Královský víkend

Panské sídlo, letní bydlo, hlavní vřídlo pro společensko-soukromý dýchánek. Americký hot dog a anglické „thé“ – neslučitelné, nepoživatelné? Odšněrujme oficiality, ale zachovejme dekorum protokolu jménem koruny, upevněme vztahy a vstřebejme poněkud uvolněné prezidentské stavy. Cink, cink, na zdraví a opětov/a/né státní návštěvy. (21.11.2016)

Bill Murray exceluje. Laura Linney exceluje. Většina herců hraje velmi slušně. Se zbytkem nenápadného filmu je to už horší. V Británii byl mezi filmaři vždycky zájem o královskou rodinu. V Americe zase diváci vždycky slyšeli na vyprávění o slavných prezidentech. Ať už z pohledu propírání jejich excesů, tak i hrdinských zásluh. Královský víkend spojuje obé. Jen se nám kapku zadrhává. Nebýt Murrayho, bylo by zle. Právě jeho šibalský úsměv i vážná tvář v těžkých předválečných chvílích jsou hlavním tahákem filmu režiséra Rogera Michella, který nejednou v minulosti dokázal solidně nudit. Tady je přesně v pozici toho, který divákovi leccos neumí prodat, po jeho posledním příspěvku tak bude jeho režisérské menu stejně průměrné, jako doposud. Výsledek jako objektivní životopisný snímek to neobstojí, jako milé retro jakbysmet! Slabé tři hvězdy.. (29.08.2013)

Největším dramatem tohoto filmu je vlastně to, jestli si královský pár dá nebo nedá na pikniku s prezidentem spojených států hot dogy, které jsou jim nabízeny, anebo nikoli. Film skoro evokuje trochu absurdity, ale toho se nakonec zalekne a chce tomu dát pořádné emoce a historický smysl. To se nedaří. (07.04.2017)

Úsměvná story, která by dokázala rozsvítit den, kdyby si sama nepodtrhla nohy. Laura Linney je i před padesátkou kouzelná a Bill Murray si bez zaváhání krade celý Hyde Park pro sebe, ale nevyrovnanost jednotlivých epizod a nevěrohodná finální melodramatičnost mi nedovolují jít výš. A vzhledem k tomu, jak snaživě se Roger Michell snaží spojit politické narážky s romantikou, mě to i upřímně mrzí. (11.03.2013)

Dost dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jak to vlastně hodnotit. Jestli jako lehkou komedii nebo jako pokus o nějakou výpověď. Nelze totiž zřejmě ani jedno. Bill Murray je sice dokonalý, ale funguje jen sám o sobě. V širší souvislosti příběhu a jiných postav zůstává osamocen. Je to takové panoptikum zvláštních, ale přesto plochých postav. které však nemá moc co, říct. Navíc se sem vloudí až moc poněkud trapných (rádoby uměleckých) gest a záběrů, které spíše vyloudí pousmání než zamyšlení. A tak je to s celým filmem. (08.01.2014)