Jurský svět

Další pokračování, které současně tak trochu remakuje. Nejedna scéna dává vzpomenout na původní trilogii a přitom se film, podobně jako nový Šílený Max, hodně snaží stát na vlastních nohách, aby nebylo třeba znát zázemí (a daří se). Oproti Maxovi tu však chybí snaha o nějakou revoluci či osobitý vklad. Prostě se jen míchají styly jedničky (poznávání parku) s dvojkou a trojkou (útěk před divokou zvěří), ve výsledku to ale naštěstí nevadí. Film má tempo, nenudí, sem tam pobaví hláškou či sympatickou devadesátkovou "přístupnou brutalitou". Pokud mě něco nebavilo, byl to záporák Vinceta D'Onofria, což je taková úplně typicky blbá "jdu za prachama" figurka, kterou jsme měli vlastně v každém dílu. Ale jinak není moc proč remcat. Trevorrow velký úkol zvládl s přehledem a po Maxovi tu máme druhý nejzábavnější blockbuster sezóny. Finální fight přímo excelentní. Během něho ve mě asi nejvíc eskalovalo to pravé "dětské nadšení". (10.06.2015)

Jurský svět je fantastické místo, ale kdyby ho někdo postavil v mém sousedství, tak se dožije spíše mé stížnosti na téma rušení nočního klidu stegosaury než peněz ze vstupného. Mne zkrátka pravěký svět moc neláká, ale uznávám, že vypadal skvěle. Zlom však nastal ve chvíli, kdy začala hostina a mě to poměrně rychle přestalo bavit. Trhalo se, rdousilo se, papalo se, křičelo se, utíkalo se a to příliš dlouho na to, abych si to dokázal pořádně užít. (30.10.2015)

Trevorrow svoji nezkušenost nezapře, takže zatímco Spielberg servíroval i na dnešní dobu nesmírně moderní, dynamickou filmařinu kombinující pohyb, nasvícení a rámování vždy v naprosto dokonalé synchronizaci. Jeho "pohrobek" nenaservíruje nic, co by nezvládl každý druhý indie režisér. Zbytečně se stříhá, staticky pozoruje a v důsledku absentuje atmosféra, kterou musí dohánět Giacchinův soundtrack, který ale v nejlepších momentech odkazuje na Williamse, anebo na Goldsmithův První kontakt a z vlastní portmonky mnohé nenabízí. Atmosféru a emocionální vztah si film s divákem vůbec vytváří zásadně přes vzpomínání. Hudební, lokační, vizuální. Na pamětníky to funguje, ale místy jsem si říkal, jestli to neustálé "hammondování" není pro nováčky trochu matoucí. Postavy jsou bohužel silně plonkové, respektive jen plní žánrem a předchozími díly dané funkce, ale není za nimi žádný život, ani charisma. To sálá snad jen z Pratta, který si může dovolit válčit s dinosauřím mutantem jen s jednou puškou a je takový macho, že si opakovaně ochočuje smečku raptorů. Vývoj postav se děje krkolomně a ke konci film hloupne způsobem, že se několikrát začne brousit hrana titulů, které vídáme po večerech na komerčních televizích. Jen s výrazně větším rozpočtem. Konec už je v tomhle směru dokonale přes čáru, skoro jako by se tvůrci pokoušeli udělat z dinosaurů superhrdinskou týmovku. Už jen chybělo, aby se na hlavní plácek seběhla zvířena z celého ostrova, obkroužila ji kamera a jeden z raptorů hodil do pléna přidrzlou starkovskou hlášku a na konci si dal s Prattem high-five. Bohužel na to nedojde, takže se film plácá mezi místy vtipnou satirou na zábavní parky a tupým vědecko-fantastickým mambojumbem, které dělá většinu toho, co fungovalo posledně, jen to dělá mnohem hloupěji a s větším důrazem na rutinu. (10.06.2015)

Ano, několikrát v první polovině filmu z plátna zavanula taková nostalgie a oldschool dobrodružství, že jsem měl silnou chuť se přihlásit hned v ty momenty na csfd a hodit tam pětku. Práce s Williamsem, tričko, starý park, prostě krásné. Navíc to mělo podobně silné a sympatické protagonisty jako jednička, v některých ohledech možná i zajímavější a okouzlující zrzka Bryce znovu neudělala svému taťkovi ostudu. Christ Pratt dál buduje své image nového hrdiny bez bázně a Hana (a Indiana) bych mu hodil teď už bez váhání. Celý film je navíc jak jsem napsal, oldschool, což se projevuje i v tom, že se nebojí docela drastického zacházení s důležitými postavami a pořádnou ukázkou dinosauřího řádění. Co se týče dětského faktoru, zábavné bylo, že starší kluk byl o dost otravnější než ten mladší, jakého ze scénáristů napadlo, aby tomu staršímu dali jedinou charakteristiku očumování všeho v sukni takovým tím až nepříjemným způsobem, to fakt netuším. Bylo by možná zajímavé, kdyby tam místo toho dali klasickou variaci na kluk si najde novou lásku, i když je to otřepané. Ale dodalo by to novou dynamiku. Hlavní antagonista je naprosto dokonalý. Jak jsem měl po těch prvních děsivých zprávách o naklonovaných inteligentních dinosaurech strach, Indominus Rex byl nakonec inteligentní jen tím děsivým, ale zcela uvěřitelným způsobem. A lehce jeden z nejlepších záporáků tohoto roku. V některých scénách s ním jsem měl skoro až strach o postavy a cítil jsem se na chvíli přesně na tom místě potravinového řetězce, kde bych nechtěl být. A i ti raptoři, kterých jsem se bál snad ještě víc, byli až do 3/4 filmu použití snesitelně (jakkoliv ten důraz na ně už trochu otravuje, jo, jsou inteligentní, jo, jsou cool, popojedem?), ale v té poslední 1/4 došlo k tomu, čeho jsem se obával a to finále jsem už jen nervózně poposedával a čekal, zda se odněkud nevynoří ještě i ten King Kong nebo rovnou Godzilla. Použití dalšího ikonického dinosaura bylo samozřejmě logické, ale použití všech dohromady už ne. To mi přišlo dokonce až směšné, o tom slow-motion záběru ani nemluvě. A úplně mě to vytrhlo ze skvělého zážitku, takže proto jen 4. Jinak ale parádní, modernizované, vysoce zábavné podání dinosaurů pro novou generaci, další díl chci. PS: Kéž by, kéž by takto působilo nové Star Wars. Jako perfektně funkční směs nostalgie a nového. Jenže Disney jsou banda kreténů. (06.10.2015)

I tento film přesvědčuje o jednom: kritiky, byť se tváří sebeseriózněji, nesmíme a nemůžeme brát vždy do slova. Rozvíjení tématu a převařování mnohokrát nedojedené kaše rozhodně nejsou totéž. Už první JURSKÝ PARK nepostrádal určitou společenskou reflexi. Tady je dokonce povýšena na úroveň jednoho z vůdčích motivů scénáře a zcela z něj nevyprchává ani v závěrečné části filmu, který se noří - místy až příliš - do setrvačnosti a klišé hollywooodského pojímání žánru. Síla JURSKÝCH PARKŮ - nebo SVĚTA - je dána jejich přímočarostí. Čistá fantastika (sci-fi) verneovského původu, obohacená o fascinující technické možnosti dnešních filmařů, činí téma, kterému se JURSKÝ SVĚT věnuje, až aktuálně živým. Byť genetické výzkumy, na kterých je námět postaven, jsou poněkud nejasné a v mnohém až triviální, vědomí ohraničenosti a křehkosti naší biologické existence, které s tím souvisí, je silnější. Myšlenkové poselství, jež z toho rezultuje, je závažné. A nedosahuje-li JURSKÝ SVĚT síly Trierovy MELANCHOLIE, to, co podává ve svém žánru, zůstává vážné a do duše mluvící i tak. Rozhodně se nejedná o věc mělkou a levnou. A zábavnou za každou cenu. (15.07.2015)