Zásahová jednotka č. 7

Klasický boj proti drogám, tentokrát ve španělské produkci, který spíše vyniká dramatizací, než napínavou, alespoň, thrillerovou podívanou. Máme tu další nově vzniklou čtyřčlennou speciální jednotku, pod tentokrát pod názvem Jednotka 7, která má za úkol se postavit proti překupníkům. Nepřekvapujíc s nimi jedná železnou rukou a pohybující se na hranici zákona. A jak už to většinou u takovýchto motivů bývá, netrvá dlouho a celé se to poněkud zvrhne jinam. Základní struktura děje je tedy u diváků takových příběhů poměrně známá. Španělský režisér Alberto Rodriguez se sice rozhodl pro drsný, ničím nezdobený realistický přístup, ale místy jakoby to stále o něco zakopávalo. V rámci děje explicitní násilné scény nechybí, ale vyznívají spíše jako nutnost. Příběh chvilkami zajímavý je, chvilkami zase spíše nudí. Dojem televizní filmové tvorby už dokonává to poslední. Své diváky si snímek najít může, proč také ne. Každopádně punc tvorby dob 70. či 80. let se nezbaví. (24.09.2020)

Je to výborně natočené a oba ústřední protagonisté (chucknorrisovsky vypadající Antonio de la Torre i drsňák-hezoun Mario Casas) podávají velice přesvědčivé výkony. O řád méně přesvědčivý je scénář. Třeba ta melodramatická linka s mladou narkomankou, která se nastěhovala k Rafaelovi do bytu, je až neuvěřitelně klišovitá. Úplný protipól nečekanému rozuzlení honičky se sanitkou. Nebo po skoro hodině a půl filmu najednou střih a soudce vynáší nad naší čtveřicí osvobozující rozsudek. Asi jsem divný, ale mě by prostě před něčím takovým zajímalo, z čeho byli obžalováni. Vždyť i ty „kolegy“ z protikorupčního, co měli víc než rok za zadky, každou chvíli hravě převezli a znemožnili. Škoda, zaděláno tu bylo na víc. (23.02.2013)

Na tento snímok som siahol z jedného prostého dôvodu. Alberto Rodríguez stál za zrodom výborného thrilleru o sériovom vrahovi "La Isla mínima". Vzhliadnuť "Grupo 7" nebolo chybou, no popravde, keby som ho nevidel, nič by sa nestalo. O nič prevratné sa totiž nejedná. Akcie pomenej, téma tuctová, konanie policajtov klasicky drbnuté. Sledovať len v prípade obrovskej, ale že obrovskej NUDY ... (24.01.2017)

Režisér Alberto Rodríguez dosáhl sice svého tvůrčího maxima až svým následujícím filmem La Isla mínima, ale už v Zásahové jednotce č. 7 naznačuje hodně ze svého uměleckého talentu. Skvělý casting a práce s herci, dokonale autentická mizanscéna, výborná kamera, nejednoznačné etické i syžetové vyznění, cílená práce s přesahy (v La Isla mínima je to temné dědictví frankistického totalitního režimu, tady zase obecnější přecházení mužů zákona na stranu zločinu) a zakomponování duality (skvěle zvolená Potěmkinova vesnice falešného pozlátka Sevilly coby města světové výstavy EXPO, za jejímiž kulisami se skrývá typická temná scenérie betonové džungle západního velkoměsta), skvěle ztvárněná i formálně (coby časové předěly použity archivní dobové záběry z výstavby pavilonů EXPO, které jakoby evokují formu mediálního zprostředkování světa - proti tomu klasicky dynamická forma akčně kriminálního filmu navozující filmovou realitu ... něco podobného používá Alberto Rodríguez i ve svém následujícím filmu, tam jsou formálními intermezzy ,,Reitmanovské letecké" záběry). Škoda jen, že scénář nejde více do hloubky a nepracuje cíleně s hlubším prokreslením psychologie postav... (23.02.2016)

Scénář z části mapuje zásahy pánů policajtů, při kterejch občas někoho zmlátěj nebo zatknou. Což je docela fajn, jen jsem postrádal nějakou (pořádnou) zápletku nebo aspoň zajímavější příběh. Mimo zásahy se buď nezajímavě kecalo nebo řešilo trápeníčko Rafaela, což na mě působilo jako oslí můstek ke spojení "časosběru" akcí Grupo 7. Filmařina, herci i akce ve směs dobrý, jenže jsem se často nudil a dle hodnocení (btw. jedinej důvod k projekci) jsem očekával mnohem větší zábavu, dvě silnější hvězdy. (15.07.2018)