Hunger Games: Vražedná pomsta

Překvapivě lepší než první díl. Předlohu jsem samozřejmě nečetl, ale argument, že knížka je lepší, mi přijde dosti neopodstatněný. Zaprvé, ještě jsem neslyšel o filmu, o kterém by někdo řekl, že je lepší (Ať už si pod tímto pojmem představíte zábavnost či kvalitu) než předloha. A zadruhé, kniha je prostě jiné médium než film a asi prostě není možné film převést na plátno tak, aby to uspokojilo fandy předlohy, takový film by mě vážně zajímal. Každopádně, do centra dění Hunger Games se vrací Jennifer Lawrence se svým parťákem Joshem Hutchersonem. O kvalitách Jennifer po Silver Linings Playbook netřeba pochybovat, i tentokrát se zhostila role Katniss Everdeen s grácií sobě vlastní a kompletně zastínila zbytek obsazení, snad s výjimkou Stanleyho Tucciho. Děj navazuje události prvního dílu, kdy Katniss vyhrála Hunger Games a jakožto vítězka musí "motivovat" jednotlivé správní okrsky. Co se ale nestane, je zrazena a donucena podstoupit 75. a zároveň třetí 3/4 ročník (ročník, kdy jsou účastníci vybírání z řad vítězů HG) Hladových her. Aréna podstoupila řadu změn a vylepšení, které hráče postaví např proti jedovaté mlze nebo skupině mandrillů. Bojové scény bych řekl, že se povedly lépe než v jedničce a totéž se dá říci také o CGI efektech, které doceníte zejména ve velkoleposti kapitolů. Film je tedy dost dlouhý (2,5 hodiny bych od toho nečekal) a navíc končí velice otevřeně, takže na samotnou revoluci z řad nespokojených občanů si musíme počkat až do dvou zbývajících dílů...80%...[23.11.2013_Cinestar_Černý most] (23.11.2013)

Je to dosť dobrá sci-fi ladená akčná dobrodružná dráma, ktorá je pokračovaním slušnej jednotky. Má vydarený príbeh o oboch víťazoch posledných hier, ktorí majú tradične absolvovať cestu po všetkých krajoch, ale na prekvapenie hlavného mesta, Kapitolu je už tentoraz všetko iné, keďže vďaka ich víťazke už ľudia začínajú túžiť po vzbure. A tak sa Kapitol rozhodne usporiadať ďalšie hry, v ktorých sa žrebuje z predchádzajúcich víťazov, čo sa dotkne aj ich dvoch a opäť musia bojovať o svoje životy, ale už v náročnejšej hre. So spracovaním som dosť spokojný, samotné hry tu majú ešte menej priestoru, než v predchádzajúcom diely, tentoraz už zaberú len poslednú tretinu, ale rovnako mi to ani trochu neprekáža. Inak mi to kvalitou celkovo príde veľmi podobné, ako aj predtým, len po všetkých stránkach trochu vylepšené, takže sú tu lepšie vykreslené charaktery postáv, samotná dystopická spoločnosť už má tentoraz viac priestoru, aj tá rebélia je o niečo výraznejšia a navyše je to ešte trochu dospelejšie, takže som len rád. A samozrejme chválim, že to má stále dosť zaujímavý dej a skvelé tempo, pri ktorom tá vyše dvojhodinová dĺžka prejde veľmi rýchlo a aj úplný záver dostatočne navnadí na pokračovanie. A tak po stránke žánrov prišlo k čiastočnému posunu, už to nie je tak dobrodružné, ale mi to príde viac dramatickejšie, možno aj trochu akčnejšie, sci-fi je o niečo výraznejšie a samostatnou kapitolou je romantika, ktorá mi v rámci tohto typu príde dosť netradičná, síce tu nejaká je, ale príde mi, že je tu výhradne na lepšie vykreslenie charakteru postáv, rozhodne nie na jej tradičný účel. Po stránke akcie som celkom spokojný, síce samotné hry sú podané dosť odlišne, väčšie problémy tu robia zásahy tvorcov, než samotných účastníkov, ale nevadí mi to, skôr ma mrzí, že rôzni zaujímaví zabijaci tu ani nemajú priestor, ale aj tak to má stále niečo do seba a viacero situácií ma bavilo, napríklad útek pred hmlou. Inak stále chýba drsnosť a v obraze vidno len akciu pri hlavnej hrdinke, ale to už som čakal, takže ani s tým nemám problém. Herecké obsadenie je prakticky totožné, takže opäť nechýbajú skvelá Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Woody Harrelson alebo Donald Sutherland, posilní ich Philip Seymour Hoffman a ani zvyšné postavy, či už staré alebo nové ma nesklamali, takže tu som veľmi spokojný. A prekvapením je, že sa tu objaví aj majster bojových umení Daniel Bernhardt, len škoda, že v akcii sa vôbec neukáže. Réžia a technická stránka sú výborné, slušná vizuálna stránka, kvalitné veľkolepé prevedenie a aj celková atmosféra, v rámci svojej kategórie sa jedná o veľmi výrazný nadpriemer. Takže ešte o trochu lepšie, ako dostatočne dobrá jednotka, ktorú som videl len deň predtým a môžem sa tešiť na trojku. 79% (26.01.2014)

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)

První díl se snažil těkavou estetikou, opulentními přelety kamery, velkolepými davovými scénami a velikášskými gesty dosáhnout dojmu, že v tomhle příběhu jde prostě o něco víc (a nešlo). Ironické je, že druhý díl toho skutečně dosahuje zcela naopak pomocí poctivého promyšleně nenápadného stylu, důrazem na dramatické konfrontace jedince s jedincem a často pomocí výmluvných zámlk namísto velkých slov. Jinými slovy, druhým Hunger Games se podařilo vyvrátit mnohé z toho, co jsem vyčítal prvnímu dílu. Aniž by přestaly být upřímnou a přímočarou zábavou pro mladé publikum uvyklé srozumitelně zprostředkovávaným pravdám v zapamatovatelných sloganech (což mi samozřejmě může vadit, ale je to problém můj, ne filmu), daří se jim na omezeném prostoru rétorických operací diktovaných cílovým divákem vytěžit z de facto politického tématu maximum. Více viz tady. (08.02.2014)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)