Muž z Acapulca

Už zase musim další film zkritizovat a připsat na listinu těch, které znova nechci vidět. Očividná slepenina která se chce "hrdě" nazývat parodií a komedií, ale prostě v mých očích na to nemá. Typ filmu na který se podruhé nepodívám ani v zasněženym srubu s jednim kanálem programu, postelí a oknem s výhledem na sníh. (24.03.2008)

Skvělá žánrovka stírající rozdíl mezi realitou spisovatelova nudného života a životem jeho vysněného hrdiny. Kupodivu naprosto uvěřitelně podané zpodobnění spisovatelovo mysli. Pokud totiž sami někdy něco napíšete, s největší pravděpodobností totiž vkomponujete svůj osobní život a lidi ve vašem okolí do svého románu. A to právě dost podobným způsobem jako to dělá ve filmu spisovatel v podání Jeana Paula Belmonda. Mám neodbytný pocit, že filmu nejvíc sluší ta doba, ve které vznikl a doba, ve které jsem to viděl. Už dopředu hrozím pěstí potencionálním americkým tvůrcům, kteří by se rozhodli o remake (ono se to tak trošku nabízí). Belmondo a Bissetová jsou ovšem nepřekonatelní. Stejně tak jako nepřekonal Tom Hanks Pierra Richarda v Blondýnovi. (13.06.2011)

Neohrožený agent, neodolatelný svůdník, poeta, hráč na klavír, muž činu, zcestovatel nejrůznějších exotických zemí, byť lehce tápající lingvista-Bob Saint-Clare versus brakový spisovatel ve stísněném rozpadajícím se bytě, jehož tlačí uzávěrka resp. jeho vydavatel. Všední nemilosrdná realita versus líbivá fikce, do které Francois Merlin kouzelným způsobem otiskuje emoce, které jím v danou chvíli zmítají a dává Saint-Clare-ovi a všem, co mu nepříjemně zkříží cestu, pořádně zabrat. Totálně přepálené, ztřeštěné, dobrovolně rezignující na jakýkoliv souvislý děj a vše směřující k jednomu. Dát vyniknout Bébelovi. Nutno dodat, zcela po právu. Dělat si totiž s takovou grácií, lehkostí a vtipem, prdel sám ze sebe sama, „to je vůl“, to už je hodno obdivu a (d)ocenění. 90% [Nevím jak vás, chlapi, ale mě víc než agentka Arianna, (vždy) rozpalovala socioložka Christine resp. Kristýna aneb „vivat český dabing a Honza Tříska (Miloši začni balit) na hrad“]. (13.11.2013)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Viem si predstavit, ze tato humorna dobrodruzno-akcna romanca by sa mi pred 20-rokmi pacila urcite omnoho viac, ako dnes, pretoze francuzske alebo talianske komedie som jednoducho zboznoval. Teraz som zvedavy na dalsu komediu s Belmondom ZVIRE (1977). Jacqueline Bisset bola sympaticka, Belmondo ako srandovny trotlik v ulohe spisovatela, ktory ziarlil na vlastnu postavu vo svojich kniznych scenaroch, len dnes mi to vsetko uz prislo trosku prehnane. Ale nevadi, 90 minut bolo znesitelnych, takze v pohode. U mna tak na jedno pozretie... 12.03.2010 _______ Jean-Paul Belmondo - (Bob Saint-Clar / Francois Merlin) +++ Jacqueline Bisset - (Tatiana / Christine) +++ Vittorio Caprioli - (Karpof / Charron) +++ Hans Mayer - (Plukovník Collins) +++ Monique Tarbes - (Pani Bergerová) +++ Bruno Garcin - (Pilu) +++ Jean Lefebvre - (Elektrikár) +++ Hudba: Claude Bolling +++ (12.03.2010)