Růžena

A I KDYŽ NEVIDÍŠ BODOUCNOST, POKOUŠÍŠ SE ZVÍTĚZIT.... /// Ani v Polským pohraničí to po válce nebyla žádná selanka. Poláci, Němci, Rusáci – to nebylo zrovna ideální složení obyvatelstva. A o rozložení moci už nemá cenu mluvit vůbec. Róza Kwiatkowska by mohla mít kliku, bo se u ní na statku rozhodl zůstat Tadeusz, ženista a perspektivní občan. To víte, takovej statek to je furt něco: odminovat pole, vodhánět prznitele, zasadit brambory.... ,,ŘÍKALI, ŽE MĚ OBĚSEJ, JESTLI NEODEJDU“ Habermannův mlýn je proti životu týhle ženský rodinná selanka. Příběh z toho drsnějšího soudku o životě plným strachu a kterej je ,,nádherně“ DEPRESIVNÍ (víš jak to myslím…). Hlavně tou sílou člověka žít a snášet všechny příkoří a útrapy, a zároveň věřit, že právo začne zase fungovat. Člověk pochytí i politický souvislosti, leccos chápe (že Sudeťáci), ale přesto mě není dobře ,,po těle“. ,,VY JSTE RUSKÁ ŠPÍNA“ (hmm, jak chceš…) Lidi nehodící se do tohohle světa. Kteří? Myslím, že je poznáte…. P.S.: Jo a Bůh …ten tam tenkrát taky nebyl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy, kde sekyra není za dva zlatý, ale důležitej nástroj. 2.) Páč v pořádným filmu musej bejt aspoň dvě hromadný šukačky (jo gruppen sex? …no spíš ,,групповой секс“). 3.) Protože Eine Frau in Berlin na mě bylo zbytečně romantický. 4.)Thx za titule ,,rushid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (24.09.2012)

Film mluví především k domáacímu, tedy polskýmu publiku. Nicméně své dokáže říct i nám, kteří nemají příliš informací co se dělo po válce v Mazurské oblasti ani neznali předválečné etnické složení této oblasti. Musím říct, že jestli těsně po válce mělo peklo někde svou adresu, tak to byla Mazurská oblast, protože jestli se tam dělo jenom 50% toho co jsem viděl v tomhle filmu, tak to je fakt síla. Filmalřská a herecká stránka je na vynikající úrovni a pokud jde o příběh, tak ten je tady podáván naprosto nekompromisně, tvrdě a značně surově, ale ani v jednom případě ne samoúčelně. Na některý scény, třeba hromadné znásilňování se fak nekouká příjemně. Film stříli do vlastních polských řad, ale hodně osolí i ruskej lidskej dobytek. Velmi věrohodná a sýrová ukázka nedávné bolestivé historie Polska. (02.01.2015)

Zdálo se to nejprv přepjaté a patetické, jako by kdos bez Vláčilova citu pro výtvarno a nedořečeno zkoušel natočit Adelheid. Nefungovalo to zejména ve chvílích, které měly naznačit prchavou idylu (vyjížďka na ryby nebo hrátky s kolem jak ukradené z Butche Cassidyho). Ale nakonec se nedalo polské (respektive mazurské) tragice nepodlehnoutl. Tadeusz je vzorový vzor chlapa a smělý kandidát na nejkladnějšího necomicsového hrdinu v dějinách filmu. Jeho neústupnost tváří v tvář mnohotvárnému poválečnému zlu, tváří v tvář všem těm hrubým, hrbatým a slizkým řešením, jeho schopnost být skutečný muž a nebýt macho, zatímco byl obklopen machovitými nemuži, si mě získala, takže i občasnou polopatičnost bylo filmu snadno odpustit. Za vyždímané emoce jsem se nestyděl. (27.11.2014)

sú filmy, ktoré predsa len reálnejšie (realistickejšie) stúpajú na svedomie nielen osloboditeľom ale aj vlastným, som rád, že aj poliaci sa dali na tuto cestu, nešetriac vlastných ani rusov. Zlo vykonávane ľuďmi na ľuďoch je neodpustiteľné a ani počas vojny, či po vojne ... bez rozdielu na tom, či to robia nemci, rusi alebo vlastní. (24.09.2014)

Každý nový film Wojciecha Smarzowského je diváky i odborníky vždy netrpělivě očekáván. Ne jinak tomu bylo i v případě Róźi, ve kterém autor potvrdil své vysoké kvality, které dal najevo i v předchozích filmech Wesele (2004) a Dom zly (2009). Jeho nejnovější film není založen na složitém či spletitém příběhu, ale naopak na poctivé a zručné práci, která dokladuje, že v jednoduchosti mnohdy bývá největší síla. Marcin Dorociński je čím dál lepší. Neodpoustím si varování, u tohoto filmu si divák moc neodpočine, Zajímavost - na některých polských filmových kopiích byly dialogy slezského herce Mariana Dziedziela opatřeny polskými titulky. Nějak si nedokážu představit, kdybych já (také Slezan) byl hercem a museli mě překládat do češtiny:-) (23.11.2012)