, kam sa bude film uberať. S prechodom do prítomnosti sa dostavuje nutná iluzórna idylka; Paul navštevuje rozličné párty, získava priateľov i konexie, stretáva starých známych. V neposlednom rade sa dostane k veciam svojho zosnulého otca a zamiluje sa do Katje, ktorá sa zúčastňuje politických demonštrácií. Dávkovanie najpodstatnejších informácií prebieha nárazovo a za pre žáner typických okolností - niečo mu prezradí Katja, keď sa s ňou vyspí, niečo sa dozvie od uväzneného Čečenca. V prvej polovici filmu väčšinou nezaznamenávame presuny, ale dej je podaný skratkovito (čo mu, musím povedať, výrazne prospieva a udržuje si tempo) a z väčšej časti premiestnenie hrdinu znamená záverečný strih scény (jednou z mála výnimiek je rozhovor v limuzíne). V druhej polovici sa na spôsob filmov ako The Fugitive stáva z Paula prenasledovaný štvanec, ktorý sa snaží nájsť východisko zo situácie a je dohnaný k aktívnemu podieľaniu sa na zásadných udalostiach. Tejto časti dominujú exteriérové scény, presuny a naháňačky, ktoré dej výrazne zakčňujú a preklápajú z dialógovej roviny do čistokrvného thrilleru. Kamera sa drží hrdinu a jeho tváre, pozoruje "nutné zmeny" v jeho chovaní (čo je možné vnímať aj ako metaforu politických zmien, ktoré film tématizuje), ktoré však miestami zachádzajú za hranicu logiky. Stále však v medziach hollywoodskych žánrových pravidiel, ktoré mu hádžu pod nohy mierne predvídateľné polienka a vedú k očákávateľným zvratom a ničím výnimočnému záveru. Ani náznak autorského prístupu či oproti ostatku vynikajúcich zložiek (kamera, hudba) - snáď len výber niektorých hercov (Bleibtreu a sympaťák Šerbedžija). Dokonca sú mnohé postavy pre zjednodušenie jednorozmerné a majú signifikantné znaky, ktoré ich zároveň odlišujú i charakterizujú; do tejto sorty spadá agent sledujúci Katju, ktorý je zjavne neúnavným fajčiarom, alebo šéf výsluchu vo vojenskej väznici, ktorý je (z neznámych príčin, zrejme len vychádzajúc z banálneho argumentu "pracuje pre vládu) zlodušský a zámerné nasvietenie tváre mu ešte dodáva na hrozivosti. Vlastne si spomínam, jedna zložka predsa len vyčnieva, a to výborná Maileho hudba. Inak neurážajúci (štylizovaný) priemer, ktorý sa snaží vyvolať diskusiu na kruciálnu tému filmu. 60% (24.10.2014)

Další výborný film Dennise Gansela. Naopak od Die Welle či Das Phantom má Čtvrtá mocnost pomalejší tempo a o to více se soustředí na rozvíjení děje (hlavně politické kontexty v ruském prostředí). Největší přínos filmu skví v opravdu věrném ztvárnění situace v Rusku. Když člověk porovná film s dokumenty typu Polibek od Putina nebo trochu sleduje situaci v Rusku, tak pro něj musí Čtvrtá mocnost dostat další rozměr. Film například podává tezi jak to bylo s druhou čečenskou válkou, vzestupem Putina nebo krásně ztvárňuje průběhy demonstrací v Rusku - nejprve se demonstruje, pak přijede milice, autobusy našistů a rozežene se demonstrace. Samozřejmě má film nedostatky, jsou tam nelogičnosti a možná by to chtělo velkolepější konec (asi to je tím, že Čtvrtá mocnost narozdíl od dvou jmenovaných filmů Gansela končí dobře). Ale vše jsem schopen odpustit, protože jestli toto viděl Putin, tak se musel vztekat a já mu to přeji. A Moritz Bleibtreu filmu opravdu sedl. 90% (12.05.2013)

Průměrný thriller na téma obyčejný člověk vržený do velkých událostí (jako "Na sever severozápadní linkou" či "Uprchlík"), kterým se němečtí producenti vydávají na širé pole anglicky mluvených projektů, které se snaží skrze mezinárodně známé tváře oslovit publikum i za hranicemi své země. Jen škoda, že film je prostě šedý průměr, a jmenovaným vzorům nesahá ani po kotníky. (19.02.2012)

Vídeňské Kinowelt má teď v březnu celkem fajn premiérovou nabídku, tedy alespoň pro fandy balkánské tvorby nebo třeba Radeta, kterému okamžitě patří celé plátno, kdykoliv se objeví na scéně. Platí to jak pro „Zemi krve a medu“ Angeliny Jolie, tak pro tuhle Ganselovu nepříliš objevnou, nadupanou moskevskou akci. (14.03.2012)

Hodně rutinní. Pisálek ze společenské rubriky se chce zalíbit lepé Rusandě a tak otiskne nekrolog politicky nevhodného novináře. Díky tomu se dostane do kolotoče událostí, které sahají až k jeho otci, čečenskému konfliktu a nástupu Putina, ačkoliv jeho jméno zde pochopitelně nepadne. Docela bych i věřil, že to takhle v Rusku, a nejen tam, funguje, ale to podání bylo trošku suchoparné, místy nudné a když přišla na řadu hádanka alá Dan Brown, tak i směšné. Hodně to stálo na výkonech Moritze Bleibtreu a přirozené kráse i talentu Kasii Smutniak a tady se musí zase uznat, že oba odvedli absolutorium. Němci tímto sice nepronikli do prvoligových vod hollywoodských paranoid thrillerů, ale v druhosledové, tedy většinové, konkurenci v pohodě obstojí. 65% (10.11.2014)