Amatér

Na Amatérovi je nejzajímavější, jak spojuje dvě zdánlivě protikladné tendence – tendenci symbolické a realistické filmové tvorby. Existují mnohé filmy symbolické, které se odvolávají na jakousi vyšší, duchovní realitu - na časoprostorovou rovinu „nad časoprostorem“ - nejlepším příkladem budiž Andrej Tarkovskij. Ten hledá pravou podstatu člověka v duchovním, transcendentálním určení – v poměru člověka k vlastnímu bytí, ke kosmu, či k Bohu. Pak jsou zde však filmy, které jsou tvořeny za cílem doslova vyseknout kus z běžné, fádní reality. Filmy jež netvoří komentář, ani se nesnaží o filozofickou disputaci na téma podstaty bytí, ale jejichž tvůrci zastávají názor, že bytí lze postihnout/vyjádřit právě a jedině v jeho absolutní nezkrášlenosti – podstata člověka, i pravda jako taková jsou k nalezení v banalitách, doslova leží na ulici – povalují se mezi projíždějícími auty, náhodnými chodci, jsou k nalezení mezi včerejšími odpadky. Za příklad by nám mohla sloužit takzvaná „kuchyňská dramata“ natáčena v Anglii v šedesátých letech, či první filmy Miloše Formana. A ačkoliv tyto dvě tendence se nutně „ideologicky“ nevylučují (Tarkovskij naráží ve svých příbězích vždy na ideál „pokory“ - na obyčejnost a každodennost – kupříkladu v jeho posledním snímku, v Oběti, nechává hlavní hrdina doslova a do písmene shořet vše, co bylo v jeho životě nadbytečné). Avšak často tyto „dvě školy“ - škola symbolická a realistická – užívají hodně rozdílné stylistické prostředky. „Realističtí“ filmaři mají své specifické kódy - používají ruční, "roztřesené" kamery, neherce, spíše se snaží o estetickou neokázalost, mnohdy vychází i z dokumentárních konvencí – což je samozřejmě opak celého stylu takového Stalkera, s jeho složitými kamerovými jízdami, mizanscénou přehlcenou významy a precizně vyšperkovanými dialogy. Kieślowski však udělal hrozně zajímavou věc – narouboval na velmi „asketické“ filmové prostředky narativ s přesahem a smísil tím v Amatérovi velmi důmyslně realitu běžnou s jejím „vyšším významem“. A aby toho nebylo málo, zamotal do této kombinace obohacující vhled na téma samotné reprezentace reality filmem, jako takovým... (09.06.2017)

"Ve třiceti uvěřil v Boha. Skončil tragicky - stal se knězem," varuje nadřízený Stašek svého mladšího kolegu, který právě prožívá vášnivý vztah s kamerou (a žena zatím - ne neoprávněně - žárlí). Kieslowského film je rozvedením Staškova dvojznačného varování, příběhem další takové tragédie (nebo "tragédie"?), jen ne na poli dráhy duchovní, ale umělecké. (25.02.2014)

Naprosto dokonalá filmařina. "Amatér" je v t nejjednodušší rovině příběh o tom, kterak si jeden nemotora koupí kameru, aby dokumentoval svou milovanou rodinu a nakonec propadne nové vášni do té míry, že o tu rodinu přijde. Tečka. Kieslowski byl ale příliš inteligentní na to, aby se omezil na pouhé hořko-sladké drama. Je to také příběh o tom, jak rychle se lidé mění a zavrhují své hodnoty - v případě titulního amatéra těmi impulsy byl nový koníček, ale také první chuť úspěchu a pokušení, která z něho vyplynula. Objevuje se zde také téma rozkolu mezi životními prioritami partnerů - konfliktu mezi jistotou a divokou improvizací, nudou a adrenalinem. Opravdu by mne zajímalo, kolik autobiografických prvků sem režisér propašoval. Poslední záběr je pak krásnou, klasickou pointou příběhu člověka, který zavrhl svůj svět a není schopen si najít náhradu. (30.10.2010)

Zajímavý film s velmi dobře typizovanými postavami (zvláště komunističtí funkcionáři). Pokud měl na mysli Kieszlowski v závěru divákovi sdělit, že každý, kdo chce něco zlepšovat, musí vždy začít u sebe, pak jeho poselství platí vždy, bez ohledu na režimy. Tyto polské filmy socialistického období jsou zajímavé tím, že sice přímo neodkazují na otázky víry a zodpovědnosti před Bohem, ale vedou k hlubokému zamyšlení... (07.09.2007)

Z Amatéra sme sa dozvedeli, prečo točil filmy Zanussi ("Ťažko sa to vysvetľuje") a začíname tušiť, prečo začal točiť filmy Kieslowski. Nie je úplne jednoduché chápať myslenie všetkých postáv, prečo riaditeľ nesúhlasí so zobrazovaním reality na filmový pás, alebo prečo manželka žiarli na Filipove nové hobby. Časom sa však veci začnú objasňovať. Ostáva veľa priestoru na rôzne filozofické úvahy o Kieslowského využití média filmu vo filme a mne jeho prístup a priebeh deja pripadal do značnej miery autobiografický. Btw Jerzy Stuhr vyzerá s mustážou ako Pavel Zedníček. (29.11.2015)