12 rozhněvaných mužů

Ťažko zrovnávať so staršou verziou, možno tá Lumetova bola čo s týka spracovania predsa len o kúsoček lepšia, ale scenár je tak geniálny, že i táto Friedkinova verzia si plný počet rozhodne zaslúži. Navyše to bolo fantasticky odohrané, čomu sa ale nečudujem, keďže tu hralo pár hereckých legiend a mne sympatických hercov (hlavne George C. Scott bol výborný). (12.09.2017)

Klasická verze má super filmovou černobílou kameru, lidi hodně vstávají ze židle a tvoří různé zajímavé kompozice stojících a sedících postav, sem tam je tu dokonce nějaká prolínačka a člověk má pořád pocit, že je na co se dívat, i přesto že se děj odehrává v jedné místnosti. Klasická verze má ale docela slabý závěr, číslo 3 je v závěrečném monologu naštvaný, pak roztrhne fotku a je smutný a je konec filmu. ____ Tahle verze má naopak nudnou televizní kameru, film působí strašně lacině. Na druhou stranu má ale mnohem katarznější konec, protože se podařilo závěrečný monolog čísla 3 jednak lépe napsat, ale také lépe zahrát. Pokud jde o to jak je monolog napsaný, je mnohem polopatičtější, takže je z něho mnohem líp vidět že se číslo 3 vidí v oběti a že v obviněném vidí svého syna (- I can feel the knife going in... /// - He's not your boy... He's somebody else... Let him live. ). Někdo by řekl, že je to dělaní z diváků idioty, já bych tomu říkal spíš dobrá dramaturgie. Číslo 3 je v závěrečném monologu také lépe zahraný. Zatímco v klasické verzi je celý monolog čístě naštvaný, v téhle verze je v tom naštvání celou dobu přimíchán smutek, respektive číslo 3 během monologu vícekrát přepíná z naštvání do smutku, což dělá konec mnohem smutnější a také katarznější. (02.03.2020)

Jen přemýšlím, proč si Friedkin chtěl zkusit tuhle inscenaci natočit. Dokazovat si nic nemusí, film z roku 1957 byl skvělý, nic nového tento snímek nemohl přinést, takže mi poněkud uniká důvod jeho vzniku. Jak mám vlastně ohodnotit skvělý, ale možná zbytečný film? Kvůli replice "nechte ho žít" prostě zbytečný být nemůže, celý závěr je krásně emocionální, takže se povznáším nad to, že se jedná "jen" o remake. (07.05.2019)

Jeden z nejvěrnějších remaků. William Friedkin natočil v podstatě stejný film, jako byl originál, jen s jinými herci a s pár drobnými změnami (porotci tmavé pleti, současnost). Děj snímku se originální verze drží jako klíště a i dialogy jsou vesměs stejné. Je to jako na divadle, kdy jeden večer hraje v dané hře jedna herecká parta a další večer se vystřídá s jinou. A právě co se týká herecké sestavy, tak ta včerejší (tím myslím tu z originálu) vítězí. Pokud jde o děj a atmosféru, tak to jsou si oba filmy prakticky rovni, ale verze z roku 1957 má herecké obsazení i výkony jednoznačně lepší (největší botou této verze je Edward James Olmos, ten vypadá jako stoprocentní Mexikánec, emigranta z východní Evropy jsem mu nevěřil ani na vteřinu). Tím nechci říct, že by zdejší herecké obsazení bylo špatné, to ne, ale na originál prostě nikdo z nich nestačil, a proto má tento film o hvězdičku méně. (02.08.2009)

George C. Scott a Jack Lemmon se zdatně vyrovnávají originálním hercům (v případě srovnání Lemmona s Fondou se jedná vlastně o zázrak), ovšem zbytek je ještě průhlednější než v původním filmu a souhlasím s názory, že Hispánec v roli Východoevropana je prostě nepřesvědčivý, nejvíce tím utrpěl monolog o svobodě, který Jiří Voskovec zvládl v původní verzi na jedničku s hvězdičkou. Nevím, jestli to bylo jen barvou, ale přijde mi, že napětí, které bylo jednou z hlavních devíz Lumetovy verze, je pryč. Jako samostatný film to není špatné a za normálních okolností bych dal tři hvězdičky, ovšem s ohledem na původní snímek musím trochu ubrat (a svůj názor k předloze, kterou jsem hodnotil průměrně, nejspíš po repríze přehodnotím). (25.05.2010)