No

Výborná záležitost, která zaujme originálně zvolenou formou natáčení, která se vším všudy evokuje osmdesátá léta. Obraz jako z ošoupané VHS je výborný nápad, na který jsem si tedy musel chvíli zvykat, ale po pár minutách už jsem se přizpůsobil. Taktéž nadčasový příběh, ve kterém se vlastně mění jen doba a možnosti, je svědectvím o nás samých a o tom, jak se dá a musí dělat kampaň a zamlčovat skutečnost. Gael Garcia Bernal je výtečný, skvěle civilní a osobně mi připadá, že film od filmu je lepší a lepší, radost pohledět. Ani ostatní méně známé tváře nejsou špatné a všechno do sebe tak nějak zapadá. Larraín sice občas zaškobrtne a některé scény jsou delší, než by bylo zdrávo, jinak ale příliš neselhává. Pro mě osobně velké překvapení, které mě fascinovalo a pohlcovalo. Škoda pomalejšího začátku. Za mě slušných 80%. (08.05.2013)

Tohle je super a zvláštní film najednou. Natočený v roce 2012 ve formátu 4:3 (asi) na televizní kameru, o pár chlapících z reklamní agentury, co kýčovitým reklamním klipem zkusili svrhnout Pinocheta. Je to o politice, marketingu, trochu vtipné a trochu mrazivé. Velmi civilně natočené, bez velkých gest. (17.07.2013)

Kdo neskáče, je Pinochet. 1) V prvém plánu film zobrazuje zajímavý a historicky ojedinělý přechod od diktatury k demokracii, jak ho zažilo Chile na konci 80. let._____ 2) Spoiler. Referendum v roce 1988 mělo schválit Pinocheta u moci na dalších osm let. V důsledku zejména zahraničního tlaku (angažoval se i Jan Pavel II při své návštěvě Chile v dubnu 1987), byly v roce 1987 legalizovány politické strany. V případě volby ANO by zůstal u moci a současně by proběhly všeobecné volby. V případě NE by Pinochet rovněž zůstal u moci, ale jen po jeden další rok. Nově vzniklá Concertación de Partidos por el NO pod sloganem Chile, la alegría ya viene (Přichází radost) vyhrála referendum 5. 10. 1988 s 55,99 % hlasy. Následující rok byly provedeny kompromisní změny v ústavě a zvolen nový president. Pinochet opustil svou funkci 11. 3. 1990, nicméně zůstal dalších osm let hlavním velitelem armády. Rovněž v parlamentu si Pinochetovi stoupenci zachovali silné postavení, které bývalé opozici znemožňovalo dalších 15 let samostatně vládnout. Pinochet i nadále zůstal doživotním senátorem, což ho chránilo před možným trestním postihem. Ten nastal až poté, co byl "el tata" uvězněn ve Velké Británii v roce 1998 na základě vydávacího příkazu španělského soudce Baltasara Garzóna._____ 3) Film věrně zobrazuje různé detaily z kampaně - použití duhy, povahu čtvrthodinových volebních spotů, podporu známých osobností ze zahraničí (např. Sting, Christopher Reeve, Jane Fondová), atmosféru ve společnosti. Pamětník si s nostalgií vzpomene na naše Občanské fórum v roce 1989._____ 4) Ve druhém plánu sledujeme (někteří s úžasem, jiní s cynickým zadostiučiněním), jak se dělá politika a jakou roli při tom hraje reklama. Zatímco mnohá díla předjímající roli reklamních společností jako těch, kteří ovládají svět, patří spíš do žánru sci fi (jmenujme např. skvělé Pohlovy Obchodníky s vesmírem) a jiná jsou spíš politickým thrillerem (třeba Vrtěti psem), zde se reklamní kreativci představují jako něco přirozeného, normálního, běžného, jenom dosud nepříliš (sic!) využívaného. No, kdo chce, ať tomu věří._____ 5) Třetí - osobní - plán pak už nestojí za zmínku._____ 6) Spoiler. Přišlo mi zajímavé, že šéf reklamní agentury, který vedl kampaň pro ANO, i nadále korektně spolupracoval s Reném navzdory rozdílným politickým postojům._____ 7) Zaujali mě 34letý Gael Garcia Bernal (reklamní kreativec René) a 37letý Néstor Cantillana (Fernando)._____ 8) Výstižný "politologický" koment: Dionysos****._____ (23.01.2016)

Demokracie jako sexy produkt a Pinochet zničený mj. volnotržním marketingovým soupeřením? Navzdory odtažitosti úvodu pro mě tenhle film představuje ideální syntézu retro důslednosti Dobrou noc a hodně štěstí (s tím, že díky mistrovsky významově zapojenému televiznímu looku je to ještě o něco dál) a zábavnosti Frost / Nixon (ty koláže spotů nemají chybu). Navíc díky skvělému Bernalovi funguje i intimní rovina. No je dramatem / paradokumentem, který hladce spojuje záznamy historie a fikci, ale nedělá to proto, aby nás přesvědčil, že zachycuje ryzí pravdu dějin, ale aby ukázal, jak naše občanská zkušenost pravdy je vždy nutně mediovaná, okleštěná a zkreslená. Nakonec vždycky nejlíp funguje štěstí a lidi s bagetama v košíku. Dobrý večer. (20.05.2013)

Před začátkem filmu se na plátně kinosálu objevovaly křiklavé upoutávky na blockbustery s lákavým vizuálem a nablýskané reklamy, které se krátkodobým efektem snažily upoutat divákovu pozornost. Poté následoval zrnitý rozostřený obraz, který jako by vycházel z televizní obrazovky 80. let nebo z dobového dokumentu a zvlášť v kontrastu s předchozími záběry působil jako omšelý příbuzný. Na události spojené s vypsáním referenda o setrvání Pinocheta v úřadu si ještě živě pamatuju. Prakticky nikdo nechtěl uvěřit, že by se vší mocí, kterou disponoval, dobrovolně vzdal vlády a očekávalo se jeho přesvědčivé vítězství ve zmanipulovaném volebním procesu. No ukazuje cestu, jak se podařilo generála, který zdánlivě držel všechny trumfy v ruce, vrátit z prezidentského úřadu zpět do kasáren. Ne připomínám nezpochybnitelných zločinů a už vůbec ne revolucí a manifestacemi, ale vtipem a reklamou. Místo disidentů vyprovodili Pinocheta reklamní stratégové a kreativci. Ti vyhráli duel se svými vládními konkurenty, protože vsadili nikoliv na strach, ale na naději. Sebelepší ideály, program nebo osobnosti nejsou bez náležité reklamy prodejné a prosaditelné. Jinde charismatický Bernal je tady upozaděný, film se soustředí na procesy a události, nikoliv na hlavní postavu, která je tu spíš jakýmsi průvodcem a spojovatelem. No je malý, ale zajímavý snímek, který se zapíše do paměti. Celkový dojem: 90 %. (31.10.2013)