13. komnata Lídy Rakušanové (S11E08)

Proslulá komentátorka Rádia Svobodná Evropa emigrací přišla o československé státní občanství a po návratu do Čech zažila de facto druhou emigraci. Lída Rakušanová, komentátorka Rádia Svobodná Evropa, laureátka ceny Žena Evropy, Ceny česko–německého porozumění a Ceny Jana Palacha působila v osmdesátých letech v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa. To bylo jedním z mála zdrojů pravdivých informací, vysílaných do zemí nesvobody, jakou bylo po čtyřicet let i komunistické Československo. Její hlas se pro občany naší země stal synonymem svobody.
Narodila se jako Ludmila Malá, po adopci druhým matčiným manželem dostala jméno Horská. Bavilo ji recitování a divadlo. Stala se členkou budějovického amatérského divadelního spolku, jenž nastudoval Havlovu Zahradní slavnost, která vyhrála amatérský festival Jiráskův Hronov. Hru pak rok hrálo i Divadlo Na Zábradlí, kde Lída poprvé uviděla autora. Vystudovala na Filozofické fakultě v Praze bohemistiku, jihoslovanské jazyky a estetiku, ale v roce 1968, ještě během studií se kvůli sovětské okupaci s manželem rozhodli odejít z Československa. Nejdřív do Frankfurtu, kde jako gastarbeitři dostali povolení k práci a pobytu. Lída pracovala na benzínové pumpě, ale brzy jako její manžel skončila u pásu v továrně na výrobu pouličního osvětlení. Chtěli chodit do stejného kurzu němčiny na Goethe institutu, podmínkou však bylo, že se museli vzít. Na to, kde se o sňatek žádá, se ptali policisty na ulici. Z Frankfurtu se přestěhovali do Mnichova, kde Lída pokračovala v univerzitním studiu a složila překladatelské a tlumočnické zkoušky z němčiny.
Přijala práci ve Svobodné Evropě, protože se chtěla podílet na odhalování lživého totalitního režimu v Československu. Uvědomovala si, že angažovanost ve „štvavé vysílačce" byla nebezpečná. Ale sytilo ji, když jí lidé psali dopisy o tom, co pro ně vysílání RFE znamená. „Viděla jsem, že to, co dělám, je správné, i to, jakou sílu má pravdivé slovo ve společnosti, která byla založena na lži." Založili rodinu, narodila se dcera Lucie, která o sobě říká, že je Češka žijící v Německu. Lída zažila v redakci RFE/RL i atentát na křídlo budovy, kde mělo kanceláře československé oddělení, při němž byli těžce zraněni kolegové.
Lída byla v nepřítomnosti odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Zároveň přišla o československé státní občanství, což postihlo na celém světě jen 400 emigrantů. Byli to ti, kteří aktivně vystupovali proti komunistickému režimu.
Nesměla se vrátit do Československa, nemohla přijet v roce 1980 na pohřeb maminky, která zemřela v 56 letech. Maminčina nemoc a nemožnost péče o ni byla největší bolestí, kterou Lídě přinesla emigrace.
Po jedenadvaceti letech se 14. prosince 1989 vrátila do jiné země. Pozval ji Václav Havel, aby vystoupila v Televizních novinách spolu s Otou Šikem a Tomášem Baťou.
Napsala knihu Dva osudy v jednom svazku o Václavu Havlovi a Dagmar Havlové. Pro generaci, která zažila komunismus a emigraci z tohoto politického režimu, zůstane navždy hrdinkou. (Česká televize)