Jasmíniny slzy

Woody to i napriek veku dáva rok za rokom...tentokrát tradične "allenovská rýchlovka"... náhodné stretnutia, unáhlené a skratkovité konania postáv, dejové vyústenia..proste čo mám u Woodyho ráda, nik iný to tak trefne nepodá..cítiť, že kvalita už nie je to čo bývala, ale snáď sa ešte niekedy zadarí....Cate Blanchet som si užila. (20.02.2014)

Rozhodne to nie je iba o výkone Cate Blanchett, ktorý naozaj berie dych. Keď sa trochu prižmúri oko, je to v podstate sequel Vlka z Wall Street, ktorý rozpráva o osudoch maklérovej manželky po mužovom krachu a uväznení. Akurát že toto nie je videoklipová divočina, ale psychologická depka. Plnokrvné postavy, dobre napísané dialógy. (20.01.2014)

Námet je výborný, ale nepáčilo sa mi spracovanie. Stvárnenie jednotlivých postáv (až na výnimky) nebolo uveriteľné, skĺzalo to do typických klišé predstáv o nižšej vrstve. Jediné čo vyšlo boli postavy bezškrupulózneho boháča Aleca Baldwina a Cate Blanchett. Tá si rozhodne toho oscara zaslúži. Jej stvárnenie polobláznivej ženy, ktorá z nebeských výšok dopadne do šedivej ťažkej životnej reality, z ktorej sa bezmála dostane aby potom zase narazila ešte hlbšie, bolo jednoducho famózne. Dej bol pozerateľný, nič extra, ale aspoň som sa nenudil. Škoda toho konca, bol predčasný, odbitý a predstavoval som si ho úplne inak. 65/100 (03.03.2014)

Absolutní uznání směřuje Woodymu hlavně za to, že se po premise a traileru rýsovala poněkud přepjatá komedie a on místo toho obecenstvu vyťal nečekaný políček. Ne že by se občas neobjevila nejtypičtější možná průpovídka, ale zbytek je divácky jeden z nejbolestnějších Allenových scénářů. Blue Jasmine totiž řeže do stylu života, do syndromů dnešní doby i do vztahové bezvýchodnosti a trefuje do černého. Největší zásluhy na tom má Cate Blanchett, která pod Mistrovým vedením podle očekávání roste v bohyni. (07.08.2013)

Nejlepší Allen za poslední roky... Filmu škodí vlastně jen jedna věc - když na něj člověk kouká jako na další z režisérových parodií a karikatur povrchního maloměšťáctví a snobismu. Jenže tenhle film je mnohem spíš tragédií o lžích a nekonečné přetvářce, tragédií postavy, která nedokáže být sama sebou, ani když je sama sebou. Funkční zrcadlová struktura, v níž na začátek umisťuje Allen samomluvu (zdánlivě) komickou a na konec samomluvu jednoznačně tragickou, dobře reflektuje cestu, jakou musí divák s odtažitou, nepříjemnou a nesympatickou protagonistkou najít. Jasmine se těžko směje / vysmívá, těžko se k ní zaujímá jednoznačný postoj a těžko se soudí, jakou roli má ve výpovědi konkrétně hrát - je to sebe-parodie, ironický úsměšek na adresu povrchnosti, vážný charakter...? Protagonistka je stejně nezařaditelná jako chameleonský a v každém detailu brilantní výkon Cate Blanchett, která zahrála bezesporu svou životní roli na hranici obětování vzhledu (v některých scénách jí vlastně nejde ani poznat). A zahořklý starý muž Allen odvíjí jízlivou anti-pohádku o rozpadajícím se životě tak důsledně a nemilosrdně, že jsem se musel po skončení filmu několik hodin sbírat. Je dobré vědět, že to Woody pořád umí. A že dovede na stará kolena vyrobit risk evokující Coenovic Serious Mana (a nejen proto, že tu zase pobíhá Michael Stuhlbarg). Temné, sardonické, brilantní, jedno z překvapení roku. (30.07.2013)