Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou

Zanussi, ako predstaviteľ filmovej školy morálneho nepokoja, neustále hľadá odpovede na najzákladnejšie otázky života, smrti, viery a čestnosti. Divák s ním nemusí súhlasiť, ale musí s ním chtiac nechtiac konfrontovať vlastný hodnotový systém. Kiež by bolo viac režisérov, ktorí nás k tomu donútia. Dženkuje bardzo dla pana režiseriuša! (23.02.2013)

Umírající člověk, který se vyrovnává s blížícím se koncem, je pohříchu častým námětem filmařů. Zanussi se naštěstí vyvaroval patosu a citového vydírání a natočil naprosto civilní drama, které se sice otírá i o otázky víry, ale nic divákovi nevnucuje, spíš otevřeně přiznává, že víra není pro každého. Výborný Zbigniew Zapasiewicz působí přirozeně, jakoby doktora Berga nehrál, ale byl jím. Stejně skvělá je i hudba Wojciecha Kilara (90%). (02.01.2009)

Téma posledních - navíc ještě předčasných - chvil života je lákavé i odrazující zároveň. Ne každá příležitost je totiž také opravdu využitou šancí. V tomto případě však vedle skutečně mimořádného výkonu představitele hlavní úlohy (ateisticky smýšlejícího stárnoucího lékaře) se symbolickým příjmením Zapasiewicz sáhl Zanussi úspěšně do pomyslných rejstříků nejhořejšího patra svého nesporného umění. Počínaje úvodními sekvencemi z natáčení historického z pozdní antiky filmu o sv. Benediktovi - v tomto případě je tato křesťanská vložka funkčním obohacením děje i autorského záměru - se rozvíjí rafinovaně stupňovaný příběh statečného boje o život, do nějž jako do pomyslné lupy jsou vloženy jízlivé glosy na adresu polského postkomunistického zdravotnictví, jež vlastně jednoznačně rozhodnou o protagonistově předčasném skonu, průhled do podnikatelského prostředí symbolizovaného úspěšnou bývalou manželkou, nadanou navíc slušným chováním a sympatickou dávkou lidství; bez zajímavosti není ani hluboká sondáž do francouzského zdravotnictví a jeho možností. Někdejší vědecký pracovník v plném rozsahu dokázal zužitkovat svou životní zkušenost do zajímavého, existenciálně vyhroceného příběhu, jehož sarkastický dlouhý název přesně postihuje vnějškový cynismus názorů nejen hlavního hrdiny, ale i Zanussiho samého. Ve skutečnosti - právě to naznačuje benediktovská paralela - je to ochranné imunitní gesto-póza, za kterou se skrývá vášnivá láska k životu a humanistickým hodnotám. (14.07.2010)

Film nám představuje příběh lékaře, který se při natáčení filmu o sv. Benediktovi seznámí jak s mladým studentem medicíny, tak s mnichem benediktinského řádu. Oba jsou mu trpkou připomínkou - první řečmi o svém strachu ze smrti, druhý o víře - protože lékař umírá na rakovinu, ale jako naprostý ateista a v podstatě i cynik neví, jak se s tím vyrovnat, zvláště poté, co zklamou naděje na možnou operaci. (18.10.2018)

Skvěle natočené drama, pojednávající o jdednom umírání bez zbytečného patosu. Perfektně zahrané a zrežírované. Je to film, který přes závažnost námětu neuvede do deprese, citově nevydírá a otázky, na které se ptá snad každý, nechává bez odpovědi, což je jedině dobře, protože žádný smrtelník takovou odpověď dát nemůže. (20.10.2008)