Fotbalové portské s příchutí bronzu

Velmi pěkné připomenutí ME z roku 2004, jež se konalo v krásném Portugalsku a tým ČR tam měl zrovna světovou formu, což vyneslo (bohužel jen) bronz. Tým kolem Nedvěda, Poborského, Baroše, Čecha, Šmicera...atd...předváděl úžasný fotbal. Nikdy nezapomenu na zápas s Nizozemím, kdy to kluci otočili z 0:2 na 3:2 (Koller, Baroš a vítězný gól Šmicer). Sice zde chybějí rozhovory s aktéry, ale i tak nechám ještě plné hodnocení. (28.05.2013)

Tak z blížícím se Eurem 2016 přišel tenhle dokument vhod jako připomínka pravděpodobně nejlepšího fotbalového týmu v historii samostatné ČR, který hned tak mít nebudeme. Většinu podstatného napsal ve svém komentu Zeck a já s ním musím vesměs souhlasit. Jo a taky se bez uzardění přiznám, že patřím mezi ty kteří tu nehodnotí kvalitu dokumentu, ale spíš to co prezentuje, ale co už Česko Nizozemsko byl nejlepší fotbalový zápas jaký jsem kdy v televizi viděl a do dneška ho mám nahraný a rád si ho čas od času připomínám. Jo byli to krásný časy a byl to krásnej turnaj jenom s trochu nešťastným koncem pro náš tým, ale nostalgie jako hrom.95% (11.06.2016)

Slušně zpracované shrnutí povedeného turnaje, kde nás stihla pomsta za rok 96 (tehdy naši prošli do finále zásluhou humus-fotbalu, který tentokrát proti nám praktikovali Řekové). Absence rozhovorů s hráči v tomto dokumentu mě taky mrzí, "jdeme zápas od zápasu", "tak určitě" (i když si nejsem jistý, jestli se už tehdy tohle používalo:-) ), "eeeeeeeee..." (ne vlastně, Karel Jarolím tam nebyl), "je to padesát na padesát", "začíná se od nuly", "na této úrovni už snadného soupeře nenajdete", "štěstíčku se musí jít naproti" apod. by možná zvedly hodnocení i na pět. Prostě nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí, ale tady ještě byla radost sledovat český fotbal. Pak už přišel jen křišťálově čistý Košťál, cinklý č*rák Pelta, padesátníky, jabka a hrušky... takže český fotbal dnes má cenu sledovat jen jako "film pro pamětníky". (09.04.2013)

Označení dokument je hodně silné slovo. V podstatě se jednalo o sestřih všech zápasů z nejlepšího ME, které jsem osobně zažil a na které nelze zapomenout, protože se v reprezentaci sešel nesmírně silný tým s velkou šancí na zlato a dodnes jsme se tomu ani nepřiblížili. Moc hezky se na to koukalo a moc hezky se vzpomínalo. Nyní se však po dlouhé době v reprezentaci sešel silný výběr hrající pohledný i efektivní fotbal, tak nezbývá doufat, že se tomu úspěchu z roku 2004 konečně trošku přiblížíme. Moc hezká připomínka moc hezkého šampionátu. Chyběl tomu jen nějaký ten pohled do zákulisí, rozhovory s hráči a především zlato. [80 %] (24.05.2021)

Nejbolestivější turnaj pro český fotbal a zároveň jediný vrcholový turnaj za samostatnou historii ČR, na kterém jsme měli na zcela jasný titul, byli bezpochyby nejlepší tým Evropy, hráli nejlepší fotbal v Evropě a ještě k tomu velké fotbalové země prodělávaly generační krizi, obměňovaly kádry a nestály nám v cestě. Zkrátka okolnosti, které se již nikdy nezopakují. Generace vícemistrů Evropy z roku 96 v plné síle, skloubená s juniorskými mistry Evropy z roku 2002, rozehrála něco, na co český zhrzený fanoušek čekal marně zatraceně dlouhou dobu. MS 98 bez naší účasti, ME 00 vyřazení ve skupině díky Colinovi, účelově pískajícímu pro domácí Nizozemce, MS 02 bez naší účasti, ačkoliv jsme v žebříčku FIFA pravidelně okupovali 2. - 3. místo, měli zlatou generaci, předváděli téměř dokonalý útočně-kombinační fotbal a měli individuální hvězdy, které nám záviděl doslova celý svět. Právě až EURO 2004 poprvé a naposledy ukázalo sílu této generace, která ačkoliv měla na ten již zmíněný titul, v semifinále jí vyřadil přízrak Řecko jedním šťastným rohem v poslední vteřině nastaveného času prvního prodloužení, v posledním zápase v historii velkých turnajů, ve kterém se v případě obdrženého gólu hrálo prodloužení jen jedno, bez jediné šance za celý zápas a v jediném turnaji v jeho historii, ve kterém "něco" předvedlo. Protivník, kterému národ ještě tři roky nemohl přijít na jméno a který přitom hrál identický fotbal, se kterým jsme my v roce 96 haluzácky došli v Anglii do finále a v něm zaslouženě prohráli. O dva roky později v Německu na MS zlatá generace končila kardinálním neúspěchem a vyhořením, ačkoliv právě díky EURU 2004 byla pasovaná na černého koně celého turnaje a od té doby jde náš fotbal mílovými kroky do prdele. Minimálně další tři generace tady nebude tým, který měl na zisk titulu v Portugalsku, měl, ale nezískal ho. Řekl bych, že pro spoustu hráčů z toho týmu to bude doživotní noční můra a pro mě vlastně taky. Turnaj to byl skvělý a já si ho v patnácti šíleně užíval, stejně jako tou dobou obdobně skvělou hokejovou generaci, která stejné léto proháněla Kanadu v semifinále Světového poháru. Od té doby jsem při sledování sportu podobnou hrdost a nadšení nezažil a obávám se, že do konce života už ani nezažiji. Nostalgie z úspěchu, kterou tento dokument velmi dobře přiživí, ale skutečně mu chybí rozhovory a pohledy do zákulisí, není to totiž v pravém smyslu dokument, spíše sestřih všech důležitých zápasů turnaje. 90% (28.05.2016)