Tonoucí se stébla chytá

Jedna a tá istá Funesova postava opäť prešla z filmu do filmu a iba zmenila prostredie. Dnes už jeho eskapády (nielen) v tomto konkrétnom filme nikoho od smiechu nezadusia, ale je aspoň dobré, že sa neustále niečo deje a film má zbesilé tempo. Funes je opäť motovidlo nereálneho razenia, scenár stavia na klasických groteskách a my si ho užijeme najmä vďaka Filipovskému dabingu. Ale teraz v lete Topiaci sa stebla chytá večer v telke poteší. (18.07.2018)

Komedie, jejíž šprýmy na mě účinkují v závislosti na momentálním rozpoložení. Třeba i proto, že neutuchající hemžení jejích protagonistů za účelem vyvolání všeobecného veselí má lehounce hysterický nádech - v určitých momentech mi tudíž připadá maličko vynucené. Přesto jí s mírnou nostalgií ponechávám 4* - za možnost návratu ... do pozitivně naladěných šedesátých let dvacátého století, která se dívala kupředu s neotřesitelnou vírou v sebe - i v nás ... a svůj optimismus dokázala předávat dál - dokonce i svým přístupem ke světu filmové komedie. (31.03.2014)

Výborná komedie. Perfektní obsazení a možná je to lepší než všichni fantomasové dohromady. Louis de Funés tady má prostě svůj herecký koncert a kromě Michela Galabru, jako by tam nikdo jiný ani nebyl. Mimochodem scéna v kostele... nejvtipnější scéna francouzského filmu :-D možná teda... pokud neobjevím jiný film (29.01.2007)

Podnikatel loďař cholerický Fourchaume (Louis de Funès) versus jeho zaměstnanec a konstruktér zrzavý Castagnier. Lehká komedie plná zrzavých čupřin rodiny Castagnierových (konstruktér, manželka, farář a ještě další bratr) a výborných gagů, z nichž mezi nezapomenutelné patří scéna faráře na rozpadající se kazatelně, pronásledování Castagniera Fourchaumem s lopatou v ruce a nedělní výstup pokorného Fourchauma s manželkou na maják. (04.04.2009)

Přetažený humor, postavený na systému "točte hlavně mě", ostatně jako všechny komedie z pozdějšího Funesova odpoledne. A také bohužel i zde platí pravidlo - pokud si představíte film bez této osoby - naprosto crazy splácanina bez hlavy a paty. Na mne působí po těch mnoha letech už únavně a nejsem si jist, zda bych raději někdy nezvolil televizní noviny s tím po moci prahnoucím hrochem, idolem odbarvených blondýn, v titulní zprávě. (26.01.2010)