Jasmíniny slzy

Já se za sebe musím přiznat, že jsem asi čekala něco jiného a přece jen trochu hlubšího, protože vím, že jich má Woody v rukávě celé mraky, ale ve výsledku jsem byla celkem spokojená divačka. Na přemýšlení to opravdu nebylo náročné a i když byla Jasmína svým způsobem nešťastný človíček, který svou roli bohaté paničky nehodlal jen tak vzdát, tak ve mně zvlášť velké slzopudné emoce nevyvolávala, naopak mě její stavy docela iritovaly a to jakým způsobem je řešila snad ještě víc. Abych pravdu řekla, tak takové ženy ani neznám, které by se dostaly do takové situace (nepočítám nevěru), takže se empatie u mě moc nedostavila, tak jak bych si přála. Ale klobouk dolů před Cate Blanchet, která Jasmínu zahrála opravdu skvostně, takže její hysterické manýry byly stoprocentně uvěřitelné. Asi jsem viděla málo Woodyho filmů a počítám, že to budu muset napravit, abych pronikla nejen do jeho režijního rukopisu, ale i do jeho nevyzpytatelného světa žen. Za mě průměr a jedna hvězda navíc za Cate. (17.01.2014)

Cate Blanchettová by hrála i pod sedativy a zamčená sama ve sklepě, a pořád by trochu bylo proč se dívat. Tady kolem ní taky nebyl vybudovaný film - zůstalo u námětu a vzniklo pár dokola se točících skečů, stagnujících, repetitivních črt, bez posunu, bez děje, jen stále stejně ploše předvádějících informace z úvodní věty - mám sestru, žila si jako v bavlnce, pak o všechno přišla, teď je z ní troska, tak zůstane chvíli u mě, než se vzpamatuje. *** Nevzpamatuje se, na konci filmu je z ní ta samá zhroucenina jako na začátku. Ok, ale sarkastický závěr ještě dobrý film nedělá. I kdyby tématem filmu měla být ta statičnost, stagnace, plochost a neschopnost se vymanit a vzchopit, nic z toho se nesmí dostat za kameru, i na nudu musí být vzrušující se dívat, když ji dává zažít dobrý režisér - tady jako by to bylo právě naopak, tvůrci se motají v kruzích, zatímco Cate Blanchettová hraje tu bezradnou, chabých stébel se stále stejně chabě nechytající chudinku jako o život. Jen kvůli tomuhle ironickému momentu jsem zůstala až do konce, ale nebylo to lepší než odejít. *** Čím dál smutněji pozoruji poslední roky (nebo už dekády?) trvající bezradnost WA, který má svoje bezkonkurenční majstrštyky (i tak rozeseté mezi filmy spíše repetitivně zbytečnými) už hodně dávno za sebou, a s ubývajícím přehledem o svém, vespolném i vnějším životě, a tím pádem s ubývajícím vtipem, se utápí v dalším a dalším točení podobně neodpomožitelně jako titulní hrdinka ve svojí nanicovatosti. Prochází si pozdní zahleděností do mladých ženských, stárne do nové naivity a patosu, nechává sebou lomcovat plíživý smutek. Nic z toho nezúročuje jako svrchovaný tvůrce, je tím prostě vlečen a semílán (přesně, jak si mnohokrát na vrcholu kariéry vtipně prorokoval v nespočtu postav) a filmy podle toho vypadají. Je mi líto, že tím prochází, ale už pro úctu k těm filmům, které se mu kdysi tak výsostně a nezaměnitelně allenovsky povedly, nebudu na těchhle stařecky pomotaných, kde to občas dojemně zadoutná starou jiskrou, nic přehlížet. Asi už poslední etapa WA jako režiséra je tristní, každý nedozrává jako Bergman nebo Béla Tar, a já to pietně uznávám. (31.12.2013)

Bravurní satira společnosti a mistrně vykreslená sonda odvěkých rivalů - chudoby a bohatství. Woody ovšem není tak průhledný a hloupý idealita, aby ukazoval, že být chudý může být super a být bohatý, resp. zvyky/postoje bohatých, jsou vlastně povrchní a špatné. Jde mnohem dál a oba světy sofistikovaně a velmi civilně prolíná a ukazuje i v naprostých protipólech, přičemž vyhmatává a následně prezentuje dokonale čisté situace ze života a to asi tak co dvě minuty. Když někdo točí dokumenty o zvířatech, nebo flóře, je to fajn. Když Woody Allen točí dokumenty o lidech, je to ještě mnohem zajímavější. (13.04.2016)

No, Woody má asi depku. Môžme byť radi za každú jeho zmenu nálady, vždy je to udalosť a žáner je potom už len detail. Tentokrát to bolí, snobstvo už nie je len súčasťou života postáv, ale terčom kritiky a prečo sa niekedy zachováme ako svine, to je otázka. A Woody má odpoveď. Tú samozrejme neprezradí, ale dá nám to klasicky, pekne vyžrať... (26.01.2014)

Cate Blanchett ako Jasmínka je na obrazovke takmer neustále. Škoda, že počas celého filmu hrá takmer tú istú polohu - zúfalú ženu na pokraji zrútenia alebo tesne po ňom. Je to neveselé ale možno poučné pozeranie, ako tie postavy vo filme robia zúfalé veci stále dookola a nevedia sa poučiť so svojich chýb a blúdia v jednom kruhu a zostávajú nešťastné, smutné, pesimistické. Príbeh vyhnaný miestami až do absurdna je však neuveriteľný a to platí aj o „poslovi pravdy“ v závere filmu. Vyvrcholenie a záver sú už len podčiarknutím podpisu Woodyho Allena o nepochopení jeho filmov. Slávne meno mu dáva neobmedzenú slobodu, prakticky všetko čo chce, hneď čo najkratšou cestou dostať na plátno. To sa môže zdať ako veľká výhoda, ale nie je. Kvantita nikdy nemôže byť kvalitná a to, že chytá na staré kolená druhý dych je síce pekné, ale zďaleka nedosahuje kvality svojich vyzretejších ranných prác. (26.05.2019)