Zmizení Eleanor Rigby: Ona

Je zcela nutné a žádoucí vidět Eleanor v pořadí "On->Ona". V jiném pořadí či počtu snímků je zážitek a prožitek sotva poloviční. Ideální je podle mého taky minimálně několikadenní pauza mezi oběma filmy. Pokud splníte všechny předešlé podmínky, vystavujete se pravděpodobnosti, že vás při závěrečných "Ona" titulcích zaplaví vskutku zajímavý pocit a zážitek. Eleanor má totiž svůj film zcela ve své moci a je emocionálně mnohem silnější, než "On". Navíc má v rukou osvědčené trumfy v podobě finálních kousků skládačky, kterou tolik chcete dokončit. A když jí dokončíte, zjistíte, že víc než výslednou podobu, jste si vlastně užili ten průběh, který vás k ní dovedl. 8/10 (03.12.2014)

Nejlepší verze. Viděl jsem jí jako první a nesouhlasím s četnými výroky, že bez jeho verze ta její nedává smysl. Ano, je trochu složitější se v ní orientovat, ale to celkovému zážitku spíš přidává, protože je třeba přemýšlet nad souvislostmi a není čas nudit se u scén, které už byly (jen z trochu jiného úhlu pohledu) viděny. Jessica Chastain definitivně přestupuje do pozice jedné z mých nejoblíbenějších hereček, tenhle film svým výkonem táhne a krade si ho pro sebe, bez ní by ty emoce Eleanořiny postavy nefungovaly ani z poloviny. (29.04.2015)

Neskutečně dokonalé a přirozené výkony obou hlavních představitelů mě nadchly. Tam, kde bylo zapotřebí trochu melancholie, našla jsem jí. Tam, kde bylo zapotřebí kýbl smutku a beznaděje, viděla jsem ho jasně. Tam, kde byl na místě smích a štěstí, smála jsem a byla šťastná s nimi. Konec jsem si už doladila po svém a to bylo asi i úmyslem Neda Bensona. Díky za velmi dobře odvedenou filmařinu a za bezchybnou hereckou podívanou. (13.04.2018)

Druhá půlka dvojfilmu The Disappearance of Eleanor Rigby, a to z pohledu Eleanory (Jessica Chastain). Její zhlédnutí mi nepřineslo žádné rozuzlení (hlavně co se týká formy). I když mi JEJÍ verze přišla o něco lepší, stejně nevidím v tomto konceptu žádný hlubší význam či smysl. Beru to tak, že oba snímky by měl divák zhlédnout za sebou (což jsem udělal), ale vedlo to jedině k tomu, že u stejných scén (ač se v některých detailech lišily) jsem se většinou po chvíli nudil. Ale jak už jsem zmínil v předchozím komentáři, herecké výkony jsou na tak vysoké úrovni (v této "verzi" bych vyzdvihl ještě skvělou Violu Davis), že i tak oba filmy stojí za zhlédnutí, už pro jejich zvláštní chladnou atmosféru. All the lonely people... Where do they all belong? (10.11.2014)

Tato verze se mi líbila asi trochu více. Linka s vysokoškolskou učitelkou byla povedená a ty nejemotivnější scény byly zanechány z verze On. Při jednom dialogu tady jsem však měl husí kůži a spadla mně čelist, jak jsem se s ním ztotožnil. Nicméně je asi opravdu důležité podívat se na oba filmy, podle mě by samostatně příliš nefungovaly. (14.11.2014)