Koleje osudu

Přijde mi docela překvapivé, že jsem se o filmu s takovým tématem a takovými herci dozvěděla až od rockera Dodo Doležala na rodinném barbecue. A to chodím pravidelně na ČSFD i IMDB, čtu bulvár o Nicole Kidman a jsem studentka filmové školy, takže bych měla mít přehled ve všech směrech.To to nemělo žádné PR? A nebo jsem si ho jenom nevšimla? Inu což. Hirojuki Sanada je drahoušek, to je jisté. Plus je zajímavé, i když nikterak novátorské, jakým způsobem jsou tvůrci věrní románové (memoárové) struktuře montováním celkového dramatického oblouku ze spousty menších. Přináší to s sebou úskalí několika témat, z nichž každé se snaží být osudovější než ty další (spasitelská láska, smíření s bohem/vlastním nitrem, vina v době války), a celek je potom asi melodramatický až nad míru. - Dodatek, je celkem vtipné porovnat filmového hrdinu s jeho reálným životopisem, filmaři jsou největší lháři a takoví důvěřiví diváci jako můj tatínek si to vůbec neuvědomují. (11.06.2014)

Především zde jde o velmi silný nosný námět. Posttraumatická stresová porucha ze zažitých válečných útrap, její velmi těžké a dlouhé zdolávání. Je zajímavé, že se jedná nejen o týraného, ale i o trýznitele. Trvá celých 40 let než se hlavní aktéři dokáží podívat směrem zpět. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se začne hromadit zlost, vztek, zášť, které doslova trhají svou ostrostí. Ubližuje tak sobě i tomu, koho nenávidí. O tom tento film je. Samotné zpracování filmu moc nenadchne, hlavně první polovina je pomalá, chvílemi nudná. Vše zachraňují herecké jistoty. Děj v druhé půlce je rozhodně zajímavější. Samotný závěr se může, mnohým zdát jako klišé, ale já byla naměkko. (21.07.2014)

Napřed mi nepřišlo, že by byl film mým šalkem kávy, až když se začal pomalu rozjíždět, tak byl pro mě zajímavý hlavně z psychologického hlediska. To, že válka je krutá věc, která nechá v lidech velké stopy a změní je, že už mnohdy nebudou takoví, jako předtím, je všeobecně známo. Ale obdiv patří tomu, kdo je schopen odpustit nepříteli. Myslím si, že ten toho musí v sobě hodně zabít. To mi přišlo na tomhle příběhu (mimo to, že je podle skutečné události) dojemné, a za to si zaslouží vysoké hodnocení. Doporučuji. (26.12.2017)

Škoda podružné režie, ale jinak supersilné téma o nelidskosti a odpuštění.. II. světová válka trošku jinak a menší sonda do japonských zajateckých táborů, kde se sadismus mohl rovnat fašistům.. Nicole Kidman pouze dělá křoví jako vždy výbornému anglánovi tělem i duší Colinu Firthovi.. Přidala bych trošku násilí (divák je v dnešní době otrkán a na sadistickej film je ho málo) a přidala více detailů ze vztahu Lomax a nová paní Lomaxová.. Rozhodně to stálo za natočení, protože se mi další slepá část dějin odkryla ;-) (22.05.2014)

,,MOŽNÁ PROTO JSEM JEŠTĚ NAŽIVU. PRO TENTO DEN. MOŽNÁ JSME OBA ŽILI PRO TENTO DEN....“ /// O chlápkovi, kterýmu se nedaří vyrovnat s tím, co tenkrát prožil. Přes nezáživnou ,,současnost“ se dostáváme k zážitkům vod řeky Maenam Kwae Yai, který film zvedaj minimálně vo půlku, páč japonskej tábor není žádnej pionýrák (googluj vole). Vlastně bych byl radši, kdyby to bylo pojatý jako válečný drama, který graduje (nebo má gradovat) v současnosti a dokázat, že nic nemá větší cenu než lidskej život. Film má silnej námět, ale to zpracování je dost krkolomný a k výsledným (mým) 4* se dostává dost složitě. Hodně pomáhá parádní casting. Bez něj … - no radši nemyslet. Válečnej divák se opět rád mrkne do Thajska a dramatici romanticky založení (se sklony k happy endu) voceněj současnost, snad i kvůli něčemu jinýmu, než je N. Kidman. Pokud ne, tak nechte za 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou autobiografii Erica Lomaxe, která vyšla v roce 1995, jsem nečetl. 2.) Rád se dozvím něco vo historii železnice v Kanchanaburi. 3.) Thx za titule ,,lukasekm“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.05.2014)