Josef

Veľmi rád vidím filmy, ktoré experimentujú a neboja sa upustiť od zaužívaných postupov. Chcel by som raz vidieť film, ktorý sa odohrá napríklad v prvej hodine a v druhej sa bude vysvetľovať a nakoniec zistíme prekvapujúce zistenia ako sa veci odohrali, prečo, že tam niečo bolo v skutočnosti inak, než na prvý pohľad vyzeralo, ale aby to nebolo trápne, predvídateľné a jednoduché. Tento film na to spočiatku vyzeral, nemá konkrétneho hlavného hrdinu, to zistíte po polovici filmu. Je tiež neobyčajný tým, že sa odohráva na východnej fronte v prvej svetovej vojne, západné štáty nemali za potrebné točiť filmy, ktoré sa ich zväčša netýkali a východné sa do takých nepúšťali alebo ak áno, tak nemali potrebnú kvalitu. Josef však vyvracia zaužívané aj v tomto. Výzorovo je podobný filmu z toho istého roku, filmu Vojnový kôň, avšak nie je tak nudný a povie za kratší čas viac, než ten za omnoho dlhší čas. Má originálnu tému ukradnutej identity, je z veľkej časti obrazný, najmä čo sa týka Josipa Broza Tita a Adolfa Hitlera. Je drsný, má v sebe tú balkánsku drsnosť a činy Chorvátov, Rakúšanov, Rusov, či iných národov a národností ako zrejme Donských kozákov, či obyvateľov pravdepodobne Kaukazu a stepí v Ázii, ale vlastne všetkých účastníkov prvej svetovej vojny nezľahčuje, ale ukazuje brutálnu realitu. Všetko doplnené hudbou od Marka Perkovića zvaného Thompson. Nemám rád zbytočnú nahotu, či vulgárnosti, aj keď to k tomu patrí, tu okrem malej nahoty bolo všetko v medziach a pritom to podstatu ukázalo. Tak to má byť, záver so samovraždou je len smutným obrazom, ktorý neschvaľujem, ale ukazuje do akých krajností vedú vojny a že sú svojím spôsobom nezmyslom. Ďalší film, ktorí vás donúti zamyslieť sa za koho bojujete, za koho to robili oni a prečo je vojna zbytočná a nezmyselná. Balkánci boli vždy tak trochu filozofi, poeti, v mnohom géniovia, ale s horkou krvou a tak niekedy od nich môžme vidieť neobyčajné svetové diela pokiaľ zostávajú v medziach objektivity. Atmosféra filmu vás uchváti, aj bez slov to povie veľa, má to moje veľké uznanie. (17.01.2013)

TENTO FILM JE HLAVNĚ NA TÉMA, JAKTOŽE C.K.DŮSTOJNÍČEK JOSEF BROZ ALIAS TITO, DRŽITEL PŘED VÁLKOU STŘÍBRNÉ MEDAILE V BUDAPEŠTI ZA ŠERM (V květnu roku 1914 v Budapešti získal stříbrnou medaili na prvenství rakousko-uherské armády v šermu), SE PO VÁLCE STÁVÁ KOMUNISTOU NA ŽIVOT I NA SMRT, JE TO JEDNA Z LEGEND KTERÉ KOLUJÍ V EX JUGOSLÁVII, ŽE PRAVÝ TITO UMŘEL BĚHEM VÁLKY. (07.06.2013)

Nevím jestli záměrem tvůrců byl ryze válečný film. Soudím spíš, že se hlavní myšlenka měla točit kolem záměn hlavních aktérů pomocí jedné vojenské knížky. Tenhle snímek mi vzal vizuálním zpracováním dech. Hned první scéna se záběry fronty kdesi u Haliče s rozstřílenými zákopy, kupami různě zpřeházených, potrhaných či částečně zasypaných těl vojáků, vrak nákladního vozidla a sestřeleného Fokkeru vás okamžitě vtáhnou do děje.. K tomu šedivé filtry a ponurá hudba. Divák hned ví, že to na frontách za první světové bylo opravdické peklo v bahně. Další fakt co mě opravdu velmi překvapil je to, že film dali do kopy Chorvaté. Tohle bych od nich zkrátka nečekal a bylo to stejně překvapující jako by mistrovství světa v ledním hokeji vyhrál Egypt... Celý děj se točí kolem záměny identit, zbytek je jen kulisou tohoto námětu. Poté co se přes rakouské linie přežene ruský útok, zůstane na živu jen pár těžce zraněných... Ti jsou Rusy systematicky dobíjeni kulkou z pistole nebo šavlí. Na jednoho omráčeného vojáka se však zapomene. Ten po odchodu Rusů přide k sobě a jelikož je jen v košili, tak z nejbližšího nejméně potrhaného mrtvého stáhne seržantskou uniformu. V kapse aniž to ví je vojenská knížka na jméno Josef. Tím se začíná zajímavý kolotoč kolem této knížky, která během filmu několikrát změní majitele... Více prozrazovat nebudu, nechci kazit zážitek dalším. /// Teprve po skočení filmu člověku vyskočí v mysli řada otázek a souhlasím s uživatelem BGH. Já do první světové zas až tak moc nevidím, hlavně co se uniforem týče. Ten rudý Fokker (trojplošník?) tam asi také nepatřil. Účast Kavkazanů i divoženky byla také zvláštní. Navíc se první boj i poslední odehrával v tom samém zákopu (dle podivně ohořelého stromu), zde se asi spoléhalo, že si divák nevšimne.... Kdyby to bylo z druhé světové asi bych byl přísnější, mně se film ale líbil, jeho syrovost a krutost přesně odpovídala té době o níž pojednával. Naví filmů o tomto období je jako šafránu a to se cení.* * * * (09.04.2013)

"Josef" je film v prvom rade o tom, že vo vojne chce každý prežiť, a tomu podriaďuje svoje správanie. Film zaujme pochmúrnym vizuálom, vcelku trpkou a cynickou príbehovou skladačkou, zaujímavými postavami, a aj celkom peknou hudbou. Po technickej stránke je to vzhľadom k nízkemu rozpočtu trochu slabšie remeslo. A tá alternatívna verzia Titovho životného príbehu ma celkom pobavila. 60%. (07.02.2024)

Je veľmi málo filmov z prvej svetovej, ktoré sa tešia veľkej popularite u mainstreamového publika. Predsa len tá druhá svetová je akási farbitejšia, nabitá výrazným symbolizmom súperiacich strán a hlavne si v nej každý nájde skôr toho "badass" nepriateľa (o pretrvávajúcich pocitoch do dnešných dní nehovoriac). A je ešte menej filmov svetovej produkcie, ktoré by sa v rámci tohto obdobia odohrávali na východnom fronte... Chorvátsky film Josef je svojským počinom. Sústredí sa na niečo iné ako samotné vykresľovanie histórie a vyberanie faktov (pár militaristických nepresností si beztak všimne len pravý army geek a v konečnom dôsledku na príbeh nemajú až taký dopad). Najlepšie nečítať pred pozeraním obsah. Poteší aj hudba, výprava a celkový vizuál. A na konci som sa prekvapene usmieval (nie, film nie je vtipný)! Odporúčam! (09.12.2016)