Lilja

Pro mě je tohle, přes všechny formální nedostatky, 100%. Chápu, že to v obýváku u TV pro moc lidí nijak zvlášť autenticky nevyznívá, ale většina zobrazovaných jevů je zachycena naprosto trefně. Téma je opravdu aktuální (tím víc, čím víc jej společnost začíná opomíjet a na problematiku si zvykat) a je to film, který skutečně má SMYSL vidět (což, bohužel, pro většinu současné produkce neplatí). Tady v Čechách je sociální situace výrazně lepší, tak podobné případy končí častěji ""jen"" v pornu. Film staví do působivého kontrastu Liljinu dětskou naivitu a nezkušenost (idealismus, hrdost...), s nutností rychle dospět a přijmout skutečnost v její nejsyrovější podobě. Je to snímek o předem prohraném boji. O tom, že i když je člověk na úplném dně, pořád může být ještě hůř. A ono nejde bojovat navěky, dojdou prostředky i síla. Oksana Akinshina do role vplula s neuvěřitelnou přirozeností a lehkostí, výkony ostatních herců neurazí, ale jsou o řád méně působivé. Chápu, že se film někomu nelíbí, chápu, že je někomu téma naprosto ukradené, ale vyčítat tomuto snímku nedostatek inovativnosti apod., působí v kontextu kinematografie tohoto typu dost nemístně. Pozn.: Byť obvykle na cizí komentáře nepovažuji za šťastné reagovat, musím upozornit, že výklad filmu uživatelem winstonik (jako útok na naši svobodnou a blahobytnou společnost), je mimořádně zcestný:) (08.02.2008)

V prvé řadě mám problém pochopit, proč film, jehož hlavní postava je Ruska, jehož děj se ze dvou třetin odehrává v Rusku a jenž je natolik odvážný, že život nemajetných v Rusku spojuje s amorální bídou, proč tento film natočili Švédové. Stál na začátku motiv natáčet o švédském obchodu s bílým masem, kritika ruských poměrů nebo jen přání prostě vyprávět jeden životní příběh? Ve výsledku je to jedno, protože ve všech třech záměrech jsou díry (první je odbytý, Moodysonova povolanost k takovémuhle angažovanému vymezování je přinejmenším sporná a na osobní příběh je tu málo osoby a příliš snahy o společenskou kritiku). Nabízí se srovnání s Rosettou; i tady ztvárnění a charakteristika postavy ustupuje popisu společenských poměrů, je tu ovšem ten podstatný rozdíl, že Lilja se aspoň snaží fungovat jako film a trochu experimentuje se stylem, není to jen prodloužená hyperrealistická verze televizních novin. Veškerou munici si ovšem Lilja vystřílí hned na začátku (působivá expozice a rozloučení s matkou, po kterém by člověk ten pokus o sebevraždu sám doporučil), pak začne Moodyson honit zmíněných příliš mnoho zajíců a podbarvovat to neskutečně naivním důrazem na náboženskou oddanost, kvůli čemuž se i závěrečný potenciálně dojímavý kontrast mezi snem a realitou mění v prachsprostý kýč. Já nevím, po mně prostě nikdo nemůže chtít, abych brečela u filmů, kde jen všichni svěsí ruce nad svým údělem a nepokouší se sebeméně mu vzepřít. (08.09.2009)

Trošku mi připadalo, že Lukas Moodysson vlastně neví co nám chce skrze Lilju sdělit, ale i přesto jsem si dokázal film "užít". Při sledování mě ihned napadlo srovnání s americkým Gardens of the Night, jenomže toto je úplně jiné kafe. Tohle totiž není žádná Amerika, toto je Rusko (to škaredé Rusko), tady si nemůžete americký sen ani namazat na chleba, natožpak uvažovat o jeho skutečném prožití. Matka vám uteče na západ, musíte šlapat, aby jste se najedli a když už máte důvod myslet si, že bude líp, narazíte tvrdě na dno a místo rozličných druhů zeleniny sklízíte ve Švédsku pouze okurky. Povinně pouštět všem pipinám, kterým se zhroutí svět nedostanou-li pod vánoční stromek ajfouna nebo já nevím co. (11.06.2012)

Spoilery - Jenom lidé ze stejné vrstvy si umí dát navzájem lásku. V ráji se nakonec všichni nešťastní dočkají svého štěstí. Bohatí nám, chudým, smutným existencím, nikdy vlastně nechtějí pomoci. Ne, díky, takhle radši ne. Zatímco na začátku jsem se dlouho nemohl zbavit pocitu, že se scénář marně snaží o autenticitu a v její výsledné nedomrlosti je téměř až směšný, musím na druhé straně přiznat, že ve chvíli, kdy se na scéně objevil Andrei, jsem si uvědomil, že mi na Lilye opravdu záleží. Tenhle pocit je ale poškozen tím, že je úplně jasné, že se všechno nepovede, všichni budou zlí a Lilye bude ještě mnohokrát ublíženo. Nekompromisnost života opuštěných dětí se dá určitě ukázat barvitěji než za pomoci triviálního obrazu "na konci si spolu můžeme hrát". 50% (08.02.2008)

Poctivě a hodně tvrdě podaná realita. Film se zabývá tématem, které se ani náhodou netýká jen Ruska nebo postkomunistických zemí (jeho nosnost dokazuje celá řada obsahově příbuzných snímků - z nedávné doby např. americký "Trade"). Příběh je velmi přesvědčivý, včetně Lilyiny bezvýchodné situace a toho neradostného konce. (Hirnlego se nelíbí, že hrdinka se nechává ojebávat a něco s tím nedělá - vážně by mně zajímalo, CO by jí poradila???). Na závěr ještě jedna reakce na komentář - vidím že nejsem sám, kdo si všiml, že uživatel winstonik je se svým výkladem úplně mimo mísu - taková míra nepochopení obsahu a jeho zpolitizované překroucení se na CSFD opravdu často nevidí. (08.02.2008)