Okupace

Po dlouhé době seriál, jehož znělku jsem si opravdu užil. Opravdu dobře vymyšlená. Co se týče příběhu, tak naprostá pecka. Na to, že tento seriál reflektuje současnost, tak scénáristé odhadli některé věci vážně skvěle. Před tím smekám. Co mi trochu vadí je to, že se vždycky berou Rusové jako ti zlí. Ono to docela často tak je, ale sakra, nešlo se nad tím zamyslet a vymyslet to jinak, aby tenhle seriál nebudil vášně. Na druhé straně, kdyby to byly nějaké dvě anonymní, byl by tento seriál tak dobrý? To je prostě dilema. Každopádně na to, že se jedná o seriál natáčený norskou televizí, tak hodně dobře provedený. A tohle by Američani prostě vymyslet nemohli. Rozhodnutí přidat druhou sérii jsem se nejprve bál. Pak jsem ho opěvoval. Na konci jsem ho témě zavrhl. A teď se nejvíc bojím, aby neudělali třetí. [Edit po druhé sérii] Bohužel, moje obava se vyplnila, třetí série vznikla. Viz. komentář tam. [Edit po třetí sérii] (16.03.2017)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)

Opravdu skvělý seriál naprosto zabitý dobou vysíláníl. Už s prvním dílem Vás chytí a nepustí, protože premisa je celkem jednoduchá a vůbec ne z ranku sci-fi: když USA vystoupí z NATO, Rusové si jednoduše vezmou, co chtějí. Protože neznám(e) norské herce, vypadá to vše velmi uvěřitelně a opravdově. Dilema postavy norského premiera je přehledně nastaveno - pokud chce chránit své lidi a svou zem, musí se vzdát nejen své politické linie a stát se pro spoustu spoluobčanů padouchem. Vlastně všechny postavy a jejich motivace jsou přehledné a člověka napadá, jak opravdu je cesta do pekla dlážděná těmi nejlepšími úmysly..... Mimochodem, nepsal scénář k "převzetí Krymu" taky Nesbo? (16.02.2017)

Začátek se rozjíždí v hodně pomalém tempu, nicméně od poloviny je to takový masakr, který směřuje k naprosto šíleně vyhrocenému finálu, že jsem místy ani nedýchal. Sakra se těším na druhou řadu. Opravdu mistrovský kousek ze severu Evropy, který zároveň děsivě ukazuje současný politický svět. Hybridní válka v přímém přenosu. Jen upřímně doufám, že se tohle nezačne v blízké budoucnosti objevovat v Litvě nebo Estonsku než v celkem mírumilovném Norsku. 87% (05.02.2017)

Pocit frustrace a bezmoci, že nejde namířit na konkrétní viníky a jedním výstřelem situaci a problémy vyřešit, postupně nabírá na síle. Také napětí a kvalita seriálu stoupá díl od dílu, i když se ani u jednoho úplně nevyužije jeho potenciál. Zastoupení postav je dostatečně rozmanité na to, aby si každý našel tu, která mu nejvíce vyhovuje. Jen bych se chtěl častěji podívat i na opačnou stranu barikád, ať už by šlo o ruskou nebo evropskou. (27.02.2017)