Carol

Nejnudnější - a nejzbytečnější - film pod sluncem. Měl jsem neuvěřitelné problémy donutit se to doukat a přemáhal jsem se k tomu jen s největším sebezapřením. Vůbec nechápu smysl toho filmu - když se z něj vypustí lesbický motiv, nezůstane absolutně nic, celé je to založené na té uhozené myšlence vystavět konflikt na střetu dobové morálky a lidské přirozenosti ve smyslu "jen se podívejte, jak to tenkrát lesby měly těžké" - och, na to by jeden vážně sám nepřišel! (a jako by to svým způsobem neměl nějak těžké každý člověk v každé době, lhostejno na jeho sexuální orientaci - život prostě někdy JE drsný, na tom není co nechápat nebo proti čemu se bouřit). Kdyby ten film vzniknul v době, ve které se odehrává - fajn, neřekl abych ani ň, a naopak bych vysmeknul uznalou pochvalu jeho tvůrcům za odvahu. Ale takto, když tvůrci v r. 2015 objevují Ameriku, nemám za sebe problém napsat, že ten film je jen falešné a vyprázdněné retro, které je navíc neuvěřitelné nudné - proč to má proboha 2 hodiny, když se tam za tu dobu skoro nic nestane? Sice nevím, jestli je ten film tak hrozný kvůli tomu, že samotná předloha je literární sračka, nebo že autor její adaptace do filmového scénáře je neschopný mamlas (ostatně, obojí se nijak vzájemně nevylučuje), ale jedno vím jistě. Kdybych mohl vrátit čas, abych se tomuto filmu obloukem vyhnul, dal bych za to duši. 3 hvězdy z respektu ke Cate Blanchett a za výskyt mnoha pěkných dobových aut, ale jinak je to naprostá ztráta času. On na to stejně nikdo už do kina nepřijde, protože Carol je další příklad filmu, který se do české distribuce dostává s nepochopitelným zpožděním, kdy je už dávno ke stažení na netu a všichni, kdo to chtěli vidět, už to taky viděli. (10.04.2016)

Film o skrývaných citech příznačně volí estetiku založenou na precizním, ale sešněrovaném zevnějšku. Zdánlivě tuctově škrobené záběry tu ale jsou rozrušovány až wong-kar-waiovskými momenty, které nám nabízí vzácný a křehký vhled do nitra postav, když navzdory hlučícímu okolí nechají svou mysl zasněně plynout tam, kde chtějí být. Je příliš snadné "Carol" smáznout jako jen další klasickou romanci o lásce navzdory všemu. Todd Haynes se svými spolupracovníky stvořil dokonalé zpřítomnění drásavého napětí, kdy si postavy převážně kvůli době a jejím předsudkům, ale také prostě kvůli svému okolí, směřování životů i z vlastní opatrnosti a obav, nemohou vyjevit své city. "Carol" se tak stává romantickým dramatem postaveným na odměřených vzezřeních a maskách, které ale stejně jako postavy mezi sebou udržuje i film před diváky. Za každým zdánlivě nezúčastněným pohledem se přitom skrývá tiché toužení i sužující nejistota, které o to silněji prolamují letmé pohledy či doteky. Proto také zásadní roli ve vyprávění hraje dramaturgie, která vyzdvihuje trvání oněch klíčových okamžiků, kdy hlavní dvojice může společně sdílet jeden okamžik v onom nepřejícném světě. (26.03.2023)

Troufám si tvrdit, že tohle půjde velmi brzy do modrých čísel. První je elegantní, troufalá, finančně zajištěná a psychicky nevyrovnaná matka. Druhá je drobné děvče, talentovaná fotografka, která postupně otevírá svou vystrašenou duši. První o své orientaci ví, druhá o ní začíná přemýšlet. Společenské konvence začnou došlapovat na obě dvě. Celé je to na můj vkus nesmírně překultivované. Než si postava zapálí cigaretu, uběhne hodně vody. Než se dočkáme nějaké odpovědi, další minuta je pryč. Produktivita práce byla v padesátých letech minulého století zřejmě zoufale nízká – všichni jsou nesmírně zpomalení, bez života, bez emocí. Ostatně chybí jakýkoliv důkaz, proč bychom měli věřit, že tyhle dvě se přitahují, protože spolu nevedou ani pořádný dialog. Celkově snad kvůli pečlivosti s detaily, kterou režisér Todd Haynes (na svém kontě má i drama Daleko do nebe na totožné téma) filmu věnoval, zapomněl na emoce. Neviděl jsem ani žádnou výpověď o společnosti jako takové, ani žádnou sondu do mezilidských vztahů v xenofobní a homofobní americké společnosti. Dvojice Cate Blanchett a Rooney Mara je velmi slušná, o Oscarech bych ale určitě nemluvil. Kameraman Edward Lachman rád volí záběry přes skleněné tabule, snímá postavy z jiné místnosti, přes bariéry, snad aby ukázal jejich postavení. Tohle téma si pozornost určitě zaslouží, jen se na něj příště musí jít s mnohem větší péčí. Docela dietní tři hvězdy!! (27.12.2015)

Chápem prečo z Carol asi väčšina nebude až tak nadšená ako kritici z poza oceánu (Metascore: 95/100). Todd Haynes na prvý pohľad totiž točí pomerne obyčajné a chladné filmy, v ktorých sa nesnaží tlačiť na pílu ani čo sa týka konania postáv, ani emócií, ani čo sa týka zbytočného dramatizovania udalostí. Všetko necháva iba voľne plynúť, dusno je cítiť, aby akoby „pod povrchom“ deja bez toho, aby to mal divákovi potrebu priamo zobrazovať. Podobný bol napríklad aj jeho I'm Not There a iná nie je ani Carol. Chápem preto, že davy si ani týmto filmom nezíska, ale to ani nebola prvoplánová snaha ako to býva u väčšiny queer drám, ktoré sa silou mocou snažia hlásať do sveta ako búrajú filmovú tabu a točia niečo špeciálne. Nie, v Carol chýba akákoľvek zapamätateľná scéna a je možno obyčajným a predvídateľným filmom na ten prvý pohľad, ale na druhý pohľad suverénne zrežírovaným, citlivo napísaným, skvele zahraným, fajn ozvučeným, s príjemnou dobovou atmosférou a jednoducho so všetkým na správnom mieste, takže vyslovený zápor tu ťažko hľadať. Akurát to asi pre väčšinu bude príliš nudné, keďže tu nie je akákoľvek „dramatická pompéznosť“, no na tú tu je tento rok The Danish Girl. CELKOVO: 3,5* (7/10) (15.01.2016)

Tento komentár začnem malou okľukou. Cítim totiž potrebu trošku objasniť príčinu môjho pomerne nízkeho hodnotenia tohto filmu. Ako filmový fanúšik, som sa pri pozeraní filmov samozrejme prepracovala aj k filmom s LBGT tématikou a musím povedať, že sa veľmi rýchlo stali mojou obľúbenou kategóriou. Tvorcovia, ale hlavne herci v nich totiž dokážu aj z toho najobyčajnejšieho príbehu urobiť emocionálny zážitok. Zrejme je to tým, že práve tu si obzvlášť dávajú záležať na neverbálnej komunikácii, pochyboch, pohľadoch či gestách. V klasických romantických filmoch je to niečo čo tam niekedy musíte hľadať ako ihlu v kope sena. Iní možno ten pocit nemajú, ja však áno. Z uvedených dôvodov som bola veľmi zvedavá aj na tento film a tešila som sa ne neho. Stal sa však pre mňa veľkým sklamaním, pretože je studený ako psí čumák. Žiadny pretlak emócií sa tu nekoná ani náhodou. Síce sa o tom v celom filme hovorí, ale čo z toho ak tam nie sú cítiť. Ak to divák zistí, tak si samozrejme začne automaticky hneď všímať aj príbehové nedostatky. Tak sa teda stalo, že okrem celkom zaujímavého spôsobu vyrozprávania príbehu a krásnej hudby nemám v ňom viac čo pochváliť. Nie herečky nehrali zle, také štandardné výkony, ale na Oscara to u mňa nie je ani omylom! (30.01.2016)