Zmizení Eleanor Rigby: Ona

Jestli Benson náhodou holkám nenadržuje ! Varianta příběhu prozářená rodinným zázemím a dalšími osobními kontakty, která není jen otrockým překlopením Jeho verze, ale přináší i potřebná oživení a lidské detaily tu v neexhibujícím pojetí kulminují do samotného konce. Kampak asi dojde verze THEM ? ... Ale kde se jen všichni ti osamělí lidičkové berou ? (07.11.2014)

Předně musím poděkovat plzeňskému Filmovému klubu, že promítl Jeho a Ji v jeden večer hned po sobě. Být mezi filmy nějaký větší rozestup, asi bych je nehodnotil tak, jak hodnotím. Zmizení Eleanor Rigbyové je perfektně propracované romantické drama s velmi uvěřitelnými výkony, působivě tichou atmosférou a poměrně nečekaně se vyvíjejícím příběhem, který si s odhalováním různých důležitých věcí sice dává na čas, ale nevleče se a nenudí.___Druhý film Ona se mi líbil asi o něco více než On. Jenže kdybych Jeho neviděl před Ní, Ji bych si dost pravděpodobně tolik nevychutnal. Spousta děje by mi scházela. Před scenáristou a režisérem nicméně smekám klobouk. Ten jiný pohled na stejnou věc je nesmírně osvěžující nápad a z chladné Eleanor, která v Něm zkrátka bůhvíproč a bůhvíkam zmizela, se díky tomu stala Eleanor úplně jiná, křehká, tápající a hledající, kterou už není problém pochopit. Oporu hledá v rodině (úžasní William Hurt a Isabelle Huppert) a tím, kým byl v Jeho příběhu Conorův otec, je tentokrát profesorka Friedmanová v podání Violy Davis. (22.09.2015)

Je zcela nutné a žádoucí vidět Eleanor v pořadí "On->Ona". V jiném pořadí či počtu snímků je zážitek a prožitek sotva poloviční. Ideální je podle mého taky minimálně několikadenní pauza mezi oběma filmy. Pokud splníte všechny předešlé podmínky, vystavujete se pravděpodobnosti, že vás při závěrečných "Ona" titulcích zaplaví vskutku zajímavý pocit a zážitek. Eleanor má totiž svůj film zcela ve své moci a je emocionálně mnohem silnější, než "On". Navíc má v rukou osvědčené trumfy v podobě finálních kousků skládačky, kterou tolik chcete dokončit. A když jí dokončíte, zjistíte, že víc než výslednou podobu, jste si vlastně užili ten průběh, který vás k ní dovedl. 8/10 (03.12.2014)

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)

Pro mě perfektní drama zachycující rozpad jednoho vztahu. Ani u jedné verze se nedá říci, že by byla chladnější, dojemnější, osobitější etc. než druhá. Oba filmy krásně zachycují odlišnosti mezi mužem a ženou, nejen co se týká srovnávání se se situací, ale i to kým se obklopují a jaký mají vztah se svou rodinou. Hlavní trik takto rozděleného filmu nastává při společných scénách, které si každý z nich pamatuje jinak. Subjektivnost postav je pak zachycena i výběrem scén(Ona začíná tam, kde už je Jeho příběh dávno rozběhnutý). Nejzajímavějším rozdílem pro mě bylo to, že zatímco Ona vzpomínala, v její verzi jsou tak přítomny flashbacky, tak On se snažil minulost potlačit a jakékoliv vzpomínání je u něj vyloučeno. Herecký koncert a výborná hudba. 90% PS: Skoro by mě i lákalo z toho udělat seriál a zachytit pohled i vedlejších postav. Hlavně profesorka by mě dost zajímala. (09.11.2014)