Obsahy(1)
Televizní zpracování slavné Čechovovy povídky. Na námluvy ke statkáři se dostaví jeho soused. Rád by za ženu jeho dceru. Než ale nápadník osloví dceru s nabídkou, rozhovoří se o svém majetku, do něhož patří i Volí loučky. Dcera však opáčí, že každý ví, že Volí loučky patří jim. Hádka vyvrcholí urážkami a odchodem nápadníka. Když se však dcera dozví, že právě přišla o ženicha, nutí otce, aby se muž vrátil. Sotva se však nápadník vrátí, dojde k další rozepři, tentokrát o kvalitu psa. A tak nakonec otec námluvy urychlí, s poznámkou, že tu začíná to pravé rodinné štěstí... Komediální miniatura režiséra M. Friče se skvělými hereckými výkony Jana Pivce (otec), Vlasty Chramostové (dcera) a Ladislava Peška (nápadník) vznikla podle předlohy A. P. Čechova. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Tato mikrokomedie by se také dala pojmenovat Tři ve při. Výtečné herecké trio Ladislav Pešek – Vlasta Chramostová - Jan Pivec rozehrává nekonečnou partii malicherných hádek. Když se podaří jednu zažehnat, začne další a tak to jde stále dokola. Ladislav Pešek málem i zapomněl, proč vlastně přišel na návštěvu… Fričova adaptace povídky Antona Pavloviče Čechova by Vám neměla rozhodně uniknout! Režisér Martin Frič natočil v letech 1961 a 1962 ještě další tři adaptace díla Antona Pavloviče Čechova – Medvěd (1961), Slzy, které svět nevidí (1962) a Malá noční povídka: O škodlivosti tabáku (1962). ()
Rozkošná miniatura, esence toho, co na Čechovovi zbožňuji, tedy ironie přecházející místy v jízlivost, smysl pro detail, vystižení podstaty problému a nádherné lidské typy. Výsek ruské "lepší" společnosti 19. století jako na dlani. Pivec s Chramostovou famózní, typově dobře obsazený Pešek dělá, co může. Celkový dojem: 90 %. ()
Dokonalý briliant televizní zábavy, naprosto a zcela založený na famózním scénáři a koncertních výkonech tehdejší herecké šlechty. Takové věci už se dneska opravdu netočí. A TAKOVÍ herci se už prostě nerodí. Nemůžu si pomoct, ale ne. Pešek, Pivec, Záhorský, Štěpánek, Voska, Vydra, Werich a další - to byla nejzářivější generace našeho herectví a možná, tedy možná, i světového a na jejich výkony je pokaždé doslova lahodný pohled. ()
Ač krátký je tento klenot tehdejší televizní zábavy tak je stále krásnější a krásnější a především stále svěží. Jednoduchá zápletka, nádherné dialogy, především ta o "Volích loučkách" kdy Jan Pivec svým typickým způsobem a především svou typickou mluvou zcela rezolutně a zřetelně po Pivcovsku rozhodl že "Volí loučky" jsou naše holenku a basta ! Tedy Pivce a Chramostové. To nemělo obdoby, něco humornějšího jsem do té doby neviděl. Skvělý výkon téměř na pokraji všech svých sil podal i nápadník a uchazeč o ruku paní Chramostové Ladislav Pešek, nikdy taktéž nezapomenu na ten jeho kolaps a jeho následné zkříšení:-)) Mě nezbývá než vřele doporučit každému kdo ještě neměl tu čest a tento inscenační televizní klenot neviděl. Za 5* bez debat. ()
Námluvy jsou sarkastickou romantikou. Jednoaktovka Antona Pavloviče Čechova se s ironickým nadhledem vydala přímo doprostřed formálního plánování legálního svazku ženy s mužem. Martin Frič si vychutnává vášeň jízlivých ataků i drobné úkroky malicherné hašteřivosti a výkřiky soutěživosti. Základem jsou slova, jejich vazby i vzájemné konfrontace, koušou a zuřivě bodají, ztrácejí soudnost i vědomí a bez zardění vzápětí milují. Hrdinou roztěkané romance je Ivan Vasiljevič Lomov (pozoruhodný Ladislav Pešek), svobodný mládenec s nejzávažnějším rozhodnutím dosavadního osobního života. Prestiž versus láska, zásadou je princip cti. Důstojným protivníkem i spoluhráčem je Natalja Stěpanovna (velmi zajímavá Vlasta Chramostová), rozkošná dceruška Lomovova souseda na vdávání. Ach ta láska a budoucí štěstí rodinné, aneb harmonie svárlivosti. Pozadu nezůstává ani Stěpan Stěpanovič Čubukov (vynikající Jan Pivec), Nataljin tatínek a Lomovův soused, společensky vážený statkář. Ten slovní koncert se vyznává z vášně ladných soubojů, sarkastických poznámek a jízlivých doplňků. Námluvy, osobně považuji za úchvatnější pohled na ruskou velkostatkářskou elitu ve zpracování Sověta Sergeje Solovjova v jeho povídkovém filmu Rodinné štěstí. Rozkošné ironické hrátky! ()
Reklama