Carol

Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85% (18.04.2016)

Je to takové...nevím, jak to přesně popsat...těžké, nejednoduché, podlouhlé a čekající....Rooney je chameleon a v jednu chvíli jsem si myslela, že se dívam na Audrey Hepburn :) Cate mi tu přišla taková jiná - jakoby dospělá :D :D Což je ironie, jelikož byla rozhodně v mnoha filmech "dospělejší". Film vyniká úžasnou hudbou a tématem, které by i doktor vyléčil :) Aneb v 50tých letech se dalo všechno vyléčit :D :D Každý, kdo někdy miloval a věděl, že nemá - jelikož to není dobrá volba v případě té osoby - porozumí tomu "trápení", kterým si hlavní představitelky procházejí....Oscarově to nevidím...Max. Cate a to už jen tak z donucení...Ale je to rozhodně film na zamyšlení, jelikož téma přijímání lidí, jací jsou - to je vždycky tématem hovoru v "dobré vyšší společnosti" :) (01.02.2016)

Jemně a umírněně natočené drama, které ve většině diváků pravděpodobně nevyvolá příliš emocí, protože vše je tu podáno velmi čistě a realisticky. Žádné srdceryvné scény, žádné vyumělkované citové výlevy, jak by se dalo čekat. U Carol se musí číst z náznaků; z nenápadných pohybů, letmých pohledů a nedokončených vět. A právě toto mě udržovalo i přes rozvláčnější tempo filmu neustále v pozoru. Cate Blanchett jako obvykle strhla veškerou pozornost na sebe, a využila v tomto filmu širokou škálu svých hereckých schopností. Kdyby se chovala celou dobu jako na pokraji zhroucení, Oscar by byl její, ale na to tam bylo těchto scén příliš málo a Oscar je poslední léta v této kategorii spíše o roli než o hereckém umu. Rooney Mara jako nesmělá mladá dívka taky zahrála přesvědčivě, a možná právě díky povaze její postavy bylo celkové vyznění snímku tak málo dramatické. Já to ale jako chybu nevidím, naopak mi pak celý příběh přišel více skutečný. Kamera je tu skutečně výrazný prvek a spolu s výpravou a silnou hudbou vytváří líbivou retro atmosféru. Zarazil mě jen malý detail, který jde ale na vrub spíše spisovatelce, a to proč má česká emigrantka takové nečeské jméno. Knihu jsem nečetl, možná se odpověď nalézá tam, ale tato skutečnost mi nepřišla věrohodná. (14.02.2016)

Na snímek se mi příjemně dívalo, ostatně vizuál a vůbec technická stránka filmu je zvládnutá s přehledem. I dobovou atmosféru se myslím podařilo do Carol vdechnout. Jen děj mě zrovna nestrhl. Ne že bych se nudil, jen mi zvraty nepřišly dostatečně zdrcující či zajímavé na to, abych je víc prožíval. Čeho jsem se ovšem nedočkal od příběhu, toho se mi dostalo od titulní dvojice. Obě dvě podle mě převedly výborné herecké výkony a pouhými pohledy mi dokázaly přímo zprostředkovávat vzájemné vroucí city jejich postav, a to tak, že jsem jim je fakt věřil. Jen bych před projekcí netipoval, že mě Rooney Mara může emocionálně zaujmout ještě víc než samotná Cate Blanchett. Ta nehrála hůř, to určitě ne, jen mi její „spoluhráčka“ přišla o něco bližší, civilnější (možná k tomu napomohla i postava samotná). A ještě jedna věc ve filmu mě překvapila. Samotný závěr. Osobně bych film ukončil tak o 5 minut dřív, ale ani takto nejsem nějak víc zklamán. Celkově je to tak na hranici 3/4*, k vyšší variantě to vytahují výše zmíněné dámy. (13.07.2016)

Krásná forma, prázdný obsah. Skvělá dobová výprava, ze které jsem měla pocit, že se dívám na film z 50. let. Úžasná hudba a kamera. Jenže jako drama s romantickým podtextem tomu zoufale chybí jakýkoliv citová hloubka. Citové pouto Carol a Therese nemá žádné základy nebo vysvětlení. Viděly se dvakrát v životě a už je z toho romance století. Absolutně se mě to nedotklo a postavy a jejich citové utrpení mi byly ukradené. Mara už tradičně pusobí citově mrtvě, Blanchett je chladná a nevýrazná. Oscarové herecké nominace naprosto nepochopitelné, zvlášť když Blanchett podala mnohem lepší výkon v Truth. Kritici se zase jednou utnuli. (23.01.2016)