S vyloučením veřejnosti

"Co je to za klíč a nač mi tohoto klíče přinášíte?" "To je od domu, bez toho byste se nedostal ven" "Netřeba, neb po hodině desáté již neopouštím domova a nyní běžte, ženo domovní, beztoho čekám houf klientů". Velmi vytříbený sloh a humor na úrovni, sice s prvky úletu, nicméně stále vtipné a na svou dobu i velmi povedená Macova režie. Z jistého pohledu lze zde vnímat i jakýsi obraz nestoudně rozmařilého života celebrit třicátých let, kteří po svatbě ničí svatební dary a ve stejném obleku, ve kterém si slíbili lásku, sepisují rozvod. Zřejmě to takto nebylo myšleno, ale kouzlo těchto veseloher je i v tom, že si je divák (přinejmenším já:) může upravit k obrazu svému. V mém hodnocení mě utvrzuje i milá, rozverná melodie, doprovázející tuto pohodovou komedii, ve které mi k dokonalosti chyběla jen Anny Ondráková. (04.02.2018)

Komedie o začínajícím doktoru práv, který se má brzy oženit, jenže jednoho večera vpadne do jeho bytu novomanželka, která bydlí ve vedlejším bytě a těžce se rozhádala se svým novomanželem. Rozpad manželství je nasnadě a doktor se do případu zaplétá více, než by bylo zdrávo. Tato komedie bohužel nedisponuje oním kouzlem starých dobrých filmu, nikdo z herců nedokáže výrazně připoutat naší pozornost. Přeci jen slabší komedie hodna zapomnění. Hudba: Jára Beneš (15.10.2009)

S vyloučením veřejnosti je relativně podprůměrný film , ze kterého ale člověku utkví v paměti několik výrazných detailů. Prvním je Ljuba Hermanová. Ta zde sice předvádí silně afektovaný herecký projev, ale na druhou stranu díky svému vlezlému chování vůči Karlu Lamačovi také získá něco zvláštního co na mě působí jako magnet a její komentování nedostatků domácnosti Karla Lamače jsou opravdu nezapomenutelné. Dál stojí za zmínku ještě hádka Ljuby Hermanové s Čeňkem Šléglem a vybílení jejich domácnosti. Jinak scénář celého filmu je docela slabý a film táhnou nahoru jen některá světlá vtipná místa. Opravdu těžko jde vystavět děj kvalitního filmu na zápletce s jezdící postelí a domnělou nevěrou, ale i tak je jméno Karel Lamač zárukou jisté kvality a ubezpečení, že natáčený film nebude stejně kvalitní jako například Osada mladých snů. (20.12.2007)

Film sice nepředstavuje žádnou perlu, ale když uvážím, že se jedná o frašku, je její výsledek víc než dobrý. Téma jezdící postele a pomyslné nevěry bohužel představovalo velmi slabý podklad pro filmový scénář. Ač jsem skalním fanouškem Karla Lamače, přiznávám, že se moc nesnažil, a vytvořil pouze další šablonu nepraktického mládence, kterého ta správná dívka přivede k rozhodnosti (už jméno hlavního hrdiny Anatol Brynda je na hranici diváckého vkusu). Jako celek Vás ovšem tenhle film nemůže urazit a neškodí si ho občas připomenout, už kvůli jedné z mála hlavních rolí Ljuby Hermanové v jejích naprostých začátcích. (07.11.2003)

Manželské a jiné kratochvíle. Možná, že za jiných okolností by se tento poněkud bláznivý film plný hádek, nespolehlivých rad a nevěrných roztomilostí u diváků neujal, ale protože jej mají na svědomí Wasserman, Frič a Lamač, je o úspěch postaráno. Některé špílce (zejm. demolice luxusně zařízeného bytu pod taktovkou novomanželů Hermanové a Šlégla) jsou geniální a bezesporu patří mezi to nejlepší, co se v prvorepublikové komediální branži urodilo. A konečně, ten film říká jednu velkou životní moudrost: totiž, že manželství je jako sázka do loterie. (03.10.2008)