Obsahy(1)
Známý herec, výtvarník a hudebník, syn slavného otce, se celý život vyrovnává s přílišnou plachostí a depresemi. Marek Brodský přišel na svět se slavným příjmením. Prvorozený syn Vlastimila Brodského a tenistky, tanečnice a hudební pedagožky Bíby Brodské vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Stal se animátorem, vystudoval animaci i na FAMU. "Animátorství je herectví pro plachý...", říká se svým typickým humorem. Přesto však ztvárnil několik nezapomenutelných rolí i ve hraném filmu. Poprvé stál před kamerou ve svých dvaadvaceti letech ve filmu Vladimíra Drhy Dneska přišel nový kluk. Hercem však nikdy nechtěl být a nic pro to nedělal. Trpěl hrůzou, aby ho lidé nepodezřívali, že hraje z protekce.
Obával se i hrát se svým otcem, kterého si doma moc neužil. Otci bylo devětadvacet let, když se Marek narodil. Maminka otce pro jeho časté "odskoky" přiměla odejít z domu, když bylo Markovi sedm měsíců. Vyrůstal sám s maminkou a otce málokdy vídal. Až když už byl dospělý a po rozvodu, nastěhoval se do bytu vedle otce, měli na sebe čas a povídali si, táta se mu přiznal, že i on trpěl pekelnou trémou.
Třináctou komnatou Marka jsou deprese. A k tomu extrémní plachost. To se však neshoduje s herectvím. Ze všeho nejvíc chtěl Marek dělat muziku. Dal dohromady kapelu Nahoru po schodišti dolů band a napsal pro ni spoustu písňových textů. Sám hrál na bicí, ale ze studu hrával za plentou. Později mu členové skupiny odmítli jeho plentu převážet a stavět, tak si zvyknul, ale strachům a depresím neunikl.
Už nehraje ve filmu ani v kapele. Teď občas maluje, byť jsou jeho obrazy obvykle pochmurné.
Z druhého manželství má dceru Barboru, která ho v roce 2012 učinila dědečkem. Vnuk Albert mu možná poskytne šanci na veselejší myšlenky.
(Česká televize)
Recenze (7)
Lidí s psychickou poruchou osobnosti žije mezi námi spoustu. Deprese je naštěstí jednou z mála, kdy je postižený ochoten se sebou něco dělat, protože mu to nějakým způsobem znepříjemňuje život. Mnohem horší jsou ty skryté, kdy o tom ví jen nejbližší rodina a nemůže dělat nic, i když jí to ochromuje a vysiluje. Postižený sám se považuje za zdravého a nic měnit nepotřebuje. Škoda, že v dokumentu nebyl dán větší prostor příbuzným, jejich svědectví by mohlo být velikým přínosem. Markovi fandím, jeho obrazy i texty se mi líbí. ()
Plachý a depresivní Brodský, který v geniálně zábavném seriálu Křeček v noční košili platil za sympatického konstruktéra, je dnes vysílený výtvarník, kterého to obecně už moc nebaví. Ani v relativně pokročilém věku na stavy úzkosti nenašel recept. A tvůrci už netuší, kde další duše, které chtějí vyprávět o svých strastech, hledat. Tenhle dokumentární cyklus už měl dávno skončit a tvůrci věnovat úsilí něčemu jinému. ()
...jen osobni zkusenost umoznuje vnitrni pochopeni... ...proto kazdy zdarily pokus prinasi moznost sdilet a porozumet... ()
Návodné a to je dobře... ()
Jeden z mnoha lidí z umělecké komunity se sklonem k sebedestrukci (někdy mám dojem, že podobně je na tom většina z nich). Lidé s depresemi dokument jistě ocení lépe. 40% (17 hodnotících, průměr 66%). ()
Další Třináctka o depresích - Marek Brodský kreslí hroby, píše depresivní básničky a když mu bylo nejhůř, tak měl problém i s tak běžnou věcí jako je dojít si krámu koupit rohlíky ... no, proč ne, ale nějak tomu chyběla hloubka. ()
krátce před odcvýsíláním tohoto dílu jsem viděla film diagnóza brodský. ve srovnání s ním vychází tenhle portrét jako mělký a bezzubý, nicneříkající. ()