Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Witold StokHrají:
Juliusz Machulski, Irena Lorentowicz, Włodzimierz Boruński, Michał Tarkowski, Andrzej Siedlecki, Tomasz Zygadło, Krystyna Wachelko-Zaleska (více)Obsahy(1)
Ve svém televizním filmu Kieślowski vypráví příběh devatenáctiletého Romka, který nastupuje do prvního zaměstnání. Začíná pracovat jako pomocný krejčí v opeře. Režisér zde zúročil své zkušenosti z doby, kdy nebyl napoprvé přijat na filmovou režii a rok pracoval v divadle. Právě divadlo je pro mladíka nejprve jakýmsi posvátným místem, ke kterému vzhlíží s nadšením a úctou. Čím blíže se ale seznamuje s odvrácenou tváří „továrny na umění", kde hlavní roli hrají peníze, politické zájmy, závist a kariérismus, tím více začíná tápat, ztrácí respekt a dává za pravdu staršímu zkušenějšímu kolegovi Sovovi, který říká: „Toto divadlo je degenerovaná instituce, v níž se předvádějí hry, které k nikomu nehovoří, nikoho nezajímají, a proto je hlediště prázdné." Hrdina je iniciován do světa dospělých a odpovědnosti, kterou doposud nemusel tolik řešit. Navíc se kvůli svým upřímným názorům dostává do nelehké situace. Ředitel divadla mu totiž nabídne "spolupráci" v podobě donášení důvěrných informací na kolegy a on se musí rozhodnout, ke které straně se přikloní.
Mikrosvět morálně rozloženého divadla je rozkastován na ty vyvolené - tedy vedení, režiséry a herce na straně jedné - a obyčejné smrtelníky v podobě technického personálu a pracovníků zázemí na straně druhé. Tvoří tak jakousi metaforu nefunkční polské společnosti, přičemž podobnou modelovou situaci specifického prostředí budou později hojně využívat režiséři proudu kina morálního neklidu, např. Agnieszka Hollandová ve filmu Provinční herci (Aktorzy prowincjonalni, 1978).
Kieślowski ve spolupráci s kameramanem Witoldem Stokem zvolil pro realizaci filmu paradokumentární metodu: pohyblivá kamera intimně zaznamenává prostor divadla a bezprostřednost prostředí podporuje i kontaktně snímaný zvuk a obsazení velké části rolí neherci, kterým vévodí skvělý Juliusz Machulski - pozdější režisér úspěšných komedií Vabank (1981) a Sexmise (Seksmisja, 1983), jenž svým autentickým projevem zdůrazňuje nezkušenost a váhání hlavního hrdiny. Dále se zde objevily i další zajímavé osobnosti polského kulturního života: roli scénografky hraje významná polská scénografka (a Kieślowského učitelka) Irena Lorentowiczová, ředitele ztvárnil skutečný ředitel tehdejší wroclawské opery Ludwik Mika atd. - Pavla Bergmannová
(Letní filmová škola)
Hrají
Juliusz Machulski
Polsko
Nejlepší filmy:
Lekce mrtvého jazyka (1979)
Kingsajz (1987)
Konstanta (1980)
Irena Lorentowicz
Ruské impérium
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Włodzimierz Boruński
Ruské impérium
Nejlepší filmy:
Země zaslíbená (1974)
Lekce mrtvého jazyka (1979)
Salto (1965)
Michał Tarkowski
Polsko
Nejlepší filmy:
Člověk z mramoru (1977)
Iluminace (1972)
Předtanečník (1978)
Andrzej Siedlecki
Polsko
Nejlepší filmy:
Sůl černé země (1969)
Personál (1975) (TV film)
Tomasz Zygadło
Polsko
Nejlepší filmy:
Bez umrtvení (1978)
Provinční herci (1979)
Personál (1975) (TV film)
Krystyna Wachelko-Zaleska
Polsko
Nejlepší filmy:
Konstanta (1980)
Nedělňátka (1976) (TV film)
Provinční herci (1979)
Tomasz Lengren
Polsko
Nejlepší filmy:
Země zaslíbená (1974)
Výslech (1982)
Eroica (1957)
Janusz Skalski
Polsko
Nejlepší filmy:
Noční tíseň (1980)
Personál (1975) (TV film)
Ludwik Mika
Polsko
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Wilhelm Kłonowski
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Jan Torończak
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Jan Zieliński
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Edward Ciosek
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Henryk Sawicki
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Waldemar Karst
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Krzysztof Sitarski
Nejlepší filmy:
Personál (1975) (TV film)
Mieczysław Kobek
Polsko
Nejlepší filmy:
Předtanečník (1978)
Konkurs na život (1976)
Personál (1975) (TV film)
Helena Kowalczykowa
Ruské impérium
Nejlepší filmy:
Mistr a Markétka (1988) (seriál)
Krátký film o zabíjení (1987)
Černé stopy (1986)