Hořící keř

Tak jsem dokoukal závěrečnou část této velmi podařené trilogie a říkám - SKVĚLÉ! S hnusem si odplivuji nad všema komunistickejma sviněma. . Film vás ihned vtáhne do děje. Nic nevyčuhuje, nic nevadí... Během sledování si milovník filmů podvědomě řekne, že tady prostě všechno šlape jak má. Herci jsou vybraní skvěle a typově přesně padnou do rolí jim daných, skvělá kamera, příjemný hudební doprovod i dokonale zpracované dobové exteriéry i interiéry... Tohle nejsou vyhastrošení Rebelové, nebo retro skanzen Vyprávěj... Tady na vás dýchne konec šedesátých let opravdu silně a velmi uvěřitelně. O Janu Palachovi tady takový film rozhodně chyběl. Jeho Pochodeň č.1 by neměla být zapomenuta a to ani u dnešních generací, kterým nějaké armády RVHP a rok 1968 jsou stejně šumák jako naši legionáři za první světové... A přesto mám dvě výtky. Nikoliv však k filmu. Proč se režije už dávno neujmul některý český režisér a proč takový film točí HBO Europe. Od čeho tu máme veřejnoprávní ČT, které přispíváme do kasičky koncesionářskými poplatky? Ta tu přeci ne ní na to aby nám do zblbnutí pouštěla stále dokola normalizační televarieté a Silvestry s Bohdalovou, Dvořákem a Menšíkem (nic proti nim). Nezbývá než HBO poděkovat. Zaplňilo tu totiž docela zásadní mezeru a udělalo to skvěle. Paní režisérce Holland, scénáristům i celému štábu tleskám. U mne je to za pět hvězd. * * * * * (29.01.2013)

Moje hodnocení je silně spjato s referenčním rámcem české kinematografie, tj. hodnotím v kontextu neutěšených "českých poměrů". Estetika, silný příběh a morální apel tady působí jaksi nepatřičně vedle seriálů typu Vyprávěj... Původně jsem ani komentář neměl potřebu psát, ale vyprovokovaly mě dvě věci: 1. Hořící keř naprosto dokonale připomenul zbytečnost a trapnost Českých lvů, ve kterých o filmy jde snad až na posledním místě. 2. Dost mě zarazila recenze filmu na blistech od J. Čulíka. Ten Hořící keř označuje za "neuvěřitelně slabý film" a tvrdí, že tento "šunt", který mu činil "duševní utrpení", někteří lidé vychvalují "zjevně čistě z ideologických důvodů". Ať se na mě ten dotyčný člověk nezlobí, ale jeho recenze je naprosto krystalickou ukázkou ideologického (!) odsudku filmu. Nejprve přiznal, že film vůbec neviděl, ale už dopředu věděl, že "seriál zřejmě falešným mýtem bude, už proto, že jeho příběh napsal mladík, který v Palachově době vůbec nežil, a režisérka je Polka, tedy romantička, která kontury příběhu zjednoduší a uhladí." (to jsou panečku argumenty!). A přesně s tímto apriorním odsudkem se na "nátlak" přátel na seriál podíval a s předem daným názorem v díle účelově hledal každou drobnost, podle které by pak mohl sepsat dojmologickou, argumentačně slabou a silně ideologizovanou kritiku "pražské kavárny" (protože mám dojem, že tento film je jen a jen záminka právě k dlouhodobé kritice a zesměšnění názorových oponentů, ve které pokračuje i po Lvech výrazy jako "česká filmová kritika se zdiskreditovala" nebo "tupí ideologové" ). Tento způsob myšlení (spolu s přístupem ČT, která si teď doufám rve vlasy) by už snad konečně měl vyhynout. Jak svěže působí rozhovory se Štěpánem Hulíkem vedle těchto ideologických stařešinů, kteří zamrzli někdy v 70. letech. __ Vrátím-li se k seriálu samotnému, vedle vizuální atraktivity bych vyzdvihl i zajímavou hudbu Antonia Komasa-Lazarkiewicze a výkon Jaroslavy Pokorné v roli Palachovy matky. (23.02.2014)

Napovídalo se o něm mnoho, výsledek nakonec naplnil ohlasy. Zvlášť když má převýraznou tuzemskou příchuť, to potěší o to víc. Než se schoval srp a kladivo, dělo se tu hodně prasáren. Poměr sil byl předem daný. Třídílné televizní drama, které natočila polská režisérka Agnieszka Holland, je sakra ambiciózní. Dalo by se o něm rozepsat na několik stran, ale tentokrát bude lepší, když si každý přímo při projekci vytáhne to své. Ať to bude naléhavý scénář mladého autora, spolehlivá režie umně analyzující nelehkou dobu, velkolepá kamera Martina Štrby nebo přesný casting, kdy bez výjimky potěší proklepnutá jména Pauhofová, Trojan, Huba nebo Budař, stejně jako civilně úsporná Palachova matka (Jaroslava Pokorná). Naléhavé, objektivní, emotivní, tíživé, stále aktuální a hlavně nepolopatické. (15.08.2014)

Epitaf temnej minulosti československého národa. Minulosti, ktorá mu vzala úsmev z tváre, a ktorého tridsať percent sa chce do nej vrátiť. A ktorý si na jej dôstojné sfilmovanie musí najímať zahraničného tvorcu. Agnieszka potvrdzuje statut kvalitného dramaturga, z filmu je cítiť, že je látkou sama dotknutá. Dôkladne napísané, zahrané a na TV produkciu i vizuálne atraktívne, hodné veľkého plátna. Najviac ma oslovila prvá, najľudskejšia tretina. (10.10.2013)