Pokoj 237

Mám rád videoanalýzy, zvlášť Kubrickových filmů. A zvlášť Osvícení, které jako by už od svého vzniku bylo otevřené jakýmkoliv výkladům. Tento kousek je ale na úrovni (a to přinejlepším) těch horších youtube videí. Dva tři postřehy na hodinu a půl, zbytek povrchní nic a dávno známé skutečnosti, nebo úplné nesmysly - to mi rozhodně nestačí. Vyšinutý vypravěč tvrdící, že tenhle mrak má tvar Kubrickovy hlavy, spíš celý princip filmové analýzy nevědomky zesměšňuje. Jde o nezáměrné shození analyzování filmů. (28.03.2013)

Chtělo by se říct, že než nekvalitní a neprofesionální symbolická analýza a psychoanalýza filmu, tak to radši žádná. Ale není to pravda. I když je Room 237 amatérsky natočený, rozhrkaný a často si protiřečící, a i když se pět průvodců po filmu Osvícení dá považovat ve shovívavějším případě za podivíny a v tom realističtějším za magory, tak i přesto má svůj význam. Minimálně v tom, že mě donutil podívat se na Kubricka zase trochu jinak. Rozebírat teorie přednesené v dokumentu nemá smysl. Některé nejsou víc než jen souhrn postřehů, například legendární režisérova tvář v mracích, kterou zmíní zřejmě každý kdo snímek viděl, některé jsou argumentačně silnější a kupodivu stojí na pevnějších základech. To platí především pro konspirační názor, že scény z přistání Apolla 11 na Měsíci natočil Kubrick a adaptace Kingovy knížky je jeho zpověď a svého druhu katarze. No, proč ne. Třeba někdo přijde i na to, že Spielbergova Blízká setkání třetího druhu vycházejí ze skutečných událostí. (10.12.2014)

Kéž by některým našincům otevřelo oči... Velká výzva (nejen) pro databázové spřadače konspiračních teorií. Tenhle dokument ze své cesty do samého konce neuhne – po celý čas neuvidíme ani jediného z mluvčích, dýchatelnou „realitu“ zastupují hrané scény diváků koukajících se na Osvícení a analogie s jinými filmy od Kubricka. Divácké klaustrofobii nic nebrání. Interpretace jsou často výživou pro psychoanalytiky, třeba občas zabrousí do ideologie a výsostně neviditelné spoje hledají i dalšími způsoby. Toto je podstatné → konspirátorům nejde o to popsat film jako celek, výhradně vytrhávají detaily na okrajých obrazu, které (jak sami mnohdy oprávněně říkají) jsme si prostě nevšimli. Je příznačné, že se většinou nejedná o nejznámější scény. Některé argumenty jsou zábavné (falešný let Apollo 11, penis), jiné vyloženě trapné (Indiáni, Holocaust). Ovšem přínosné je proplétání více různých teorií v jedné chvíli filmu (často popisují tutéž scénu!); takový guláš zpochybní rázem vše. Tyhle pohádky dospělých, které podkresluje stále stejná hudební smyčka, jsou zjevně výrazem nejhlubších traumat oněch promlouvajících, fanoučci Osvícení jsou ti poslední, kterým bych tuto krutou hříčku doporučil. (MFF KV 2012) (01.12.2012)

Ohromující smršť milionů detailů, jež jen ti nejpozornější diváci mohou najít v Kubrickově Shiningu a dalších snímcích, postřehy z jeho života, svět za jedním z nejslavnějších příběhů. Mnohé postřehy nadchnou, zaujmou, pobaví...a tisíce dalších přinesou představu, že někteří lidé a kritici by mohli svůj život zasvětit užitečnější zábavě a důležitějším blábolům... (06.07.2012)

Dokument nepříliš kvalitně natočen, vyžadující trochu nadstandardních filmových znalostí (filmografii Mistra S. K.), film u kterého mi vadila většina tvůrčích záměrů. Např. nikdy nevidíme ty "chytré konspirátory", pouze slyšíme nefamiliérní hlasy, které jsou navíc natočeny snad přes skype i s ruchy v pozadí. Ale... Ale sakra je to dokument pidirozebírající jeden z nejlepších snímků všech dob, nahlédnout do duše těchto filmem "osvícených" lidí by jistě bylo také zajímavé. Nemusíte vidět airbrushovou tvář Kubricka, skrytá poselství o indiánské genocidě či lunárních modulech... Rozhodně vás ale film přinutí přemýšlet do jaké míry s vámi jakýkoliv geniální umělec může manipulovat. A to je pro mě strašidelnější než Jack Nicholson pobíhající kolem se sekyrou. 60 % (28.04.2013)