Amator
Camera Buff
Amatér
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Krzysztof KnittelHrají:
Jerzy Stuhr, Małgorzata Ząbkowska, Ewa Pokas, Stefan Czyżewski, Jerzy Nowak, Tadeusz Bradecki, Marek Litewka, Bogusław Sobczuk, Krzysztof Zanussi (více)Obsahy(1)
Nahlédnutí do vlastní duše přes oko kamery. Jeden z vrcholů polského Kina morálního neklidu... Ve filmu Amatér Kieślowski dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky. Jeho závěrečná zpověď do vlastní kamery svědčí o tom, že vidí ve svém životě smysl a bere za něj odpovědnost. Sám Krzysztof Kieślowski říká: „Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací.“ Na strhující podobě filmu má výrazný autorský podíl vynikající Jerzy Stuhr v hlavní roli. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (105)
Amatér je především film o podobě normalizace, kterou známe i u nás. Snímek s těžkou, dusivou atmosférou, která ze všeho nejvíc vypovídá o bezejmenném strachu z politického významu zcela nepolitických kroků. Zároveň ale film vypovídá - a to je sympatické - o posedlosti filmovým médiem a umanutosti hledáčkem kamery zachycovat nepřikrášlenou realitu okolo nás. Douglas správně zmiňuje pozoruhodný rozpor, v němž je téma filmové realističnosti předestředno v rámci hraného (inscenovaného) filmu. Kieslowski po celou dobu nevyužije pohledu amatérské kamery (tedy point of view postavy filmu), aby je deklaroval jako součást struktury svého filmu....až na jediný případ, a tím je interpretačně nejzajímavější konec snímku, kdy Filip obrací kameru proti sobě. Pro diváka se jedná na konotační rovině o zprávu o hrdinově sebereflexi. Zároveň jde ale o záběr, který vlastně relativizuje striktní chápání filmové pravdy (Filip začíná vyprávět příběh odznovu a přidává nové podrobnosti, které byly v Kieslowského filmu do té doby vynechány - vypráví tedy zprostředkovaně o selektivnosti filmového vyprávění, které si na narativní rovině vyzobává jen úlomky reality). ()
O tom, čo sa smelo a nesmelo, o tom čo sa malo a nemalo, o tom čo je iluzórne dobro a absolútne zlo ... alebo naopak ? Žiadne pseudofilozofické klepy, skrz civilnú optiku (doslovne) sledujeme alegóriu na život a všetko, čo sa dialo. Nedokážem pochopiť, že takýto film mohol vôbec v čase normalizácie vzniknúť. Hoci sú mi Kieslowského "duchovné" filmy bližšie, táto výpoveď ich v mnohom prekonáva. Scenáre vždy niekto kontroluje ... ()
Snímek Amatér tematizuje motiv mediálního pozorování nejen v narativní rovině filmu, ale v sofistikovanější podobě i ve stylistické. V první se amatérská kamera jako médium stává prostředkem do určité míry nezávislého vidění věcí, o kterých se jinak nemluví nebo mluvit neumí, což vede k ochladnutí vztahů a obezřetnosti ostatních postav před dosud jinak naivním a pro systém nijak nebezpečným hrdinou. Mě ale více zajímá hlubší zapojení charakteristických znaků impulsivní amatérské estetiky do stylistické struktury. Film nikdy nevyužije nabízející se možnosti point-of-view (interně fokalizovaných záběrů) skrze méně kvalitní obrazový záznam. Zároveň profesionální kamera často zaujímá přibližnou pozici hrdiny s amatérskou kamerou (jde o typ externě fokalizovaných záběrů). Nejvýraznější je tu o scény, kdy hrdina na dvorku cizího domu testuje novou šestnáctimilimetrovou kameru a stejně jako neorganizovaně zachycuje dvůr, sledujeme jej i my, když „náš pohled“ přejímá tentýž těkavý typ amatérského snímání bez jasně stanovené kompozice a s touhou na jeden švenk zabrat co nejvíce věcí. Rozpor mezi dvěma médii během celého filmu zdánlivě ironizuje vztah k impulsivnímu počínání hlavního hrdiny (čteným profesionálními filmovými pracovníky ve snímku absurdně překombinovanou ideologickou optikou). Nakonec je však celý stylistický přístup zpětně kompozičně motivován, když na konci filmu hrdina obrátí kameru proti sobě a začne vyprávět svůj příběh od začátku - celý film tak může být (zacykleně) reflektován jako fokalizace jeho závěrečného vyprávění, kdy on jako narátor vlastního příběhu organizuje i formální strukturu, jež přebírá charakteristické znaky amatérské estetiky. ()
V poslednej dobe som sa nedostával k filmom, ktoré som chcel vidieť, iba k filmom, ktoré mi boli na rôznych kanáloch ponúkané. Amatér je výnimkou. Nie je to film, ktorý ohromí príbehom, skôr stvárnením procesu postupného pohlcovania človeka niečím, čo v človeku hypertrofovalo z počiatočnej neškodnej myšlienky a kvôli čomu sa postupne mení celý jeho život a hierarchia hodnôt. Film má úžasnú atmosféru, ktorá sa divákovi dostane pod kožu, i keď to tak spočiatku vôbec nevyzeralo. ()
Amator - Kieslowského filmová čítanka a kritická reflexia osobnostného rozvoja v ohraničení doby a kanonických pravidiel Kina morálneho nepokoja, ostro sledovaná objektívom ručnej kamery. ////////// Na príklade Filipa Mosza ilustruje Kieslowski zjednodušený stručný šlabikár základov filmovej prvouky. Ako sa hrdina chytá kamery a stavia sa za ňu, začína objavovať sprvu netušené možnosti vyjadrovania a sebarealizácie skrz skúmané médium. Jeho prvé kroky na neznámom území vedú od prostého rodinného videa a statického "dokumentu" lumièrovského typu cez vynález strihu pričinením náhody à la Méliès a preniknutie do tajov dramaturgie až po vkladanie sprvu politicky orientovanej ideológie prostredníctvom zvukovej stopy a sprievodného komentára, ale neskôr použitého ako nástroj na prezentovanie subjektívneho názoru po moment, kedy dochádza k nevyhnutnej konfrontácii so sebou samým a Mosz namieri kameru na svoju tvár. ////////// Pokiaľ považujeme kanonické "číslo jedna", Barvy ochronne Krzysztofa Zanussiho za film náležiaci svojou štylistikou k "čistému" realizmu, Kieslowského príspevok do hnutia konca 70. rokov je "špinavší" a o čosi "prízemnejší", pretože naproti voľbe esteticky vycibreného elegantného prostredia uzavretého akademického mikrokozmu s jasne vyhradeným priestorom sleduje príbeh jedného z nás, všedného (a mierne nedôvtipného) mestského človeka, ktorý sa nenápadne a mimovoľne začne vyčleňovať z anonymného davu. Nie je to on, kto sa začne vzpierať spoločnosti a svojou neústupnou zásadovosťou tvrdo narážať na stelesnenie zla (tak charakteristické pre poľské filmy z tohto obdobia), ako je tomu u Zanussiho. Filip Mosz zdanlivo nič proti systému nerobí, pretože si to neuvedomuje, no nakoniec má i tak špinavé ruky bez toho, aby to sám chcel. Jeho okolie s ním nebojuje, bráni sa stále zreteľnejšie prevažujúcim lakonickým postojom. Mosz, človek nula (dobrý, ale bezvýznamný článok stroja) začína objavovať sám seba a spoločnosť hrozbu, v ktorú sa mení. Nič nie je čiernobiele, všetky jednoznačné prejavy (i predkamerová realita sa ukazuje ako klamlivá vo svojej relácii ku kontextu) sú relativizované, čím sa porúša spoľahlivosť narátora-rozprávača, ktorého rolu v závere supluje samotný Mosz, uvedomujúc si svoje pochybenie. ////////// Ako film vo vnútri filmu, pojednávajúci o problematike filmu a filmového zobrazovania (začínam sa v tom pomaly strácať), ktoré vyzdvihuje autenticitu a zároveň aktualizuje otázku falošného zdania reality, rozdeľuje tvorcov na dve základné kategórie: amatérov a profesionálov. Zatiaľ čo profesionál dôkladne pozná schopnosti a funkcie filmu, ale je podriadený médiám a štátnej moci, amatér je prezentovaný ako človek mimo zabehnutý systém a pravidlá, ktorý dokáže zaznamenať skutočnosť bez akéhokoľvek zaváhania. Za kamerou stojí v jednej chvíli Kieslowski, Mosz i samotný divák (prostredníctvom filmovej kamery, preberajúcej perspektívu Mosza a jeho novej "hračky", ktorú neskôr nahrádza kvalitnejších 16mm, ale aj externé zábery na Jerzy Stuhra, do ktorých sa neskôr vkrádajú formálne návyky amatérskeho nadšenca). ////////// V postave Filipa Mosza sa spájajú prvky knižného (danosť základných aktuálnych spoločenských tém kina morálneho nepokoja - vzťahy medzi radovými zamestnancami a nadriadenými) a fotogenického (meta-filmový rozmer) charakteru, výrazne obohatené autobiografickými rysmi odkazujúcimi k osobnosti a ranému dielu Krzysztofa Kieslowského, ktoré tvorila predovšetkým séria dokumentov zameraných na všedné a pre štát dôležité zamestnania, vrcholiacu šokujúcim portrétom vzorného nočného strážnika v krátkej snímke Z punktu widzenia nocnego portiera. Na tento dokument Kieslowski vo filme voľne nadväzuje a rozvíja pôvodnú myšlienku ako jednu z vrstiev príbehu v pláne hlavného hrdinu zobraziť skutočnosť takú, aká je. Mosz má tak v sebe niečo z esencie Kieslowského schopnosti pobúriť a šokovať verejnosť, zároveň však sebareflexívny motív spoznania vlastných chýb, prevzatia zodpovednosti a vyrovnávania sa s nimi pozoruje možnú podobnú skúsenosť režiséra. Dá sa teda predpokladať, že je Amator bolestivou osobnou spoveďou a revíziou vlastných postojov a názorov zoči-voči vyšším orgánom - zanechám však špekulácií a nepotvrdených domnienok. Uspokojím sa s tým, že sa jedná opäť o vynikajúcu nadčasovú záležitosť, ktorá patrí medzi rozšírené základy filmového vzdelania a povedomia. Howgh. 100% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci seminára o poľskom filme, druhý raz v rámci sekcie „V nitru fikce“ na 2. ročníku FokusFestu 2015. () (méně) (více)
Galerie (48)
Zajímavosti (6)
- Stolní prohlížečka 8mm filmů, kterou hlavní představitel používal, je Meonet Compact N, která je výrobkem přerovské firmy Meopta. (Jirka85)
- V snímke si Filip (Jerzy Stuhr) číta "Dejiny filmu pre každého" od Jerzyho Płażewského a prezerá si obrázky z filmov Popol a diamant (1958), Otec (1966), Ostře sledované vlaky (1966), Dni čakania (1971) a Kes (1969). (Kristusazapad)
- Ve filmu si sám sebe v epizodní roli zahrál Kieślowského polský kolega filmař - Krzysztof Zanussi. Navíc je zde promítán jeho snímek Ochranné zbarvení. (vendysek)
Reklama