Série(2) / Epizody(22)
Obsahy(1)
Unikátní seriál, v němž se známé osobnosti stávají detektivy a vydávají se na dobrodružné pátrání do minulosti. Na základě svého rodokmenu odhalují to, jak žili jejich předci, objevují netušené souvislosti, překvapivé informace, dojemné osudy. Historie naší země v příbězích jednoho rodu podle slavného formátu BBC. (Česká televize)
Videa (1)
Recenze (46)
Viděla jsem zatím jen pár dílů z obou řad televizního cyklu, kde známé osobnosti pátrají po životě svých předků a společně s pamětníky, archiváři, muzejníky, knihovníky a historiky pozvolna odkrývají jejich příběhy. Sdílela jsem radost z pátrání Davida Vávry a také se mi líbil díl s Janem Pirkem, protože ukázal silné osudové okamžiky, které změnily život celého rodu. A protože mám doma také jednoho zavilého genealoga - amatéra:-), moc dobře vím, co všechno rodopisné pátrání po vlastních předcích obnáší, nemohu tomuto zajímavému tv pořadu udělit méně než tři ***. ()
Dramaturg chtěl první řadou projít celé naše dějiny a zrcadlit přeberné množství charakteristik českého národa v jednotlivých osudech, to chápu. Někdy se to povedlo více, jindy méně. Obecně nechápu snahu najít v předcích za každou cenu hraběte nebo aspoň hrdinu z války. Většina lidí má zdánlivě obyčejné předky, kteří sice nebydleli na zámcích, ale svojí prací a odhodláním a často strádáním se dopracovali toho, že tu jsme dneska my. Každý se počítá a nemusí to být slavný spisovatel nebo šlechtic nebo oběť nacismu. A v neposlední řadě k tomuto poněkud křečovitému genealogickému běsnění malá poznámka - na zdejší poměry a můj vkus možná trochu moc Židů. ()
Připojuji se k těm, kteří tento pořad odsuzují a dávám mimo statistiku "odpad", protože mé výhrady jsou ideové. Za komunismu se vyprávělo úsloví, že se u nás lidi dělí na rovnoprávné a na ty rovnoprávnější. A tohle se mi vybavilo ohledně tohoto pořadu. Když jsem já chtěl zjistit něco o svých předcích, stálo mě to doslova tisíce. A tadyhle? Celebrita dostane zdarma perfektní rodokmen, dostane peníze za účinkování v pořadu a nakonec i podíl na vydání knihy. Tři tučné mouchy jednou ranou. Zklamali mě některé osoby, které se tohoto tunelu (jak to zde někdo nazval) účastnily. Ale proč se nakonec divit, když generální ředitel čt ještě před svým jmenováním zatajil své členství v KSČ. Inu je to stále tatáž ideologie o rovnoprávnosti. ()
Zajímavý formát, bohužel převzatý za zahraničí. Proč někdo něco takového nevymyslí u nás? A přitom je to vpodstatě úplně jednoduchý námět. --- Vezmeme osobnost (serebrita mi je čím dál více odporným slovem na nějž mám alergii) a vydáme se s ní časem zpět stromem života k posledním dodhledatelným možným záznamům o jejím rodu. Jako každé cestování do minulosti, je to napínavé zajímavé a někdy bohužel velmi smutné. U Ester Janečkové mi bylo rovnou jasné, že většina stop po předcích bude končit v plynových komorách nacistických vyhlazovacích táborů... Velmi se mi líbil díl s Viktorem Preisem. nejen, že si ho vážím jako herce a člověka, ale cesta k jeho kořenům byla velmi zajímavá a bylo velmi dojemné, když štáb na jednom ze hřbitovů odstranil z náhrobního kamene novou desku, pod níž byla původní s vytesanými podobiznami jeho strýce a dětí, kteří všichni zahynuli při omylném náletu na Prahu amerických fortressů v roce 1945 a které pan Preis takto viděl poprvé. - V té jednoduchosti námětu je zkrátka ta krása. Ty vybledlé fotografie, rytiny, podobizny na plátně atd.. těch dávných lidiček jsou bonusem pro zvídavého diváka a pokladem poznání pro účinkující osobnosti. * * * ()
Dosti rozporuplné pocity. Nicméně pár poznámek k věcem, jimiž se zabývám. Viewegha za osobnost (přirovnávat se k Singerovi mladšímu a Rothovi je drzost, pokud působí v české literatuře, proč ne třeba Poláček, Rakous, Olbracht, Hostovský, Aškenázy?) nepovažuju, vedle Achaba (Haidlera) působil jako nula, Achab naopak zářil, znalec hebrejských pohřebních nápisů je velký, vedle toho je neobyčejně vtipný a opravdový (zábavné bylo, když se jeden z obyvatel obce, z níž pocházel židovský předek Vieweghův představil jako Šalom, a já myslel, že zdraví). Škoda, že nebyl přítomen v dílu s Ester Janečkovou, korigoval by její romantizující představy o českém židovství. Zcela nepochopitelně v "jejím" dílu byl k slyšení klezmerový klarinet a Tumbalajka, tedy hudba, kterou žádný český žid v 19. století na české vesnici jakživ nikdy neslyšel. Samotný díl o předcích Janečkové navíc ukázal, jak silné osobnosti byli bratři Ornestovi (Ortenovi), každý z nich by si zasloužil pořádný pořad, vedle nich je Janečková úplná nula. K tématu měla co říci i vrstevnice Zdeňka Ornesta Dagmar Lieblová (předsedkyně Terezínské iniciativy, organizace přeživších terezínských vězňů), její rodinný příběh je velmi silný - tatínek byl zavřen za 1. světové války za aktivity (dostudoval medicinu až po válce) v českém národním hnutí (což dnes všichni oslavovatelé monarchismu neradi slyší, vžyť přeci my plebejci jsme méněcenní), rodina k židovství měla (a má) velmi slabý vztah, v čemž je zcela typická pro české židy. Z osobní zkušenosti ji považuji za mnohem silnější osobu pro takovýto typ pořadu (který mi přijde zbytečně nafouklý a málo spolupracující s odborníky na 19. století, archiváři jsou přeci jen více úředníci, místní nadšenci jsou právě jen nadšenci, ale chybí jim obecnější rozhled). Legrační také bylo, jak Ester Janečková musela zajet do archivu v Terezíně, aby zjistila, kdy Zdeněk Ornest s maminkou byli zde vězněni - to jsou celkem běžně zjistitelné informace díky Terezínské pamětní knize. Pokud mě sluch nešálil, tak nějaký amatérský genealog říkal něco o tom, že židé mají zakázaný alkohol - kde proboha k této blbosti přišel? O šábesu se pije víno, o svatbě také, na simchat tojre je povinnost se opít. Když už tvůrci nesmyslně do pořadu zařazovali klezmer, mohli si zjistit, že existují třeba písně jako Maške (kořalka), Glezele vajn (sklenička vína), Glezele lechajim (skleničku na život) apod. Taky mám mírně pocit, že pořad vznikal tak trochu pro vojenského historika E. Stehlíka (Freimanová, Fialová), který se mohl tak opět pochlubit - podle něj slušivou - uniformou. ()
Reklama