Moderato cantabile

Na můj vkus moc ponuré, moc umělecké. Jeanne Moreau mi navíc svým couráním po městě s nepřítomným kukučem připomněla Výtah na popraviště, kde přesně tímhle způsobem taky zdržovala půlku děje. Přiznávám výbornou kameru, ale nejvíc mě stejně asi bavila hudba. Ta ovšem vznikla 150 let před tímhle filmem. (20.01.2015)

Jeanne Moreau je v roli Anne výborná, atmosféra snímku, kde se zdánlivě nic neděje, ovšem pod povrchem to vře, skvělá.. Mladá žena je se svým malým synem na hodině klavíru a slyší ze sousedství srdcervoucí křik.. Nikdo neví přesně, co se stalo, jen bezvládné tělo na podlaze v baru a zoufalý muž nad ním jsou zřejmé.. Jedním ze zvědavých je i Jean-Paul Belmondo a tak se zcela náhodně potkají na místě zločinu, muž a žena, mladí a krásní, navzájem k sobě přitahováni mocnou silou zvědavosti a poté i zamilovanosti.. Zajímavá věcička v mnoha ohledech, komorní příběh, výborní herci, podmanivý hudební podmaz a kouzelná klidná kamera.. (13.09.2021)

Něco na tomto komorním snímku určitě je. Onen hudební podmaz, ono Moderato cantabile, které nás provází celým snímkem, je úžasná skladba. Přesto mi to jako celek úplně nesedlo. Na mě asi až příliš pomalé tempo a hlavně dost nepochopitelné citové míjení obou hlavních postav. Rozhovory mezi dotyčnými mi přitom přišly dost o ničem. A k čemu tak byly ty scény z hodin klavíru s nepříjemnou učitelkou, která se k chlapci vůbec nechová hezky, to fakt nechápu. Tři hvězdičky za herecké výkony a za tu celkovou zasněnou atmosféru. (27.02.2022)

Když dva dělají totéž... M. Antonioni se ve svých filmech věnuje postavení ženy ve druhé polovině dvacátého století. Získala svobodu, ale nemá co na práci a beze smyslu bloudí světem (Červená pustina), či slouží jako prázdný dekorativní doplňěk, u kterého nevadí, že jednoho dne zmizí (Dobrodružství). Brook a Duras se snaží o totéž, ale taky v nás chtějí vyvolat sympatie k hlavním postavám. Výsledkem je melodramatická banalizace silného tématu. Moreau a Belmondo sedí na lavičce a pronášejí pseudo-poetické věty beze smyslu, chodí po městě a dlouze si hledí do očí, jenže to na rozdíl od Antonioniho nudí a nevzrušuje. Po právu zapomenutý film. (19.10.2012)

Ve městě Blaye továrníka Desbarèdese se lautr h. co stalo. Jeho panička se procházela po městě, nebo vodila kluka na lekce klavíru k protivné učitelce klavíru. Jednou hladinu mrtvého městečka rozvířila vražda, lidi se hrnuli k výkladu kavárny, kde k události došlo, a živě diskutovali. Anna tu prvně potkala Chauvin, a tehdy si uvědomila, že se ve svém zámku opravdu příšerně nudí. A tenhle pocit se filmařům podařilo dokonale přenést i na diváka. Umělecký film, u kterého se ale možná ukoušete nudou. Šlápnutí vedle, které nezachrání sympaticky mladý JPB ani půvaby Jeanne Moreau. (07.07.2012)