Pětistovka

Ako spomina Karel Chrocht, teda miestny konspiracny teoretik Karlos80, je toto udajne "jeden z najhorsich a najslabsich Fricovych filmov", no ale zase musim s Karlosom80 nesuhlasit. Je to optimisticky film, ktory ma v sebe zabudovany zivotny optimizmus, volu presadit dobre veci pre blaho spolocnosti, siiri sa z filmu pomaly az entuziazmus z prace chut prekonavat prekazky. 65 % (15.08.2017)

S ohledem na dobu vzniku a fakt, že se jedná o další budovatelský a rozjásaný film z padesátých let se na to kupodivu dalo koukat. Samozřejmě jsou zde také úderky, nadšení z budování a závazky. Tentokráte se ale divák ocitá v továrně Meteor, která vyrábí dvěstěpadesátky motorky. Poté co padne nařízení začít přípravy na pětistovce, začne v továrně pomyslný boj. Fabrika totiž začne pracovat na dvou verzích motorů, na typu flat a zcela novém OHV. Aby toho nebylo málo stejný úkol dostaly i ostatní továrny a navíc oddělení s prototypy zachvátí požár. S vyrobenými stroji se pak má jet mezinárodní vytrvalostní soutěž. Co myslíte, stihne naše úderka motorku dokončit? A který typ motoru vyhraje? Americká verze flat nebo OHV? A kdo vyhraje závody??? :-). Ačkoliv je to samozřejmě celé prosáklé snahou ovlivnit diváka aby u soustruhu více makal, přesto mi prostředí vývoje, konstrukce a fabriky na motorky bylo mnohem bližší než třeba družstevníci a zemědělské lány... Navíc ty motorky byly krásné. Dávám tedy za dva písty. * * (06.02.2016)

Pětistovka jest Fričův film ve službách ideologické osvěty státního politického zřízení. Místo humoru je předhazován plán, protiplán a soutěž spolehlivosti. Místo rošťáren a škádlení je úsečně pohlíženo na ty zpátečníky, nezodpovědné lajdáky a prospěcháře. A místo obyčejné radosti ze života a nalézání niterného štěstí se stává tou nejušlechtilejší životní hodnotou budovatelská uvědomělost, angažovaná pracovitost, kolektivní sepětí a zářný úspěch, povstalý ze společného pracovního nasazení. Hrdinou není jednotlivec, ale celý pracovní kolektiv továrny motorek Meteor: v českou a levnější cestu vzorově věřící a popohánějící šéfkonstruktér ing. Martin Bareš (František Hanus), zářivě uvědomělý technický kreslič a konstruktér ing. Rousek (Rudolf Deyl ml.), poctivý a agilní předseda závodní rady a svářeč Přibík (Bohuš Hradil), hlavní zajížděcí řidič Kerman (Vilém Pfeiffer), impulsivně bručivý zajížděcí řidič Jiří Tomek (Robert Vrchota), dělnice a zkušební jezdkyně s lehčí romantickou úlohou Máňa Kolářová (Běla Jurdová), nejaktivnější z dorostu, učedník Pepíček Caha (Miloslav Jenčík), jeho kamarád a učedník Tonda Kubr (Bohumil Vild), montér se zvýšeným zájmem o ženy Jarda Brabec (Fanda Mrázek), či také sám ředitel Meteoru Spáčil (Vítězslav Boček). Pracovní a společenské neduhy, vážně ohrožující stabilitu té nevinné čistoty pracovního kolektivu: zástupce šéfkonstruktéra, podlézavý k vrchnosti a skeptický k nezměrnému úsilí kolektivu, ing. Vališ (příjemný Eduard Linkers), či nepoučitelný alkoholik a ke kolektivu lhostejný skladník a vrátný Málek (Bedřich Bozděch). Z dalších rolí: zkušený státní dozor, ing. Rokos (příjemný Felix le Breux), či inženýr a ředitel konkurenční továrny motocyklů a šicích strojů Star (Jindřich Doležal). Pětistovka, politická angažovanost trpí škrobeností a vyhrožuje násilím. Někdo snad dokáže být nadšen z řevu motorek, ale lepší film z toho neudělá. (21.06.2020)

"Právě proto, že nemáme ještě dostatek filmů, které by řešily otázky dnešní doby, je zcela na místě, že bude tento nedostatek vyplněn údernickou prací." (Rovnost, 27.3.1949) Vsadila bych se, že epizodní historky o selhávajícím individualistovi, norských svetřících a vrzajících dveřích vypracovala scenáristická úderka při zvláštní nedělní směně. Je chvályhodné, že se ani při tomto stachanovském tempu („normální doba potřebná k natočení dlouhého filmu – asi jeden rok – bude zkrácena na třetinu“, tamtéž) nezapomnělo na typické kuřácké synekdochy. Nejde přece jen o závod Pepíka s Harykem, tady závodí přímo dýmka s doutníkem, což si asi každý snadno dešifruje. (18.11.2011)

"Podívej se, s tím mě vynech! Když se přípravkáři rozhodli dělat protiplán, tak ať si makají sami a mě ať nechaj na pokoji! Já si svejch osm hodin poctivě udělám, pak jsem rád, že jdu domů. – To je všecko hezký, ale tady se dělá nová věc. To člověk nemůže stát vedle a čumět až to ty druhý udělají!“ Fričova bezmocná satisfakce novým politickým poměrům, oficiálně prezentovaná jako hold probíhajícímu komunistickému sjezdu, je bezvýznamným paskvilem, jehož scénář odpovídá absurdním podmínkám barrandovských výrobních skupin. Počínaje tímto pozapomenutým snímkem vstoupil vyčerpaný a rezignovaný Mac Frič do skutečného světa bez glycerinových slz, sladkých úsměvů a falešného citu. Léta těžkého uměleckého i osobního strádání na sebe nenechají dlouho čekat. (05.10.2008)