Tulpa - Perdizioni mortali

Do Tulpy som šiel celkom s nadšením a vyhliadkou aktuálnej hororovej pecky. Prvé minúty ma utvrdili v tom, že to bude síce finančne trochu slabšia, ale pekne krvavá zábava na nenáročnej úrovni. Takže som s pokojom Angličana prehliadol nedostatky ako zápletku chabšiu než osamotený vlas na plešine, jednoduchučký príbehový čajíček, budhistické čachry-machry a celkovo lacnejšie vyzretie. Je to predsa len horor, a to taliansky, teda značne SE-XU-ÁL-NY. Čo znamená príťažlivú hrdinku, ťažký závoj ľahkej erotiky a veľa, veľa nahoty. No a k tomu jeden z najlepších hororových soundtrackov, aké som mal možnosť počuť. Po celý čas som bol udržiavaný v permanentnom miernom napätí, sledoval som (síce trochu slabšie ako som čakal, ale pekne sadistické a červené) vraždy a vraždičky, a bavil som sa. Mľask. Kde sa vzal, tu sa vzal, ani som sa nenazdal, zrazu bol film v závere a ja aspoň čiastočne uspokojený. Nebyť toho záverečného "twistu", na ktorý zjavne najali narkomana s odmenou v podobe fľaštičky tabletiek, šiel by som možno aj na 4*. Takto zostanem v povznesenom miernom nadpriemere. Počkať, to bolo giallo? 70% (18.04.2014)

Snímok by som vzala skôr ako zmutované giallo do tendenčnej formy. Áno je tu všetko čím žáner disponuje , či už kamera, ktorá nezaprie Daria, ako ani v chvíľkovo motivačnom sounde ( tu ale rýchlo prechádza do inam ), tak ani formou. Pobrala som to ako skúsenosť, že využiť základy žánru sa dajú aj v dnešnej dobe a pritom pohladiť krvilačné obecenstvo. Určite ale vydarená ( no zabudnuteľná ) filmárska snaha. (11.10.2013)

Lisa je vysoko postavená podnikateľka, ktorá sa cez deň venuje práci a v noci si užíva neviazaný sex v tajomnom nočnom klube Tulpa. Keď však niekto začne členov vyvražďovať, Lisa sa s cieľom ochrany rozhodne odhaliť motív vrážd... Mne to sadlo dobre. Je jasné, že Zampaglione tým nenavráti zašlú slávu talianskych hororov, ale poctu im skladá vhodne a film dokáže bez problémov, úspešne a nostalgicky evokovať dojmy zo starších kúskov, čo ma rozhodne potešilo (podobne ako po minulé roky napr. Last Caress, Masks, Symphony in Blood Red, atd.). Natočené je to štýlovo, s pekným vizuálom a kvalitnou hudbou, herci sú fajn, krvavé scénky taktiež, sem-tam nejaké to napätie, nahota a kým sa človek nazdá, tak to pomaly aj končí, takže ani necítim potrebu sa na niečo sťažovať. (11.10.2013)

Přesně to, co v loňském roce udělalo z německých Masks povšimnutí hodnou hororovou událost, přesně to tady chybí. Federico Zamaglione klouže po povrchu, oslavuje žánr povrchními atrakcemi, ale jádro mu uniká. Načančaný, řemeslně docela přesvědčivý, ale zcela prázdný film. (22.10.2013)

Frederico Zampagnone se lepší. Jeho předchozí film byla otravná hovadina a tohle už je díky své průhlednosti jen nezáměrně úsměvná hovadina. První půlka filmu přitom skýtá řadu žánrových potěšení, když se střídají nápadité krvavé mordy se sekvencemi obnažených postelových aktivit. Ale vše se tragicky hroutí, jakmile se expozice usadí a po atrakcích má štafetu divácké pozornosti přebrat scénář, jenž by výronům všelijakých tělních tekutin dodal nějaký rámec a příběh. Postavy se v duchu trailerového syndromu ocitají bez jakékoli expozice či jasných motivací v přepjatě afektovaných situacích, které se vzpírají i sebeprimitivnější logice. Rozuzlení celého křečovitě přepáleného vyprávění pak je nejen dlouho dopředu odhadnutelné, ale navíc natolik směšně završené, až posouvá laťku naprosté scenáristické bezradnosti do nových výšin. Asi bude na čase přijmout fakt, že Zampagnone vskutku je oním samozvaným pokračovatelem zlaté éry italského hororu, ale s dovětkem, že pouze jejích nejzoufalejších a nejpitomějších příspěvků. Že se snaží pochlebovat žánrovým fandům důslednou revitalizací charakteristických prvků gialla, rozhodně není jakkoli polehčující okolností. (25.08.2013)