Lola běží o život

"Lola rennt" je pre mňa jeden z najlepších a najzaujímavejších nemeckých filmov. V ňom som sa prvý krát stretol s neuveriteľne podarenou video-klipovou réžiou. Frčí to od začiatku do konca ako na divokej house party. Nadupaný techno thriller. Nenáročný námet je realizovaný svižnou filmárskou formou na báze troch odlišných možností vývoju deja, spojených do jedného ucelenené a umne poskladaného snímku. Premyslený scénar, dynamická kamera, perfektný strih, energický soundtrack, dobrí herci a kreatívna réžia. ***** (18.10.2017)

Aj keď som tento videl až po 20 rokoch od nakrútenia, považujem ho za neoriginálny, hlúpučký a vo svojej podstate škodlivý film. Verím tomu, že sa nájde dosť jedincov, ktorých film utvrdí v tom, že keď sa človek dostane do úzkych, stačí mať nápad, trochu šťastia a hlavne dobre a dlho behať až sa vybehá happy end. (25.08.2018)

Když sleduje člověk tenhle sebevědomý filmařský koncert, který sice kdovíjak neřeší nějaké pevně zcelující vypravěčské schéma, ale svými žánrovými a formálními hrátkami je jedním z nejvýraznějších autorských projektů své doby, říká si, proč to proboha takhle nejde i u nás. Film, z něhož dělají neúprosný soundtrack, promyšlené střetávání několika postav v nepříliš složité spirále a megavtipné fotografické koláže neutuchající gejzír dynamické černohumorné zábavy. Uhrančivá Franka Potente navíc v úloze, v níž by v tradičním sprintu na dva kilometry rozcupovala i Toma Cruise... 85% (20.02.2019)

Tykwer je filmový autista, který si dělá co ho zrovna napadne a jakoby mimochodem to navíc dělá geniálně. Jak nejsem zrovna odborník na cizí slova, tak Lola běží o život by mohlo být z fleku synonymem pro výraz neortodoxní. Jen doufám, Tomáši, že víš něco víc než my ostatní a že je nakonec vážně ze všeho nejlepší nikoho neokrást a nezabít...? No a ještě něco k běhání: je to nádherný sport, pokud ho tedy dělají krásné zrzavé holky a pokud já se na to můžu jenom koukat. (Challenge Tour 2015, film č.2) (06.04.2015)

Neuvěřitelný závod s časem, náhodou, štěstím a OSUDEM. Třikrát jinak, třikrát zběsile a třikrát s jinými výsledky. Divoký běh punkerky Loly za sto tisíci markami a hysterickým přítelem v nesnázích. Drama, filmový experiment, černá komedie či bůhví co ještě se stalo zcela zaslouženě kultovní záležitostí. Zcela originální spleť o třech dějstvích a dvou mezihrách podává režisér Tom Tykwer nekonvenčně, šokujícím a zábavným způsobem zároveň. S chutí si hraje se známými prvky a jejich možnými kombinacemi, velmi přínosné je i to, že příběhy nevypráví paralelně, nýbrž je řadí za sebou. A vždy své hrdiny nechává bojovat s novými souvislostmi. Pro Lolu a přítele Manniho používá „čistý“ obraz, zrnitý (řekněme amatérský) je vyhrazen dalším postavám, jako je především její otec s milenkou, černobílým pak snímá situace, které předcházeli hlavním událostem. Nebo je dovysvětlují. Používá i animačních vsuvek, či statických fotografií o budoucích událostech osob, které Lola při svém maratónu potkává (a je jimi ovlivňována). Tykwer je někdy až příliš doslovný, a pokud něco vytknout, tak snad jen scéna z kasina byla na mě už „příliš“. Ale Tykwer si rád hraje jako děcko, jeho tempo je strhující a nic není těžkotonážně propojováno. A sympatické rudovlasé France Potente jsou za doprovodu techna zaslouženě otevřeny brány Hollywoodu.. (23.01.2006)