Zásahová jednotka č. 7

Klasický boj proti drogám, tentokrát ve španělské produkci, který spíše vyniká dramatizací, než napínavou, alespoň, thrillerovou podívanou. Máme tu další nově vzniklou čtyřčlennou speciální jednotku, pod tentokrát pod názvem Jednotka 7, která má za úkol se postavit proti překupníkům. Nepřekvapujíc s nimi jedná železnou rukou a pohybující se na hranici zákona. A jak už to většinou u takovýchto motivů bývá, netrvá dlouho a celé se to poněkud zvrhne jinam. Základní struktura děje je tedy u diváků takových příběhů poměrně známá. Španělský režisér Alberto Rodriguez se sice rozhodl pro drsný, ničím nezdobený realistický přístup, ale místy jakoby to stále o něco zakopávalo. V rámci děje explicitní násilné scény nechybí, ale vyznívají spíše jako nutnost. Příběh chvilkami zajímavý je, chvilkami zase spíše nudí. Dojem televizní filmové tvorby už dokonává to poslední. Své diváky si snímek najít může, proč také ne. Každopádně punc tvorby dob 70. či 80. let se nezbaví. (24.09.2020)

Nejsem moc velký fanda španělské kinematografie a vlastně jsem se o ní nikdy moc nezajímal, pokud nešlo zrovna o nějakou velkou koprodukci. Nicméně Grupo 7 mě mile překvapilo a ve srovnání s jinými evropskými thrillery tento vyčnívá. V pozitivním slova smyslu. Trochu mi Rodríguezovo vyprávění připomnělo Oliviera Marchanta a to je dobře, protože nikdo jiný dnes netočí v Evropě kvalitní thrillery. Zpět k filmu. Metody hlavních protagonistů jsou dost drsný, ale netroufnu si tvrdit, že tomu tak nemohlo být. Závěr mě sice trochu zklamal, protože jsem čekal buď velký finále v obklíčení a nebo pořádnou pomstychtivou noční akci a ne happy end, ale i tak je to hodně dobrý thriller. (05.02.2015)

Režisér Alberto Rodríguez dosáhl sice svého tvůrčího maxima až svým následujícím filmem La Isla mínima, ale už v Zásahové jednotce č. 7 naznačuje hodně ze svého uměleckého talentu. Skvělý casting a práce s herci, dokonale autentická mizanscéna, výborná kamera, nejednoznačné etické i syžetové vyznění, cílená práce s přesahy (v La Isla mínima je to temné dědictví frankistického totalitního režimu, tady zase obecnější přecházení mužů zákona na stranu zločinu) a zakomponování duality (skvěle zvolená Potěmkinova vesnice falešného pozlátka Sevilly coby města světové výstavy EXPO, za jejímiž kulisami se skrývá typická temná scenérie betonové džungle západního velkoměsta), skvěle ztvárněná i formálně (coby časové předěly použity archivní dobové záběry z výstavby pavilonů EXPO, které jakoby evokují formu mediálního zprostředkování světa - proti tomu klasicky dynamická forma akčně kriminálního filmu navozující filmovou realitu ... něco podobného používá Alberto Rodríguez i ve svém následujícím filmu, tam jsou formálními intermezzy ,,Reitmanovské letecké" záběry). Škoda jen, že scénář nejde více do hloubky a nepracuje cíleně s hlubším prokreslením psychologie postav... (23.02.2016)

,,UŽ NIKDY TU NEBUDEŠ PRODÁVAT! JESTLI TĚ ZNOVA UVIDÍM, ZABIJU TĚ! ZŮSTAŇTE NA PŘEDMĚSTÍCH!“..... /// Miguel, Mateo, Rafael a Angel. Ne, to nejsou želvy ninja, ale chlapáci z protidrogovýho. Kdyby jste náhodou nevěděli, tak jen podotýkám, že maj netradiční (my lingvisté říkáme - neortodoxní) vyšetřovací metody, a … ble… ble…ble. Jejich úkol zněl jasně: vyčistit centrum Sevilly (to je město vole…) vod smažek (to jsou takový spoluobčané…). Než začne Expo (to je výstava… no pro jistotu…). Sledujeme zásahy, trochu toho soukromý, zásahy, ale i takový ty věci, jako že je dobrý mít doma alarm. Zajímavý, ale kapku monotónní. Jasně, závěr to lehce zrychlí, ale když vezmu podobný policejní dramata (Španělský, Francouzský, Italský, Brazilský), zamixuju….. vychází mně průměr. Takový neosobní a přestože je film prošpikovanej zásahama, tak i málo dramatický. Ale trágu bych z toho nedělal! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) To mě tenkrát v Seville, v roce 1992, při Expu zajímalo, jak to ti kluci Španělský dokázali, že sem tam neviděl žádnou smažku. 2.) Zjistím, co se dá dneska natočit ve Španělsku za 3 a půl mega. Eur. 3.) Thx za titule ,,Rob Roy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (26.01.2013)

Líbí se mi představa, že Grupo 7 a jeho hlavní postava Angel by mohl být ideově a charakterově jakýmsi prequelem k "No habra paz para los malvados." Angel --> Santos Trinidad.Tady ještě mladý policajt přicházející v boji s drogami o iluze a nejen o ně. Je to zkratkovité, nejde to do hloubky, ale zase to má dobře obsazené herce, švih a živelnou kameru. Zatím těžko říct, zda by mohlo jít o nastupující žánrový trend drogové problematiky ve španělské kinematografii (ale mnoho nominací na výroční filmové ceny pro oba snímky naznačuje, že ano). Každopádně tyhle dva filmy, kde policajti sami musí obcházet zákony, aby mohli úspěšně proti zlu bojovat mi svým cynismem a nejednoznačnými závěry padnou do noty. 70%. P.S. Uvidíme, co na to Luis Tosar a jeho připravované El Nino (13.01.2013)