Čarodějnice

Evropa v jedenáctém století je pustou krajinou s rozsáhlými lesy a nekonečnými močály. Malé osady jsou rozptýlené. Železo je málem vzácnější než zlato, sotva nějaká stavba z kamene. Dřevo je nejdůležitější surovinou, jeho získání je nebezpečné. V lesích žijí divoká zvířata a divocí lidé. Les je místem kouzel. Ukrývá to, čemu lidé nerozumějí. Obecně platí, že každá společnost si vykonstruuje něco, co představuje něco podivného, nepříjemného, špatného. Většině společností připadla tato role takzvaným čarodějnicím. Lidé věřili v černou magii od pradávna. O čarodějnicích se však přitom ještě dlouho nemluvilo. Lidé se báli kouzelnic a zlých příšer, které létají v noci. Středověká církev to považovala za výplody fantazie, ďábelské iluze. Proti těmto pohanským pověrám bojovali kněží kázáními a církevními tresty. Stavěli se však proti krutému pronásledování domnělých čarodějnic, jako tomu bylo v bavorském Vöttingu. V řadě případů zašel strach lidí tak daleko, že údajné čarodějnice nejen zabili, ale dokonce i pozřeli. K tomu se vztahuje mezi jinými výnos Karla Velikého věnovaný podmaněným Sasům, jenž v takovém případě hrozí trestem smrti. Středověká církev vycházela z toho, že existují lidé, které na čarodějnice věří, ale že to jsou v zásadě hloupí, pověrčiví lidé, které je nutné lépe vzdělávat, aby nevěřili těmto ďábelským klamům. Ale dodnes například celosvětově existuje, někde občas dokonce bují: fenomén sousedské nevraživosti. (oficiální text distributora)