Princezna se zlatou hvězdou

Prijde mi, ze tahle pohadka neni tak casto hrana a ono to vlasne ani zadna skoda neni. Pribeh naprosto jednoduchej, navic zadny postupny provokovani prince, pri prvni prilezitosti princezna vsechno vybali. A dialogy jsou navic silene versovany, obcas se to sice dari, ale obcas to pusobi dost nucene. Aspon, ze herci jsou docela pohodovy, v cele se Stanislavem Neumannem, kterej je z nich asi nejlepsi a ze je pohadka kratka je taky plus. Mezi pohadkama se jedna o lepsi prumer, takze slabsi 4*. (31.12.2007)

Snad jediná znatelná role Josefa Zímy. Pak už jsem ho potkával jen v pořadech o dechovce, který si babička pouštěla každou neděli. Ale nejvíc mě pobavila Kazisvětova hlava pomazaná, jako kdyby mi to něco připomínalo... :-D Ovšem až nedávno jsem si všiml, že všechny dialogy jsou veršovány. Aby ne, když se na filmu podílel i nejznámější český básník František Hrubín. Ten tomu dodal punc kvality. (26.12.2011)

Klasická naivná česká rozprávka, t.j. ideálna pre deti. Veľkú úlohu (prípadnej) nostalgie, životnosti a čara zohráva výborná výprava, kostyméri, maskéri, využitie veselých a živých farieb a samozrejme námet. Pri scenári by som ale zaspal, keby nebol zostavený v rýmových prehovoroch. A taktiež herectvo princa bolo miestami až desivé. (27.12.2013)

Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. (17.12.2007)

Klasický pohádka, která je ještě naivnější než většina ostatních, ale kouzlo rýmovaných dialogů s písněmi, které se vám vryjí do paměti, prostě funguje. Vizuálně je na filmu vidět, že barvy jsou hodně stylizované, což může být dáno spíš technicolorovými barvami než nutně záměrem filmařů. Princezna Lada vypadá o něco lépe v myším kožíšku než bez kapuce, protože barva jejích vlasů celkem negativně dotváří její obličej. Pořád je to pro mě jedna z hezčích pohádek, co mohou o vánocích běžet v televizi. (28.12.2013)