Úpal

Prvé, čo ma napadne pri kladnom hodnotení tohto vysoko kvalitného filmu, je paradoxne paradox. Jednotlivé poviedky totiž fungujú najlepšie ako celok, ale ten mohol byť prepojenejší ešte lepšie, najlepšie nielen tematicky a tým istým prostredím, ale aj dejom. Matanic si tak podľa mňa trochu zjednodušil prácu a potenciálnu námahu pri scenári alternoval tým, že v každej poviedke hrajú viac menej stále tí istí herci, ale iné postavy. Trochu lacné, ale účinné. Aj prvá poviedka je trochu priamočiaro lacná, ale zase to emocionálne funguje. Druhá je najlepšia, najvyzretejšia, najvzrušujúcejšia, atp, tretia pôsobí v jednej sekvencii až nechcene smiešne svojou snahou upútať teenagerov, ale podarí sa jej všetko vypointovať a prepojiť. To sa darí použitím podobných a rovnakých motívov (oslobodzujúce kúpanie, pavúky, mačka, pes, ako svedkovia, ktorým je všetko jedno). (13.11.2015)

Balkánská kinematografie šla vždycky mimo mě, tenhle film má ale přesně ten život, který postrádám třeba u Kusturici. Navíc skvělý střet osudovosti a intimity. 4 a 1/2 (12.07.2015)

Jedno místo na pomezí chorvatsko-srbské hranice a tři příběhy, které dělí vždy deset let. Tři příběhy lásky mezi chorvaty a srbkami, lyrizující kamera i jugoslávský temperament dotváří typicky balkánskou atmosféru snímku. K pěknému zážitku přispívají i výkony hlavních představitelů a dynamická režie. A já dávám čtyři hvězdičky. (04.07.2015)

Civilne natocena zprava o tom, ze nenavist je droga s nejhorsim dojezdem. (18.07.2015)

Balkánský model metaforického promítnutí dějin regionu do intimního příběhu a půdorys milostného triptychu povýšené na zcela novou (současnou) úroveň. Kusturica a spol. se uzavírají do stále neživotnějších burlesek, Matanić nachází v traumatických dějinách úplně nový život a strhující režijní energii, která patří k vrcholům letošního festivalu. #kviff2015 (10.07.2015)