Královský víkend

Během oscarového šílenství postává v koutě nenápadný malý film o jednom dávném víkendu na americkém venkově, který svedl dohromady Roosevelta a koktavého krále. Označil bych ho za takovou milou prskavku a svoje hodnocení povyšuji na nadprůměrné, protože lehkost Královského víkendu bych přál všem těžkotonážním kládám dychtivě lačnících po úspěchu. (25.02.2013)

F.D Roosevelta mám zafixovaného jako respektovanou ikonu a vůdce amerického lidu. Ikonu, která po napadení USA Japonskem, vyhlásila Japonsku válku a která provedla USA prakticky celou válkou včetně vzdálených oblastí Tichomoří. Stejně tak mám zafixovaného britského krále Jiřího VI. I on provedl svůj lid válkou se ctí a neopustil Londýn ani v době, kdy jej ještě zle pustošila Luftwaffe. Samozřejmě tito muži na to nebyli sami, ale tíže některých závažných rozhodnutí na nich ležela... O Bertim už bylo lecos naznačeno v Králově řeči, která mi jej trošičku zlidštila. Vždy jsem jej měl zafixovaného hlavně jako velkou návštěvu na letištích v Anglii, když dekoroval naše chlapce v tmavomodrých battledressech. A najednou se mi do ruky dostal tento film. Film vonící Amerikou začínajících čtyřicátých let, vonící létem a klidem... Nikdo si zatím moc neuvědomoval do čeho se svět řítí i když v Evropě už hnědý mor začal bujet a rozpínat se. Obsadit Murraye jako F.D. Roosevelta byl zajímavý počin, byť ta podoba tam ani s brýlemi nebyla moc zřejmá, protože Roosevelt měl protáhlejší obličej. Ale Murraye mám rád a zahrál to dobře. Z čeho jsem byl v šoku, byly jeho pletky. Jenže tento film je vlastně celý o tom, že i nejposvěcenější hlavy jsou jen lidé se všemi potřebami a tužbami jako kdokoliv jiný. Ne, tento film mi rozhodně nijak nepoškodil moje ikony. Naopak jasněji mi je umožnil vnímat i jako lidi. Tenhle královský víkend byl hezký a čím dál více nad ním přemýšlím, líbí se mi víc a víc. Něco málo mi tam ale přeci jen chybělo. Ani nevím pořádně co. Dávám tři hotdogy a s hořčicí, jak to mají Američané rádi. * * * (06.04.2016)

Úsměvná story, která by dokázala rozsvítit den, kdyby si sama nepodtrhla nohy. Laura Linney je i před padesátkou kouzelná a Bill Murray si bez zaváhání krade celý Hyde Park pro sebe, ale nevyrovnanost jednotlivých epizod a nevěrohodná finální melodramatičnost mi nedovolují jít výš. A vzhledem k tomu, jak snaživě se Roger Michell snaží spojit politické narážky s romantikou, mě to i upřímně mrzí. (11.03.2013)

Jeden z nejnudnějších úvodů vůbec (trval čtyřicet minut) byl ukončen frkáním do kapesníků panem Rooseveltem, na nějž zcela evidentně dolehla pylová sezóna. Tento starý chlípník se nestydí vzít na vyjížďku nevinnou sestřenici z šestého kolena, jejíž dlaň si následně dává na své obrnou vyhublé stehno, takže slečna Daisy v podstatě pociťuje tvrdost a zároveň hladkost jeho stehenní kosti. Rozjařený Bill Murray je nadšen z drbání kosti, načež si cestou domů dává erzetu č. 2 WRC Illinois. Interesantní spor dvou vládců světa - je horší koktavost nebo obrna? Bertie musí ustoupit. Tak mne napadá, že jsem nikdy neviděl snímek, kde by si to královský pár rozdával. Zjevně jsou hranice, jejichž překročení je tabu i pro filmaře. "Bertie, budeš zítra jíst ty párky v rohlíku? Ano, třeba deset! To je jako pozvat prime ministera na oběd a dát mu párek s bramborovou kaší!" Bertie si kamerou točí skřek a poskakování pseudoindiánů, proč právník z Harvardu Obama nenosí zrcadlovku na krku? Celé je to zakončené instruktáží, jakže aplikovat hořčici na párek. Amatérská a odfláknutá práce celého aparátu, jež tvořil tento film! 51% Celosvětový výdělek k 24. 4. 2013: $8,887,603..........4,515. nejvýdělečnější snímek historie (24.04.2013)

Americký prezident je buran. Platilo to dřív, platí to dnes a platit to bude. A Roosvelt byl k tomu všemu ještě děvkař. Ale vážně se o tom musel točit film? Murray má patent na na upisování se divným projektům, ve kterých nakonec snese jen on přísnější měřítko a tenhle poslední kousek to jen dokládá. 10% (25.05.2013)