Koleje osudu

S kamarádkou, která miluje Colina, jsme na Koleje osudu vyrazily naslepo. Podle názvu v české distribuci a plakátu to vypadalo na romanci. Až po 20 minutách mi došlo, že ten příběh znám... Útlou autobiografii Erica Lomaxe jsem kdysi v 90-tých, když byla v Británii bestsellerem, četla a takový příběh z paměti nevymažete. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže lidské tělo a mysl přežít. Jakou daň si ale přežití vybere na duši? Je možné odpustit neodpustitelné? A je vůbec správné se o něco takového snažit? Nezhojí rány a nenapraví chod světa spíš starozákonní spravedlnost... "oko za oko"? Skvělé je obsazení Irvina, Firtha a Sanady. Režisér jako by se ale odtažitým stylem vyprávění snažil všechny otázky a emoce, které silný příběh mučeného a jeho mučitele vyvolává, utlumit. Je dobře, že se nepouštěl do příliš naturalistického zobrazení reality, kterou stránky knihy unesou, ale na plátně by ji vydýchal málokdo. Byla ale škoda vzít tak šmahem dilema kolem pomsty a vypolstrovat ostré hrany. Ústřední scéna střetu Lomaxe a Nagaseho je skvělá, mrazivá. A takový mohl (a měl!) být celý film. PS: Ericovu vztahu s Patti předcházelo ve skutečnosti ještě jedno, dlouhé a nešťastné manželství, v němž jeho traumata bohužel smutně poznamenala i další generaci. (19.10.2019)

Téma určitě silné, herecké obsazení kvalitní, ale film se nedokáže zavrtat pod kůži a donutit diváka, aby s hlavním hrdinou všechny jeho strázně prožíval. Ať už to bylo vykreslení vyrovnávání se s válečnými traumaty, nebo o scény ze zajateckého tábora, pokaždé jsem měl pocit, že sleduji scény z obyčejné životní rutiny a ne něco, co by mě donutilo říct si "To muselo být hrozné.". Colin Firth sice házel posttraumatické scény, jeho mladší já procítěně křičelo, když ho brutální japonští dozorci týrali, ale mě to tady bylo jedno. Něco do sebe má až samotné setkání Lomaxe a Nagaseho, ale to celkový velmi rozpačitý dojem nenapravilo. A nenapravily ho ani solidní výkony Nicole Kidman a Hyroyuki Sakady. Celkově to vidím jako promarněnou příležitost. 50% (09.01.2015)

Přiznám se, že za rozčarování na mé straně stojí hlavně očekávání zahraniční verze domácího Aloise Nebela. A právě proto jsem taky v prologu o vznikajícím vztahu vláčkařského podivína vrněl blahem. Když ale úvod skončil a výhybka přeskočila na převážně válečné drama, já už dávno mířil jinam. Jenže nejen proto mi The Railway Man nesedl. Hlavním důvodem totiž je to, že obsah kromě formy sdělení nic moc nového neřekne, ba ani nenaznačí, a tak je vývoj ústředního vztahu dvou válečných veteránů od jeho nakousnutí naprosto předvídatelný - a to včetně neasertivního posunutí viny a odpovědnosti na "ty nahoře." Díky onomu úvodu, kterému s přehledem vládne odzbrojující Stellan Skarsgård, spolu s lekcí nikterak známé historie film za zhlédnutí rozhodně stojí. Rozčarování nad zbytkem, jenž už už je bohužel jen příjemně obíhajícím a řemeslně zvládnutým dramatem, ale nesmaže. (24.05.2014)

Především zde jde o velmi silný nosný námět. Posttraumatická stresová porucha ze zažitých válečných útrap, její velmi těžké a dlouhé zdolávání. Je zajímavé, že se jedná nejen o týraného, ale i o trýznitele. Trvá celých 40 let než se hlavní aktéři dokáží podívat směrem zpět. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se začne hromadit zlost, vztek, zášť, které doslova trhají svou ostrostí. Ubližuje tak sobě i tomu, koho nenávidí. O tom tento film je. Samotné zpracování filmu moc nenadchne, hlavně první polovina je pomalá, chvílemi nudná. Vše zachraňují herecké jistoty. Děj v druhé půlce je rozhodně zajímavější. Samotný závěr se může, mnohým zdát jako klišé, ale já byla naměkko. (21.07.2014)

Na každé vteřině snímku jsou znát jeho velké ambice. Ty se ale bohužel nepodařilo úplně naplnit. Může za to hlavně režírující Teplitzky, který jako by spoléhal na to, že ústřední téma je silné samo o sobě a k úspěchu to bohatě stačí. To ale bohužel není pravda, protože podobných příběhů už bylo zfilmováno spousty a většinou lépe. Tvůrce si totiž neuvědomil, že k tomu, aby byl takový příběh působivý, je třeba naservírovat divákovi emoce. Ty tu bohužel úplně chybí, protože všechno je podáno tak chladně a sterilně, že zkrátka není možné se s nějakou postavou sblížit a soucítit s ní. I scény útrpného a krutého mučení absolutně nepůsobí, což je rozhodně špatně. A je to škoda, protože ona rovina o potřebném odpuštění a nenávisti je velmi silná a rozhodně měla být podána lépe. Navíc ani tempo není nikterak závratné a celé se to strašlivě táhne, takže by neuškodilo minimálně čtvrthodinku vystříhat. Naštěstí se vydařilo obsazení, protože Colin Firth hraje náramně a se svou ne úplně dobře napsanou postavou dělá, co se dá. Špatný není ani Irvine jako hrdinovo mladé já. Kidman i Skarsgard tu jsou dost málo a odvedou spíš klasický standard. The Railway Man výrazně utopil svůj potenciál v nenápadité a nezajímavé režii, která je u podobných snímků tím nejdůležitějším. 50% (06.03.2014)