Konstanta

Po Ochrannom zafarbení som sa vďaka tv dostal k ďalšiemu Zanussiho filmu, tématicky podobnej Konštante. Znova mladý, ideologický intelektuál rieši svoje morálne dilemy so spoločnosťou, ktorá sa vo všeobecnosti riadi inými pravidlami, ako on. Chápem jeho názory a "morálny neklud", avšak zarazilo ma jeho chovanie v určitom okamžiku, keď mal všetky tromfy v rukách a v zásade dosiahol, čo chcel, lenže rozhodol sa ísť so svojou morálnou zarpustilosťou ešte ďalej. Chápem scenáristu, čo tým chcel povedať, lenže postava sa svojim naivným chovaním takto vzdialila divákovi. No a nejednoznačne vyznievajúci záver potom plne zodpovedá myšlienke, že osud je iba dôsledkom našeho chovania. Základnú metaforu diela treba hľadať v dialógu medzi ním a profesorom, keď rozoberajú istý matematický postup. (05.10.2012)

Doporučuji všem, kteří mají pocit, že za socialismu byl život ctnostnější. Je fakt, že tehdy se kradlo s lehčím srdcem, protože okrádat nepřítele je povoleno. Film slušně ukazuje obecnou devastaci morálky a jediného čistého, který působí jako mimozemšťan. Působí bezvýchodně, protože především systém jako takový byl špatný. Tomuto odpovídá také závěr filmu. (06.10.2012)

Film o morálce, sice z jiné doby, ale aktuální i dnes. Jedinec, který vyčnívá z davu a dává mu svým chováním najevo jeho špatnost a malost. Proto je nenáviděn a jsou mu odevšad házeny klacky pod nohy. Dneska to platí stejně jako tehdy, za dob budování socialistických světlých zítřků. Jen zkuste nepodřídit se většině. Ušlapou vás úplně stejně jako tehdy. (09.03.2020)

Není mnoho režisérů, kteří jsou ve své tvorbě tak konzistentní, a snad až tvrdohlaví, jako je Krzysztof Zanussi. Jeho chirurgicky chladné filmy (nemohu říct vrcholné, protože jsem jiné neviděl) ze sedmdesátých let (69 - 80) o většinou trpkém přechodu z teorie (škola) do praxe (zaměstnání) jsou aktuální nejen pro studenty (viděl jsem je v čase premiér), ale kupodivu i pro důchodce (Konstantu jsem viděl před chvíli poprvé). Asi je to proto, že problémy, které řeší Witold (v poměrně obstojném českém dabingu Vítek), nekončí v období mladosti, ale táhnou se celým dalším životem. (02.04.2016)

Konstanta je pro mě jeden z vrcholů "filmů morálního neklidu", které do světa koncem 70. a počátkem 80. let s úspěchem vysílala polská kinematografie. Zanussi v něm podává velmi hutný portrét člověka, jehož morální integrita působí ve zkorumpovaném a morálně velmi pochybném světě jako zjevení, jež ale není obecně přijímáno s obdivem nebo respektem, ale naopak s pohrdáním a strachem. Mladý inteligentní a přemýšlivý Witold, z povahy velmi slušný člověk, čelí mnoha nepřízním osudu, které však přijímá s pokorou jako cosi samozřejmého, jako něco, co v podstatě není důležité, protože je to jen výsledek "počtu pravděpodobnosti". Matematika má vůbec v jeho životě významné místo, symbolizuje mu maximální vnitřní svobodou a čistotu, kterou v "normálním" světě nemůže nikdy dosáhnout. Nejde mu o nějaký únik z toho špatného světa, pouze se chce chovat správně, jako slušný člověk. Zpočátku velmi skokové vyprávění postupně graduje a ve Witoldovi poznáváme velmi silnou osobnost, která však rozhodně není naivní, jak by se mohlo zdát... Možná se jeví jako nenapravitelný idealista, ale Zanussi jej ukazuje jako skutečnou postavu, která není nijak přehnaně vyfabulovaná. Podobných lidí mezi námi jistě pár je...a takoví jedinci by měli býti následováníhodnými autoritami. Stylem vyprávění je film velmi podobný Kieślowskému Krátkému filmu o zabíjení, s podobně laděnými úvahami o "správnosti lidského jednání". Pro mě jednoznačně za 5* (12.09.2007)