Bláznivý Petříček

Tenhle film jsem měl dlouho vyhlédnutý. Zajímalo mě spojení Godarda a Belmonda - nedokázal jsem si to představit. Dějová linka plná více či méně zjevných zvratů je ještě v pohodě, ale francoužština je tak rychlá, že jsem některé myšlenky prostě nestíhal chápat... Také mě neseděl Belmondo, pořád jsem čekal, že z ní na té osamělé pláži strhá ty červenobílé šaty a začnou dovádět ve vlnách, jak je u něj obvyklé, ale ne - on si četl a psal deníček... (11.12.2012)

Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře. (18.04.2016)

Zpočátku to byl pro mě trochu nezvyk slyšet Belmonda sypat rozumy, ale člověk si na to brzo zvykne. Bohužel, po chvíli mi jeho postava začala vadit. Ne však víc než Marianne, kterou jsem v průběhu filmu začal skoro nenávidět, vůbec za celou její osobu, ale hlavně za ty kecy typu „Co můžu dělat? Nemám co dělat.“ či „Já chci žít! Já chci prostě jenom žít!“; do háje, práce a život ve městě jí nevoněl, tak skončila u moře, v přírodě a mohla si dělat, co se jí zachtělo, klidně nic, ale ne, to se zase milostpaní nudila, no fakt postava jak se říká „napřesdržku“ (a když tak trpěla nečinností na pláži, proč chtěla proboha na Miami Beach?…nehledě na to, že s neustálým útěkem, jakožto způsobem řešení problémů, se neztotožňuju). A také se mi v hlavě neustále rojily otázky, kde berou peníze (neustále si stěžují na jejich nedostatek, ale z čeho žijí?), co bydlení, na jakém místě to vůbec jsou a spousta jiných dotazů, na něž se mi místo odpovědí dostávalo filosofických dialogů/monologů, které jsem se sice snažil pobírat, ale po čase mi došlo, že jsou o ničem, a je to zbytečná práce. Celý ten bláznivý příběh lásky a útěk milenců pohybujících se na hranici ilegality postupně ztratil jakýkoli svůj počáteční půvab (a že tam opravdu nějaký byl) a dostavila se jenom čím dál víc ubíjející nuda, kterou sice ke konci narušila „akce“, ale ta byla znovu tak nějak mimo, že jsem jenom udiveně zíral, co to má být (jediné co se mi alespoň trochu líbilo, byl paradoxně výstup blázna s písničkou). A patetický závěr jakoby vystřižený ze špatného divadelního dramatu moc nepřidal. O promlouvání k divákovi nebo sehrání vietnamské války (dlouho jsem se tak za herce nestyděl jako tady) radši ani nemluvě. I technická stránka mě zrovna neuhranula; hudba se mi sice líbila, ale povětšinou byla hloupě useknutá (a je mi jedno, že schválně), zpočátku nadějný a velmi zajímavý vizuál se brzy někam vytratil a už se nevrátil. Moje první setkání s Godardem tedy nedopadlo vůbec dobře a doufám, že příště mě pan režisér potěší podstatně víc; za těch pár kladů to celkově vidím na 2*. (11.06.2013)

Godard zase kašle na konvence a především na diváka, je tou kolektivní hysterií, které propadá, sám. Rozhodně jeden z nejstravitelnějších Godardů, které znám. Netvrdím, že jsem porozuměla, ale našla jsem mnoho zajímavého a podnětného. A výhoda Godarda pro mě spočívá právě v tom, že mě nenutí si myslet to, co chce on, nechává svým divákům jejich prostor si o něm a hlavně jeho filmech myslet to, co chtějí oni. (29.01.2012)

Klíčovým slovem je v Bláznivém Petříčkovi hledání. Hledání lásky, dobrodružství, místa pro život i v životě - a jejich nenalézání. K tomu pak typické godardovštiny jako odkaz na komiksy, gangsterky, Casablancu, Renoira nebo grotesky. A to vše ve formě pestré koláže (střihač si užil) s výborným Belmondem a krásnou Annou Karinou. - "Mám pro tebe námět na román. Chlápek se prochází Paříží a uvidí Smrt. Tak se dá na útěk, protože si řekne, že jeho čas ještě nepřišel. Celou noc jede s nohou na plynu a příští ráno, když přijíždí k mořskému pobřeží, nabourá a umře. Právě ve chvíli, kdy už si myslel, že Smrt ztratila jeho stopu." (03.04.2005)