Jessabelle

Co k tomu říct? Scéna, kde Jessabelle leží v posteli, za záclonkou sedí na křesle druhá Jessabelle a přibližuje se, tak to jsem málem dostal infarkt, ale oproti tomu třeba zase závěrečná scéna, kde si to Jessi hasí po molu a řve, tak to jsem měl co dělat, abych se nezačal smát na celé kino. Nevyvážený film se špatným scénářem a v kině to zvukově přehulili, takže mi explodovaly ušní bubínky, jako vejice v mikrovlnce. Na zvuku se mi ovšem líbila část, kde máte pocit, že za vámi někdo proběhl. To se mi projel po zádech děda mráz i se saněma a koňským trojzpřežením. (24.11.2014)

No chtěl jsem na to jít do kina, ale bych byl podobně zklamanej jako z Annabelle. Tyhle dva filmy 2014 se fakt sešly. Jedno plus za tu zrzku, která svým úsměvem dokázala upoutat. Druhá věc je, že ten příběh není úplně lacinej, ono se nad tím ke konci dalo i pěkně zauvažovat, aby to pasovalo. Ale po tý rádoby děsivý stránce to krachlo. Bylo tam všehovšudy tak 3 ucházející scény, a to včetně tý úplně první. A to je na takovejhle film poměrně málo. (11.01.2015)

Jako expert na žánr horor jsem při své osobní filmové inventuře musel shlédnout i tento horor. Vůbec v ničem se neliší od desítek podobných nekvalitních filmů, které jsou v tomto žánru ročně točeny. Máme tady tradiční šablonu. Sympatická mladá žena, starý opuštěný dům, ve kterém straší a mládenec, který je do hlavní hrdinky zamilovaný. V televizi neurazí, ale do kina rozhodně snímek nepatří. Chválím dobrý, neokoukaný nápad umístit hlavní hrdinku na kolečkové křeslo a v této úrovní pro mě televizních hororů přijatelnou pointu. (09.01.2016)

Na Jessabelle jsem neslyšel zrovna lichotivé ohlasy, ale ani to mě neodradilo, abych se na ní nepodíval. Poslední roky se s „duchařinami“ roztrhl doslova pytel a každé druhé je vyčítána podobnost s jejími předchůdkyněmi. Takže ani tohle jsem nebral moc v potaz, protože to bych si snad nemohl pustit žádný novodobý film. Bohužel se vyplnily mé nejhorší obavy z toho, že se budu nudit. Začátek vypadal slibně, herečka mi byla celkem sympatická stejně jako prostředí starého domu. Atmosféra sice lehce stagnovala (zlepšilo se to až od scény ve vaně), ale díky postupnému poodhalování rodinného tajemství z videonahrávek se to dalo přežít. Jenže ve chvíli kdy se měl divák bát (tedy podle tvůrců), jsem se jen netrpělivě poohlížel po časomíře. Dneska už skoro nikoho nevyděsí dlouhovlasá holka, která se znenadání objeví na obrazovce. Divím se, že tohle ohrané „klišé“ které fungovalo tak před deseti roky ještě dnes používá spousta režisérů. I z tohoto důvodu u mě japonské filmy ztratili na oblíbenosti (ti je strkají do svých filmů pořád). Rádoby lekací scény byly předvídatelné až běda a úplný závěr raději nebudu komentovat vůbec. Pořád jsem tak nějak doufal, že se dočkám alespoň dobrého voodoo, leč marně. 40% (05.02.2015)

Spolu s Annabelle najslabší horor roka. Pointa mohla byť celkom fajn, keby je zbytok kvalitnejšie spravený. Minimum zaujímavých scén, lakačky ktoré možno nastrašia ale čo z toho keď ste ich vedeli predvídať. Prvá scéna filmu ma dokonca rozosmiala. Chvíľami mi to pripomínalo Kľuč, ale ten aspoň nechcel nasilu strašiť len aby bol označený za horor a radšej budoval atmosféru. (15.05.2015)