Alexandr Něvský

Musím se přiznat, že nenacházím trefnější označení než "recese." Chudák Ejzenštejn, takhle nevypadá práce se svázanýma rukama, ale spíš po trepanaci mozku. Srandovní bitevní scény, statické dialogové scény, hudba, jak když taháte kočku za ocas (kromě bitvy na ledě) a především v první polovině je zpěvu tak moc, až je z filmu málem muzikál. To by mě zajímalo, kde udělali soudruzi ze SSSR chybu... (30.07.2011)

Nemohu říct, že by mě Alexandr Něvský tak uzemnil, jako předchozí Ejzenštejnovi němé filmy, ale přes drobné výhrady si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Na rozdíl od němých filmů je zde už pohyb kamerou, i když je využíván jen zřídka. Zůstal patetismus a rozmáchlá gesta, oproti Křižníku a Deseti dnům jde převážně o divadelní scenérii. Osobně vnímám větší údernost v jeho prvních snímcích, kdy promlouval pouze obrazy. (05.12.2016)

Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.) (15.10.2004)

Za Rus! Poutavý snímek s naprosto strhující Prokofjevovou hudbou a řadou fantastických záběrů. Pátou hvězdičku nedávám ne za to, že je Alexandr Něvský propaganda jako řemen (nijak zvlášť mi to nevadilo a navíc propagandistické snímky se točí stále a budou točit dál), ale za to, že je místy tak rozvláčný. Zejména tedy po bitvě (ostatně ta mohla také být o něco kratší). Otakar Vávra v tomto filmu očividně pochytil mnohé pro svého Jana Žižku. (11.10.2015)

Nespomínam si, že by som niekedy videl tak propagandistický film ako je tento. Avšak na druhej strane to až tak nevadí, veď pojednať túto tému bez obrazov hrdinstva o oslobodení ruskej zeme by jednoducho nešlo. Celý film sa sústreďuje na slávnu bitku na Čudskom jazere, ktorá sa odohrala 5. apríla 1242. Ejzenštejn nám tu ukazuje kolosálne obrazy armád a je z nej naozaj cítiť vlastenectvo s ktorým Rusi bojovali. Kameňom úrazu je, že bitka je dosť dlhá a postupne začne nudiť no všetko sa potom zmení slávnou scénou, keď sa pod nemeckými rytiermi prelomí ľad. Potom nasleduje posledných zhruba 20 minút filmu, ktorý je už iba o tom ako sa všetci radujú z víťazstva. Pochváliť treba vtedy prelomovú hudbu Sergeja Prokopfjeva (aj keď tie stále dookola sa opakujúce pesničky o obrane matičky Rusi mi začínali liesť na nervy) a kameru Eduarda Tisseho, ktorý výborne nasnímal davové scény. Pre zaujímavosť uvádzam, že najmasovejšie scény filmu boli použité v animovanom Pánovi prsteňov z roku 1978. Režisér Ralph Bakshi ich vystrihol, zafarbil a vyriešil tak bojové scény na ktoré už nemal peniaze. (14.10.2007)